Kus pravdy mají oba.

Zatímco Vratislavice ze svého platí jen služby pro své obyvatele, v Liberci máme pořád snahu dělat něco velkolepého. Sportovní areál okolo arény, nákladná rekonstrukce bazénu, areálu LVT, nová lanovka na Ještěd, Linserka… Všechno je to krásné, ale také extrémně nákladné. Zvlášť když město nedokáže nastavit ekonomiku tak, aby se vložené náklady do rozpočtu vracely.

Protože nic není zadarmo, cenou za velké investice jsou chybějící chodníky, rozbité silnice, zpustlá veřejná zeleň, špatná zimní údržba, chybějící dětská hřiště, sportoviště, nebo třeba místa k setkávání a pořádání komunitních akcí.

Druhou stránkou je rozpočet Vratislavic. Jejich příjmy před mnoha lety určené jako 75% daňových příjmů prostě neodpovídají nákladům, které platíme z rozpočtu města na služby obyvatel Vratislavic.

Z dat, která jsou k dispozici, lze dopočítat, že Vratislavice Liberci přispívají 56 milionů, tyto náklady pokryjí sotva provoz tramvajových linek 5 a 11 v úseku do Vratislavic.

Ostatní služby dotuje Vratislavicím zbytek města. Nejen provoz divadel, služby Kontaktu, kroužky ve Větrníku, ale dokonce i svoz odpadků.

Pokud chceme mít upravené město, potřebujeme změnit dvě věci.

1) Příspěvek Vratislavic počítat každý rok podle podílu na nákladech alespoň na základní služby, které Liberec pro Vratislavice dělá. Na tom by snad nemělo být nic kontroverzního.

2) Za druhé, změnit priority našeho vlastního rozpočtu. Pokud budeme dávat peníze jen do velkých projektů, liberecké čtvrti nebudou upravené nikdy.

Změnit to jde. Opakovaně jsem navrhoval vyčlenit část rozpočtu na investice ve čtvrtích tak, aby v každé části města zůstala alespoň polovina z daní, které se tam vyberou. Bylo by to méně jak ve Vratislavicích, ale dost na to, aby se tvář Liberce postupně měnila. Zároveň by zůstaly peníze i na ty větší projekty, byť ne tolik, jako dnes.

V současném zastupitelstvu tenhle návrh podporu bohužel nezískal. Třeba příště!

Jaromír Baxa – zastupitel za Liberec otevřený lidem/Zelené

Článek Nové náměstí ve Vratislavicích – proč takové stavby nevznikají i v jiných čtvrtích se nejdříve objevil na Náš Liberec.

První věc: Na škole se řeší směšně malé částky, tedy z pohledu „shora“, ze zastupitelstva nebo z parlamentu. Doslova každá koruna. Že se hospodaří, to je dobře, ale jde to až do extrému. Že se třeba koupí repasované počítače místo nových, to bych možná ještě pochopil. Ale že si třeba škola nemůže dovolit pořádnou pánev, aby ve školní jídelně mohli vařit zdravější jídla, to mne dostalo. Hlavně kvůli kontrastu s tou lehkostí, s jakou liberecké zastupitelstvo rozhoduje často o milionových dotacích, tu pro Anifilm, tu Sportfilm, tu pro největší sportovní kluby, nebo když se jen tak, z ničeho nic, koupí dron za 400 tisíc.

Tahle lehkost, s jakou utrácíme miliony, když nám chybí základní věci, je důvod, proč ve výpisech hlasování o dotacích je v mém případě mnohokrát proti/zdržel se/nehlasoval, nejspíš mnohem častěji než u kohokoliv jiného. Jsou to prostě jedny peníze, a když je pošleme někam, chybějí jinde.

Druhá věc: Nejistota. Nejistota v tom, co se zase „nahoře“ upeče. Nejdřív se zavede druhý cizí jazyk, pak se tahle povinnost zase ruší, všechno pokynem shora, přitom tyhle změny mají přímý dopad na úvazky. Nebo jednou ohlášené změny rámcových vzdělávacích programů, následně zase odložené.

Do toho se teď přidává nejistota ohledně asistentů pedagoga nebo půlení tříd, což má rovněž přímý dopad na úvazky.

