Kory,vždyť si říkal politika NE, a co je tohle? A Red zas maže,to ti nevadí,že maže tvé kritiky?

Však tohle se ale vyskytuje ve větší či menší míře prakticky v každé firmě, despotičtí šéfové, kariérističtí kolegové, často i ta šikana a ozvat se také může málokdo – nikde šéf rád neslyší kritiku svého chování (byť třeba oprávněnou). A když na toho šéfa pošlete policii, tak si myslíte, že s Vámi pak bude jednat jako mílius nebo se Vás při nejbližší příležitosti zbaví, případně Vám práci otráví legálně natolik, že radši sám odejdete?
Tohle vážně nijak nezlikvidujete a násilím si pohodu nevytvoříte a nejlepší obrana proti tomu je jít o dům dál, práce je všude dost

Jupí, další jméno do sbírky :-))) Už jsem tu byl za ta léta diskutování označen za Půtu, Výtisku, Roubalovou, Šolce a teď tedy nově i za Vinklátovou 🙂 Kdo bude další?

Proč ten trapný nick paní Vinklátová?

Ano, nemá cenu hledat jednoho viníka, protože ten hlavní viník je znám – byl jím pan Šeps sám. Byl to dospělý svéprávný člověk a vzhledem k tomu, že nežijeme v dobách nevolnictví a dokonce ani vysoké nezaměstnanosti, tak mu nic nebránilo práci, která ho ničila, opustit a najít si jiné klidnější zaměstnání. Takže nedělejme tady z případu jednoho duševně nemocného člověka zase nějakou aféru a neházejme zodpovědnost na zaměstnavatele a kolektiv. Ti sice mohli pomoci, ale rozhodně to nebyla jejich povinnost.

V prohlášení úplně chybí alespoň pár vět od paní Vinklátové, o které se pan Šeps také v přímé souvislosti se svým rozhodnutím ukončit život zmiňuje, stačilo by alespoň „podcenila jsem komunikaci, nedošlo mi, jak hodně to pro něj znamenalo, byla to chyba“. Nic, sebereflexe, alespoň v tomto oficiálním textu, nula.

Nejsem už v politice ani se tam nechystám, nepotřebuji si tady honit politické body, nebo pomlouvat konkurenci. Jen se mi na chvíli vrátil stárý známý pocit z tzv. „lepších lidí se správnými názory“, jeden novinář pro ně vymyslel termín „strážci okresní morálky“, kteří jen zakroutí hlavami, nasadí překvapeně tragické výrazy a pojede se dál. Sebereflexi a nějakou veřejnou omluvu či přiznání spoluodpovědnosti nečekejte.

Sebevražda je vždy tragická záležitost, poslední volání o pomoc, kdy dlouho na toto volání nikdo neodpovídá a kdy se ten, kdo ji spáchá, dlouhodobě ocitá v pro něj neřešitelné situaci. Kdo jiný by ale měl nést spoluzodpovědnost, než ti, kdo s ním byli v kontatku? Není třeba nikomu dávat za to vinu, někdy to nemusí být poznat, že se k takové věci někdo chystá, nikoho zde neobviňuji. Ale pan Šeps na druhou stranu přece také psal, že se tu situaci snažil řešit, upozorňoval na svůj problém, ale zdá se, že ho nikdo nebra moc vážně. Ocenil bych tedy v tomto prohlášení alespoň jednu, dvě věty – cítíme za to spoluzodpovědnost, podcenili jsme to, nedošlo nám to. To se ale nestalo.

Co se týče naopak té jedné věty mezi panem Brožem a panem Šepsem, o které píše pan Havlík. Ta určitě nebyla důvodem pro to, co udělal, ta mohla být leda tak jednou z posledních kapek. Nemá cenu tady hledat jednoho viníka – lidí, co by měli o tom, co se stalo, přemýšlet, bude více. Nemyslím si ani to, že za celou věc může jen workoholismus pana Šepse a jeho nastavení. Život mne naučil, že problém bývá, byť v různé míře, téměř vždy na obou stranách. A v prolášení kraje to vypadá, jako by to bylo 100:0 na straně pana Šepse. A to mi nesedí.