váš dopis chápu jako výraz loajality k paní ředitelce – to je lidsky pochopitelné. K objektivnímu obrazu současné situace však bohužel nijak nepřispívá.

Je nepochybné, že pan Doubravský byl v minulosti vnímán jako výrazná, ale i kontroverzní osobnost. Právě proto je překvapivé, že pokud byly jeho morální či profesní kvality skutečně tak zásadním problémem, neozývaly se podobné hlasy dlouhodobě. Do současné situace se však paní ředitelka Keprtová dostala především vlastními kroky – ať už správnými, nebo chybnými. To nelze zamlčet ani moralizací, ani odvoláváním se na „ducha zákona“.

Zároveň je potřeba připomenout, že problémy, které dnes v DFXŠ vyplouvají napovrch, nezačaly v roce 2022. Kořeny sahají do doby vedení paní Jarmily Levko, kdy došlo k prokazatelnému porušení zákona při vyplácení tarifních platů zaměstnancům. Město jako zřizovatel tehdy nezasáhlo a tím vytvořilo nebezpečný precedens, že i závažné chyby vedení mohou zůstat bez důsledků.

Současná situace proto není selháním jednoho člověka, ale důsledkem dlouhodobě nefunkčního systému kontrolních mechanismů a opomíjené odpovědnosti ze strany zřizovatele. To má negativní vliv na vnitřní atmosféru divadla i důvěru zaměstnanců.

Dnešní stav je logickým vyústěním dávno známých příčin a měl by být především varovným signálem. Pokud má divadlo získat stabilitu, je úkolem zřizovatele konečně nastavit transparentní, férové a funkční kontrolní mechanismy, které zabrání opakování chyb minulého i současného vedení.

S úctou
Aleš Hejcman

Vážený pane zastupiteli,

plně s Vámi souhlasím v tom, že v kauze pana Doubravského nejde o „selhání systému“, ale o konkrétní manažerské rozhodnutí, které nebylo právně obhajitelné. Oceňuji Vaše věcné pojmenování problému.

Dovolím si pouze doplnit, že jako bývalý zaměstnanec DFXŠ vnímám současnou situaci v širším časovém kontextu — zejména ve vztahu k období před rokem 2020, kdy pod vedením paní Levko docházelo k prokazatelnému porušování zákona při vyplácení tarifních platů. Tehdy bohužel selhal i systém kontroly na úrovni zřizovatele. Právě toto dlouhodobé vakuum odpovědnosti podle mého názoru umožnilo vznik dnešního chaosu a soudních sporů.

Vaše slova považuji za důležitý krok směrem k racionální debatě.

Takže Langr a Kepková o té rezignaci věděli, ale ještě si šli hezky popovídat s Felcmanen, tohle je fakt ryzí komedie … 

výraz „manažerské selhání“ jsem na posledním jednání zastupitelstva města použil já, cítím tak potřebu na tento dopis reagovat. Předně říkám, že za použitím toho výrazu si stojím. Nesdílím vaše přesvědčení, že rozsudky soudu ve věci výpovědi M. Doubravského by se mohly označit jako „selhání systému“, neblahý stav, kdy formální výklad práva zvítězil nad slušností a etikou, jak ve svém dopise naznačujete. Jakožto právník to vidím totiž do velké míry obráceně.

Naprosto respektuji, že nová ředitelka má právo si vybrat svoje spolupracovníky na vedoucích postech, že se může s mnohými rozejít, protože zkrátka nevyhovují jejímu pohledu na fungování organizace. V takovém případě ať jasně a otevřeně uvede takové důvody – vidíme řízení orchestru každý jinak, nashledanou. To je podle mě slušnost. A takový postup by podle mě respektovaly i soudy. Slušnost ale podle mě není využít pro ukončení pracovního poměru dost otřepanou fintu se zrušením pracovního místa, které ihned poté nahradí jiné, s velmi podobnou pracovní náplní a trochu jiným názvem. Nelze se divit, že tohle soudy odmítly. A rozhodně bych je kvůli tomu neobviňoval z formalismu. Naopak, velmi nešťastné využití téhle konstrukce s neblahými následky táhoucího se soudního sporu, nakonec pro divadlo neúspěšného, je zkrátka manažerské selhání.

Rezignace paní ředitelky je pro mě překvapením. Ještě dneska dopoledne jsme měli s paní ředitelkou schůzku u náměstka Ivana Langra, kde jsme probírali moje dotazy ohledně navýšení příspěvku města na provoz divadla. Nikdo se tam o rezignaci nezmínil, já o ní nevěděl, řešili jsme i určité představy o fungování divadla do budoucna. Ve světle oznámené rezignace šlo vlastně o docela bizarní situaci. Chci tím ale ukázat, že jsem byl vždy připravený svoje pochybnosti týkající se fungování divadla s jejím vedením otevřeně řešit.

A je přitom zcela přirozené, že jsme se jakožto opoziční zastupitelé o fungování divadla zajímali. Město na chod divadla posílá ročně příspěvek 160 mil. Kč. Způsob jmenování paní ředitelky taky příliš mnoho důvěry nevzbuzoval. Nejprve šlo o dočasnou náhradu „z interních zdrojů“ pro období poslaneckého mandátu předchozí ředitelky J. Levko, politicky zpřízněné s vládnoucími Starosty. Následně se v tichosti na radě města rozhodlo o prodloužení mandátu na dobu určitou. V takové situaci je naprosto přirozeným úkolem opozice pečlivě kontrolovat, zda vztahy mezi vedením divadla a vedením města nejsou až příliš bohorovné, bez dostatečné motivace ke zlepšování kvality a efektivity fungování divadla.

Závěrem dodávám, že je především odpovědností Rady města Liberec, aby 1) zajistila adekvátní a férový proces výběru ředitele/ky divadla, 2) zajistila fungování funkčních a transparentních kontrolních a hodnotících mechanismů, 3) následně se za ředitele/ku divadla adekvátně postavila, pokud je na základě těchto mechanismů přesvědčena, že odvádí kvalitní práci. Pokud ve svém dopise voláte po stabilizaci, spravedlivém a lidském řešení, tomuto vašemu požadavku příliš nerozumím. Jestli to ale znamená zhruba to, o čem ve výše uvedených třech bodech píši já, jsem připravený vaší výzvu podpořit.

Paní ředitelce přeji vše dobré.

Jindřich Felcman, zastupitel města za Liberec otevřený lidem