Situace se v některých případech mění velmi dynamicky a doslova ze dne na den. Příklad? S koncem minulého školního roku třeba končily dotace na úvazky pro asistenty pedagoga pro ukrajinské děti. O jejich prodloužení rozhodlo Ministerstvo školství až 5. září, druhý den nového školního roku! Pátý den potom, co všem skončily pracovní smlouvy a často už měli jinou práci.

Jen díky enormnímu osobnímu zápalu paní ředitelky se jedna zkušená asistentka, srdcařka jako hrom, na školu zase vrátila, její práce je pro školu nenahraditelná.

Návrh státního rozpočtu teď hrozí stejným experimentem na asistentech pedagoga, tentokrát ale ve větším měřítku.

Ptal jsem se už na radnici, jestli bychom nemohli asistenty platit dál z městského rozpočtu, protože jejich práce je velmi důležitá. Jenže prý ne, protože nejde, abychom jako město převzali nějakou povinnost od státu, aniž by na to stát dal městu nějaké peníze navíc.

Principiální postoj samozřejmě chápu, jen nevím, jestli je na místě zrovna tady. Bereme si tak jako rukojmí lidi, kteří dělají práci s nadšením a nasazením a kterým bychom měli být vděčni, jako všem ostatním, kteří se snaží dobře dělat svoji práci. Nemluvě o dětech, kterých by se odchod asistentů dotkl především.

Všechno je to důsledek toho, že naše školství je strašně podfinancované dlouhodobě a ten skrytý dluh se neustále zvětšuje. Mohou za to periodické snahy šetřit ve státním rozpočtu, který trpí hlavně tím, že máme dlouhodobě příliš nízké daně pro nadprůměrně vydělávající a více majetnou část občanů.

Takže jsem rád, že se učitelé ke stávce odhodlali. Je to na místě, ne že ne. Sami od sebe politici tyhle věci nezmění.

Jaromír Baxa, městský zastupitel za Zelené/Liberec otevřený lidem

Článek K ohlášené stávce učitelů se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Na Slovensku udělali studii o vlivu probíhající klimatické změny na lyžování – a vychází jim, že lyžařská střediska pod 1700 m.n.m. nemá smysl rozvíjet.

Pro větší česká střediska má asi největší vypovídací hodnotu modelování provozu střediska Malino Brdo (ve výšce 900 – 1200 m.n.m., severovýchodní svah), během dekády by počet dní vhodných k provozu měl klesnout pod 30.

Náš areál na Ještědu je ještě níž – jen ve výšce 530 – 920 metrů, takže tam je realistické uvažovat s provozem jen s technologiemi, které jsou mnohem náročnější na vodu a energie. Kvůli tomu tyto technologie např. ve Švýcarsku a ve Francii po vlnách sucha v minulých letech zakazují.

Nevím, jestli je nějaká podobná studie zpracovaná i pro česká střediska, protože řada z nich stále plánuje extenzivní rozvoj a doufá, že „nějak zasněží“. Pochybuju ale, že vyjde něco dramaticky jiného.

Za mne by se i na základě této studie mohla debata o rozšiřování areálu na Ještědu o dvě nové sjezdovky klidně ukončit. Mnohem víc potřebujeme debatu o tom, jak předcházet hrozbám spojeným se suchem.

Jaromír Baxa, zastupitel za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Pojďme na rozšiřování sjezdovek na Ještědu konečně zapomenout se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Proč tenhle návrh považujeme za strašně škodlivý:

Les zadržuje vodu.

Ani sjezdovka, ani les, co padne po nějaké vychřici kvůli novým sjezdovkám ji nezadrží. Tím, jak les zadržuje vodu, je menší riziko bleskových povodní po přívalových deštích než bez něj.

Pod Ještědem jsou zdroje vody pro část Liberce. Vzhledem k tomu, že jiná část Liberce téměř jistě přijde o vodu kvůli dolu Turow (Machnín), bez vody ve studních jsou už Kateřinky a Radčice, je dost riskantní připravovat o vodu další velkou část města.

Energetická náročnost.

Už dnes se areál neobjede bez umělého zasněžování. Ani během minulé, na poměry posledních let docela dobré zimy nebyl areál zprovozněn celý. Už dnes areál spotřebovává spoustu elektrické energie, pro sebe si ale žádnou ani v budoucnu nevyrobí.

Rozvoj areálu je v přímém rozporu s cíli energetické nezávislosti a snížení spotřeby elektrické energie ve městě.

 Velká dopravní zátěž pro okolí při dalším extenzivním rozvoji areálu.

Na sjezdovky se jezdí autem. Nemyslím, že to změníme. Už dnes jsou silnice směrem k areálu na hraně kapacity, nové silnice budou extrémně nákladné a problematické z hlediska dopadu na zdraví obyvatel, vedou obydlenými oblastmi. Velmi snadno bychom se mohli dostat do situace, kdy by provozovatel získával velké zisky z provozu areálu a na městu by zůstaly velké náklady na stavby silnic.

Jedinou možností, jak tomuhle záměru zabránit, je zrušit změnu územního plánu, která tenhle záměr povoluje.

Řada koaličních zastupitelů při hlasování spoléhala na to, že se excesům podaří zabránit v rámci posouzení o vlivu záměru na životní prostředí, EIA. Jenže tohle spoléhání je založené na chybné představě o tom, co řízení EIA je a není.

EIA totiž klame tělem. Každý má pocit, že se zpracuje EIA, a pak proběhne nějaká debata s investorem, co ještě je OK a co už není. Tak to ale není. V rámci pořizování EIA je posouzen návrh předložený investorem, posuzuje jej Krajský úřad a obec může jen uplatnit připomínky, ke kterým úřad může nebo nemusí přihlédnout. To samé následně udělá stavební úřad. V podstatě je možné záměr stopnout jen pokud je vysloveně nezákonný, jenže nezákonných je tu vážně málo věcí.

Jedinou možnost, kdy si radnice může říct, co chce, a jednat o tom s investorem, je změna územního plánu. Potom už nikdy.

Viděli jsme to při schvalování sjezdovky Nová skalka. Změnu územního plánu jsme schvalovali někdy v roce 2012, já byl tehdy pro, nechal jsem se uchlácholit tím, že pak proběhne posouzení a celý návrh se detailně prověří, což jsem považoval za ujištění o tom, že se ještě k rozhodnutí vrátíme. Tak to nebylo, udělal jsem chybu, které doteď lituji. Jenže tehdy mne na rizika nikdo neupozornil, já tehdy začínal, věděl jsem toho mnohem míň než teď. Nechci, abychom stejnou chybu opakovali.

Pokud se Vám návrh na rozšiřování sjezdovek nelíbí, zvažte prosím podporu naší kandidátky Liberec otevřený lidem ve volbách. Jsme proti tomuto drancování přírody jako jediní od začátku. Pokud uspějeme, bude budoucnost Ještědu jednou z klíčových věcí pro povolební vyjednávání.

Je to jednoduché: Čím víc hlasů získáme, tím větší je naděje na zachování lesů na Ještědu.

Jaromír Baxa, zastupitel a lídr hnutí Liberec otevřený lidem

Článek Nechci 7x větší kácení na Ještědu než dosud se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Včera zastupitelstvo schválilo fond na dotace pro majitele cenných historických domů – jenže to má háček. Dotace se vztahují na domy v památkové zóně, což chápu, a v jejím okolí, kam spadá velký kus Zanádraží nebo prakticky celý Harcov, což už ale není fér ke zbytku města.

Takové vymezení je úplně špatně – cenné domy máme po celém městě! Vždyť „Velký Liberec“ vznikl spojením města, městeček a vesnic v jeho okolí. Všechna měla svá centra, pomalu každá čtvrť má dům, který charakterizuje její vývoj, je naším dědictvím z minula.

Jenže většina města má smůlu, což mne strašně štve a mrzí.

Město samo přitom má přehled po historických centrech, která stojí za to chránit, stejně jako o cenných budovách – a tyhle cenné budovy a části města jsou v celém městě, ne jen tam, kde je možné čerpat dotace, viz mapka z městského mapového portálu Marushka tady dole.

A tak zatímco Jeřáb spadá do zóny podpory, historicky stejně cenná zástava v Doubí v Proletářské, v Karlově, v Kateřinském údolí, nebo nebo na Poštovním náměstí v Rochlici má smůlu.

Stejně jako jedna z posledních charakteristicky červených roubenek u nás ve Vesci. Památkově chráněná není, jeden z posledních dokladů původního charakteru naší části města to ale je pořád. Za mého dětství si na takové chalupy pamatuju tři, jedna už zmizela úplně, druhá je přestavěná k nepoznání, tahle je poslední, nedávno změnila majitele, co s ní bude, nevím. Městu to je ale asi jedno a je mi to strašně líto.

Přitom kvalitně opravené domy jsou velkým obohacením veřejného prostoru, všude, nejen v centru, jak je vidět na žluto šedé ukázkově zrekonstruované vile, co stojí vedle našeho sídliště a jen tak mimochodem taky patří na ten městský seznam cenných budov.

Článek Chci, aby město podporovalo rekonstrukce cenných historických domů v celém městě se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Tak jsme navrhli, ať tyhle plochy nechají zelené a nestaví se na nich, i když asi deset let zpátky sem někdo nakreslil zástavbu.

Jenže nic, následovala hromada arogance, mezitím jsem se na malou chvilku ocitl ve vedení města s Janem Korytářem, který rozjel debaty o územním plánu v celém městě. Ukázalo se tehdy v celé nahotě, že tým připravující územní plán nemá pro občany města kouska citu.

Pár změn k lepšímu pak prošlo docela rychle, postupně se podařilo zrušit plán na velkou silnici mezi průmyslovými zónami skrz obytné čtvrti pod Ještědem, to, co je v plánu dnes, je jen slabý se odvar. Zachovat zahrádkářské kolonie, zabránit halám na orné půdě u Machnína, zrušit plány na několik silnic, třeba velký most hned za ZOO v Lidových sadech a další.

Jen u nás ty louky ne a ne prošťouchnout, peticím a námitkám navzdory.

Někdy, snad v roce 2013, jsem tak trochu zoufale zkusil prosadit změnu územního plánu, kterou by se tyhle louky převedly do zeleně přímo na zastupitelstvu, tehdy to ještě šlo snadno, pak se ale změnil stavební zákon a dnes, když chce město převést do zeleně, musí majiteli nahradit znehodnocení pozemku, což změnám tohohle typu velmi efektivně brání. Tehdejší koalice ale žádnou změnu iniciovanou opozicí nepřipustila, bez ohledu na škody, které tím vznikly.

Podpisy pod petice jsem pak sbíral ještě několikrát. Hodně nám pomohla Karolína Hrbková , když se snažila řešit pravidla pro zástavbu tak, aby se na takových loukách bez pořádných silnic prostě nevyplatila, když jí ale územní plán sebrali, znovu se vyšlo vstříc developerům.

Teď po mnoha dalších letech máme ve čtvrtek územní plán schvalovat. Pořád je v něm dost věcí, které by šly lépe, ale u mnoha věcí alespoň není akutní nebezpečí, že se někam pustí zástavba, která všechno zničí. Tyhle louky tohle štěstí nemají. Zkoušíme ještě na poslední chvíli vyjednat alespoň to, aby tady zástavba nemohla vzniknout, dokud nebude občanská vybavenost a dopravní napojení. Podobně se snažíme zachránit pár dalších míst.

Jestli se to povede, nevím, ale jsem rád alespoň za ty roky, které jsme získali, a taky, že je stihla zažít i naše dcera a že ten úžasný prostor bere jako samozřejmost.

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Mých 15 let s novým územním plánem se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Výměnou máme dostat dva domovy důchodců. Netěším se, bude to jedno z těch hlasování, kdy dobře není ani jedna varianta.

Schválit přesun zahrad pod Kraj má kupu nevýhod. Ztrácíme něco, co hodně lidí považuje tak nějak za rodinné stříbro a symboly města. Jako město přicházíme o možnost ovlivňovat chod těchto organizací. Obě zahrady jsou uprostřed obytné čtvrti a na tom, jak se budou rozvíjet, bude dost záležet, jak se bude lidem okolo žít. Největším problémem nějakého masivního rozvoje se snahou přitáhnout víc „přespolních“ jsou samozřejmě auta. Vůbec netušíme, jestli a v jaké podobě přežije provoz oblíbeného dětského koutku, který ZOO chce začlenit do jednoho areálu. Liberec jako město přijde o jeden z mála sálů ve svém vlastnictví, kde mohlo dělat velká veřejná projednávání a pořádat větší akce.

Navíc máme převádět na základě špatně připravených smluv, ve kterých není vůbec upraveno, za jakých podmínek a jestli vůbec Liberecký kraj vrátí městu některé majetky, pokud je v budoucnu nebude potřebovat. Chápu, že teď zrovna máme vedení Kraje, které nějak funguje, ale byly roky, kdy to tak nebylo, a poctivě připravená smlouva by mohla ochránit rizika do budoucna.

Neschválení převodu zase znamená, že obě zahrady přijdou o vyhlídky, že se jim pod Krajem povede lépe, jednoduše proto, že Kraj je v lepší finanční kondici a Liberec má i do budoucna Kraji na investice v zahradách přispívat 25 miliony ročně. Zejména v ZOO si od toho slibují, že se třeba dočkají vytouženého plánu na rozšíření směrem k bývalému amfiteátru. Díky tomu si prý snad zachovají členství v klubu „těch lepších“ zahrad, které dělají hodně záchranných programů a mají větší ambice než jen „ukazovat zvířata“.

Přitom by to šlo jinak:

1. Doteď nechápu, proč se na Kraji za posledních 10 let nikdy nenašla vůle těm největším organizacím a zařízením v Liberci významněji pomoci. Jak zahrady, tak divadla, jsou v krajském měřítku unikátní, na tento argument SLK ve vedení Kraje ale nikdy neslyšeli. Kdyby přitom Kraj přispíval Liberci to, co má Liberec přispívat Kraji, problém bychom neměli. Jenže tohle je možnost, která se nejspíš ani nevyslovuje.

2. Nikdy jsme se nezabývali hledáním jiného fungování ZOO, třeba s menším počtem druhů zvířat, zaměřenou spíš na obyvatele města než s cílem být jednou z top destinací celého Kraje.

3. Naše vedení společně s Krajem se nikdy pořádně nezačali snažit o to, abychom dostávali na daních to, co Plzeň. Na obyvatele dnes máme min o třetinu méně, přitom jsme taky krajské město.

4. Nikdo nechce zvýšit nizoučkou daň z nemovitosti pro firmy. Celkem snadno bychom si mohli sáhnout na desítky milionů od firem s ohromnými budovami v průmyslových zónách nebo z obchodních center, které jinak jako zisky odcházejí pryč. Jenže nízká daň je u nás absurdně považována za výhodu větší než město atraktivní k žití.

Dobrá řešení jsou u nás snad zakletá. Ti, kteří vládnou, jak kdyby o nich ani nechtěli slyšet.

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Jaromír Baxa: dobrá řešení jsou v Liberci zakletá se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Určitě si takových lákavých obrázků vybavíte spoustu, vždyť co všechno už mělo být za poslední roky hotovo! Opravený bazén a Ještěd; zámek s úžasným parkem okolo; náplavka u Nisy; opravená promenáda okolo přehrady; spousty, ale opravdu spousty nových parkovacích míst; nové tramvaje jezdící na všechny strany, a nad tím vším nová lanovka na Bedřichov, se zastávkou u rozhledny na Žulovém vrchu.
Jenže kde nic, tu nic. Oproti minulým letům jen chybí hádky o to, kdo za tohle selhání může. Přeci jen, vládnoucí SLK mají tak velkou většinu v zastupitelstvu, že nemají nesplněné sliby na koho svést.

Přitom všichni víme, že realizovat můžeme jen ty sny, na které máme peníze. Takže reálné jsou fakticky jen tři vize dalšího rozvoje.

Vize 1: Vše při starém.

Politici budou dál snít o velkých věcech, malovat obrázky, připravovat projekty. Za pár let postavíme velkolepý bazén, na jeho stavbu si vezmeme úvěr, který město vyčerpá na dlouhé roky dopředu, stejně jako kdysi aréna. Něco se bude pomalu měnit jen v centru města, jinde na investice nebudou peníze. Na rozvoj mohou zapomenout nejen divadla, ale i školy nebo dopravní podnik, město bude mít sotva na jejich provoz. To, jak se město posune, bude stát na tom, co udělají jiní, a ne na tom, co udělá město samo.

Vize 2: Soustředíme se na to podstatné.

Lidé vnímají město především přes své nejbližší okolí. Radnice to pochopí a soustředí se na rozvoj veřejných prostranství, na zeleň, parky, hřiště, chodníky – stejně jako to už roky dělají ve Vratislavicích. Strategie města bude založená na zkušenosti, že město s atraktivním prostorem pomůže místním komunitám, podnikatelům a kultuře v ulicích. Umožní lidem aktivní trávení volného času a prospěje jejich životnímu stylu. Nemůžeme si ale dovolit vše, takže velké investice město na čas omezí a možná bude muset omezit činnost některých organizací, pokud nenajdou jinou vizi svého fungování. Na druhou stranu se nebudou zvyšovat daně a poplatky.

Vize 3: Najdeme nové příjmy.

Třetí scénář rozvíjí druhý, ale má větší ambice: vedle kvalitního veřejného prostoru by naše město mělo nabízet i něco navíc. Realizovat alespoň některou z těch lákavých vizí, které nám předchozí politici předestřeli, rozvíjet divadla a pomáhat v rozvoji ZOO a dalším. Na tohle všechno nám ani v dalších letech nebudou stačit příjmy, které máme, ani přislíbené dotace. Pomohla by změna rozpočtového určení daní, ale to je cesta na hodně let, s nejistým výsledkem. Jedinou realistickou cestou k vyšším příjmům jsou jen různé poplatky a daň z nemovitosti. Jejich zvýšení je ale nepopulární.

Slibovat cokoliv dalšího je podle mé znalosti města mimo realitu. Dokazuje to i fakt, že ať byl ve vedení města kdokoliv, vždy převládla vize první, udržovací. Na městě je to už dost vidět, proto mně osobně tahle vize nevyhovuje. Přesto se takhle dá ještě nějaký čas pokračovat a je zřejmé, že má tady v Liberci dost příznivců. Snad proto, že snít je tak lákavé! Nějakou zásadní změnu ale nečekejme.

Jakou vizi byste si vybrali Vy? Co je pro Vás nejpodstatnější? Chcete-li se o Váš pohled podělit, napište mi na jaromir.baxa@zm.liberec.cz

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Jaký Liberec vlastně chceme? se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Radniční úředníci vyprodukovali neuvěřitelně pitomou odpověď, kde lidem vzkázali asi tak milion důvodů, proč tam radar nejde. Vybírat pokuty je prý složité, nejsou lidi. Radar je prý drahý, jiné obce to sice dělají, ale u nás by to stejně nešlo, a vůbec, za tři roky bude chodník, tak co chcete.

Tahle odpověď úplně v klidu prošla přes náměstka Jiřího Šolce, přes primátora Jaroslava Zámečníka, schválená byla i na radě města.

Nakonec jsme ji dostali ke schválení na zastupitelstvo. Trochu jsme brblali, přišel i pán z Krásné Studánky, co petici organizoval, no nakonec se podařilo tuhle pitomou odpověď neschválit.

No a pak se začaly dít věci.

Primátor Zámečník se najednou pasoval do hrdiny, co za celou věc přece od začátku bojuje. Kdo s hrůzou zjišťuje o jak závažný problém jde. Kdo volá městskou policii a organizuje kontrolní měření. Nakonec dokonce slib, že radar samozřejmě bude. Tiskové zprávy, posty na facebooku, primátor hrdina.

Jako dobrý no. Podařilo se nám být tím krkem, který otočil hlavou. A ve Studánce se třeba i toho radaru dočkají.

Jen mne prosím štípněte, kdybych někdy dělal něco podobného a nenapsal ani slovo o tom, že jsem změnil názor a že kolegové z opozice měli pravdu. Ona ta slova uznání směrem k politickým protivníkům obvykle pomáhají politické kultuře, a nerad bych na ně zapomínal.

Pro všechny z celého příběhu navíc plyne ponaučení, že stojí za to se zorganizovat a tlačit na zastupitelstvo. Jen tak je Váš problém vidět a jen tak máte šanci. Rád Vám v tom pomůžu (koho by zajímalo projednávání daného bodu na zastupitelstvu, může se pokochat zde: https://youtu.be/Xo_lYw8LDTI?t=9522 ).

Jaromír Baxa, městský zastupitel za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Jak jsme otočili hlavou primátora se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Starostové popírají možnost převést byty za původních podmínek – navzdory vlastnímu právnímu posudku

První právní posudek k bytům z června 2019 byl zpracovaný jedním z předních specialistů na právo obcí, Mgr. Lubošem Rothanzlem, a věnoval se jak družstvům, tak Intermě. V posudku je návrh, jak byty legálně převést za původně domluvených podmínek, byť se připouští, že takový postup někdo může napadat u soudu.

Následně město vybralo nového advokáta, tím se stal Mgr. Tomáš Bobek. Ten vůči družstevníkům a Intermě zaujal mnohem tvrdší postoj, který je s původním právním posudkem v přímém rozporu. T. Bobek odmítá byť jen sebemenší možnost převodu bytů podle původních podmínek. Od počátku prohlašuje smlouvy za neplatné, přitom jako advokát jistě zná zásadu, podle které může neplatnost smlouvy prohlásit jedině soud. 

Bobek také vyhrožoval zastupitelům trestním stíháním, pokud by odsouhlasili převedení bytů za cenu jinou než obvyklou, tedy v případě převodu bytů v souladu s původními smlouvami. Jeho právní názor je přitom v přímém rozporu s Metodickým doporučením Ministerstva vnitra. Uvádí se v něm, že je možné převést za jiných podmínek, než za cenu obvyklou, např. v případě zájmu obce narovnat nesprávně uzavřený právní vztah z minulosti. Což přesně odpovídá situaci nejen družstev, ale i společnosti Interma.

Vedení města nicméně názor Ministerstva vnitra, stejně jako závěry původního právního posudku ignoruje, a původní právní posudek je dodnes považován za neveřejný. Takže vedení města vytrvale odmítá připustit byť jen sebemenší možnost byty převést podle původních podmínek, kvůli potřebě naplnit legitimní očekávání družstevníků. Nikde ale neříkají proč tuto variantu nepřipouštějí.

Starostové vymýšlejí složité varianty a odmítají jednat o jiných možnostech

Trojice primátor Zámečník, radní Hron a hejtman Půta stále tvrdí, že chtějí družstevníkům pomoci. Proto prý připravili návrh změn několika zákonů, který měl umožnit byty převést. Jenže změna zákonů je běh na dlouhou trať, zvlášť když navrhli přidání další výjimky do zákona o dani z příjmů. 

Jejich nejnovějším návrhem je tzv. “dotační varianta”. Spočívá v tom, že družstevníci nejdříve uznají, že dluží městu peníze. Město jim následně dá dotaci, kterou družstevníci použijí na splacení toho, co údajně dluží. K tomu mají být provedeny znalecké posudky na jednotlivé byty, připraveny stovky individuálních smluv a podobně. Znevýhodněni mají být ti, kteří byty pronajímají. Ti mají mít dotaci významně sníženou.
Uznání dluhu má být přitom podmínkou pro žádost o dotaci. vedení města totiž stále pracuje s tezí, že družstevníci nemají na podíl na bytech podle původních smluv žádný nárok. Družstevníci navíc budou pod časovým tlakem. Navrhuje se, aby uznání závazku, tj. dluhu vůči městu, muselo proběhnout do 30 dnů od vyhlášení speciálního dotačního programu. Samo město pak má celých 90 dnů na vyřízení. Z pohledu družstevníků chybí závazek města, že dotace opravdu bude poskytnuta a že ji nikdo v budoucnu znovu nezpochybní.

Celá operace bude navíc drahá už jen proto, že město zcela vážně předpokládá, že si na poskytnutí dotací vezme úvěr.

Starostové pro Liberecký kraj však blokují seriózní debatu o variantě již ověřené v Kralupech nad Vltavou. V této variantě jde o na první pohled poněkud komplikovanou účetní operaci. Je založená na myšlence, že finanční vklad města do výstavby byl minimální a město se dále nijak nepodílelo na opravách a údržbě. Díky tomu si družstevníci tento příspěvek města v podstatě odbydleli a je možné na ně podíl města bez problému převést.

Starostové se snaží ovlivnit stanoviska ministerstev v neprospěch družstevníků

Slova o tom, jak vedení města chce družstevníkům pomoci, dostala vážnou trhlinu poté, co se nám podařilo získat připomínky podané Libercem k připravovanému společnému stanovisku Ministerstva vnitra a Ministerstva pro místní rozvoj k problematice převodu podílů na družstevních bytech. Původní text ministerstev ze dne 27. 11. 2020 obsahoval možnost převádět za cenu jinou než obvyklou s odkazem na plnění smlouvy, která mohla být vinou obce sjednána neplatným způsobem (tj. která nebyla schválena oprávněným orgánem obce, nevisela na úřední desce a podobně). 

Primátor J. Zámečník ale dne 7. 12. 2020 podal za Liberec požadavek na vyškrtnutí této pasáže. Společně s vedením Olomouce se jim málem podařilo prosadit do stanoviska ministerstev text, podle kterého si sami družstevníci měli vše zkontrolovat. Tento přístup ale vůbec nebere v úvahu zásadu přiměřenosti, podle které se soudy řídí: Nelze spravedlivě očekávat, že sami družstevníci budou natolik poučeni o vnitřních pravidlech fungování obcí, aby dokázali ověřit, zda při schválení smlouvy byla dodržena veškerá procesní pravidla.

Ve výsledku by tato připomínka města dost podstatně zkomplikovala možnost přijetí varianty vypracované po vzoru Kralup, nebo zkrátka jakékoliv jiné varianty, která by se odkazovala na legitimní očekávání družstevníků.

Družstevníci se stali rukojmím ve sporu s Intermou

Výše uvedené kroky dost podstatně nabourávají tvrzení primátora J. Zámečníka a radního M. Hrona, že chtějí družstevníkům upřímně pomoci. Kdyby chtěli, netajili by právní posudky, nepsali by na ministerstva připomínky proti družstevníkům a snažili by se celou situaci co nejrychleji vyřešit.

O co jim tedy jde? Domnívám se, že jediným logickým vysvětlením je souběžně probíhající soud s Intermou o nájemní byty. Jde o podobný problém, jako mají družstva. Před dvaceti lety se s přispěním státní dotace stavěly nájemní byty, dotace šla přes město, to získalo 51% podíl, i když do výstavby samo příliš neinvestovalo. Avšak s podmínkou, že město po dvaceti letech svůj podíl převede právě na společnost Interma byty. Ani tuhle smlouvu především trojice J. Zámečník, M. Hron a Z. Karban nechce naplnit. 

Svým způsobem toto jednání dokážu pochopit. Také se mi nelíbí, že městu hrozí, že přijde o nájemní byty. Jenže snaha o jejich záchranu pro město má mít své meze. Smlouvy dvacet let nikdo nezpochybňoval, neutajoval je, a jejich plněním městu nevznikla škoda.

Soud s Intermou je proto nejspíše důvodem, proč J. Zámečník a spol. nechtějí připustit sebemenší možnost převádět byty družstevníkům s odkazem na legitimní očekávání druhé smluvní strany. Nejspíše proto také najednou přišli s tím, že družstevníkům, kteří v bytech bydlí, by byty nějak převedli, ale ti, kteří je pronajímají, budou muset platit. 

Se Zuzanou Kocumovou od začátku říkáme, že není fér brát si jako rukojmí družstevníky, kteří za problém města s nájemními byty nemohou. Celý spor se tím jen prodlužuje a není vůbec jasné, jestli to ve sporu s Intermou jakkoliv pomůže. Prosazovali jsme proto, abychom případy družstev a Intermy oddělili. Zdánlivě k tomu došlo Interma se na zastupitelstvech až do prosince neprobírala. Jenže skutečnost byla podle všeho jiná. Hlavní důvody pro odmítání dohody s družstevníky s nimi v podstatě nesouvisí a stalo se přesně to, před čím jsme varovali. Družstevníci se stali tím rukojmím ve sporu, který nemohou jakkoliv ovlivnit.

Cesty ven existují. Radit vedení města nedává žádný smysl, pokud rady chtějí, naleznou je v předchozím textu sami. Obávám se však, že jsou ve svém uvažování zcela ve vleku názorů právníků, jako je Tomáš Bobek, nebo paní Jana Zwyrtek Hamplová, která v obdobném sporu proti družstevníkům neuspěla v Říčanech. Zastupitelé se také rozhodnou o případné změně názoru sami. Družstevníkům při zvažování dalších kroků pomůže vědět, že v jejich sporu může jít o něco úplně jiného, a mohou se tomu přizpůsobit.

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Doplácejí družstevníci na spor primátora J. Zámečníka s Intermou? se nejdříve objevil na Náš Liberec.