Dále potvrdil jako správné právní závěry  obou předchozích soudů, které konstatovaly, že organizační  změna, která zrušila pracovní místo dirigenta – šéfdirigenta a vytvořila pracovní místo hudebního ředitele, byla vedením DFXŠ  přijata účelově, tzv. naoko. V předcházejícím řízení  soudy správně konstatovaly, že pracovní náplň zrušeného a nově vytvořeného pracovního místa hudebního ředitele je fakticky shodná. Nemohl tak být dán výpovědní důvod pro mou nadbytečnost  na zastávané pozici dirigenta – šéfdirigenta.

Nejvyšší soud  tak uzavřel příběh, který začal v květnu 2022, kdy mi budoucí ředitelka divadla, tehdy šéfka opery paní Linda Keprtová, oznámila, že se mnou nepočítá jako se šéfdirigentem, a jestli nepodepíšu dohodu o změně pracovní smlouvy, tak pozici šéfdirigenta přejmenuje a já přijdu o práci. Tento plán realizovala paní Keprtová hned první den ve funkci ředitelky, kdy zrušila pozici šéfdirigenta a vytvořila pozici hudebního ředitele. Jak jsem se již několikrát vyjádřil, nezpochybňuji právo šéfa opery vybrat si k sobě tvůrčí tým, který mu bude vyhovovat v prosazování jeho umělecké koncepce, očekával bych však ze strany šéfa opery Karola Kevického namísto nátlakového přístupu  seriózní diskusi o důvodech a o podmínkách případné změny dodatku smlouvy. To se nestalo, a tak jsem se rozhodl čelit rozhodnutí vedení divadla soudní cestou.

V září 2022 rozeslal bývalý ředitel DFXŠ pan Martin Otava zastupitelům města otevřený dopis, ve kterém zastupitele upozornil na nemorálnost postupu Lindy Keprtové, cituji: ”Toto rozhodnutí považuji za naprosto nemorální, dirigent vynikajících kvalit je vyhozen z divadla, pro které pracuje desítky let, a to pro nadbytečnost.” Zároveň předpověděl úspěšné napadení výpovědi u soudu. Mimochodem, současný ředitel plzeňského divadla Martin Otava byl půl roku předtím odmítnut radou města, aby se stal členem výběrové komise, která později jednohlasně vybrala paní Keprtovou na pozici ředitelky DFXŠ po dobu výkonu poslaneckého mandátu předchozí ředitelky Ing. Jarmily Levko.

V lednu 2024 jsem po vyhlášení rozsudku okresního soudu informoval členy rady města o mé ochotě o vzniklé situaci jednat tak, aby bylo možné mou žalobu případně stáhnout, bohužel bez jakékoliv odezvy. Ani další jednání o smírném řešení po vyhlášení rozsudku krajského soudu nebyla přínosná, neboť DFXŠ se během nich obrátilo s dovoláním na Nejvyšší soud.  Od 18. 10. 2024, tedy po vyhlášení rozsudku krajského soudu, mi byla oznámena překážka v práci na straně zaměstnavatele, což  znamenalo, že jsem další rok nemohl vykonávat svou práci, ale divadlo mi vyplatilo plnou náhradu platu. Celkové náklady divadla zahrnující právní služby divadla, náhradu nákladů  řízení vyplacených po prohraném sporu a náklady na náhradu platu  od 1. 8. 2022, kdy mi byla poprvé udělena překážka v práci, do 11. 10. 2025, kdy vešla v platnost nová výpověď opět pro nadbytečnost, výrazně přesahují tři miliony korun.

V březnu 2025 jsem se na dni otevřených dveří zeptal pana primátora, jestli toto jsou finanční prostředky vynaložené s péčí řádného hospodáře. Má víceméně řečnická otázka zůstala pochopitelně bez odpovědi. Náměstka pro kulturu Ivana Langra jsem se na zastupitelstvu v březnu zeptal, cituji: „Z jakého důvodu mi na schůzce 28. 2. 2025, případně již v říjnu 2024, nebyla předána výpověď pro nadbytečnost, když mi dle tvrzení zaměstnavatele není možné přidělovat práci dirigenta?“ Pan Langr mi tehdy zprostředkoval nepodepsanou odpověď DFXŠ, cituji: „Otázka je natolik irelevantní, že na ni nemohu odpovědět.“

Proti novému pracovněprávnímu rozhodnutí paní ředitelky Keprtové se hodlám opět bránit soudní cestou, a to v případě, že nedojde k dohodě v rámci mediace, která mi byla ze strany DFXŠ nabídnuta.  Případným soudním sporem bych chtěl  také přispět k vyřešení otázky pro všechny mé kolegy v umělecké oblasti, zdali odůvodnění výpovědi, udělené z důvodu zvýšení flexibility a umělecké rozmanitosti repertoáru, je skutečně dostačující pro rozvázání pracovního poměru na dobu neurčitou.

Martin Doubravský

Článek Martin Doubravský: Navzdory vyhraným soudním sporům nejsem opět zaměstnancem Divadla F. X. Šaldy se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Kus pravdy mají oba.

Zatímco Vratislavice ze svého platí jen služby pro své obyvatele, v Liberci máme pořád snahu dělat něco velkolepého. Sportovní areál okolo arény, nákladná rekonstrukce bazénu, areálu LVT, nová lanovka na Ještěd, Linserka… Všechno je to krásné, ale také extrémně nákladné. Zvlášť když město nedokáže nastavit ekonomiku tak, aby se vložené náklady do rozpočtu vracely.

Protože nic není zadarmo, cenou za velké investice jsou chybějící chodníky, rozbité silnice, zpustlá veřejná zeleň, špatná zimní údržba, chybějící dětská hřiště, sportoviště, nebo třeba místa k setkávání a pořádání komunitních akcí.

Druhou stránkou je rozpočet Vratislavic. Jejich příjmy před mnoha lety určené jako 75% daňových příjmů prostě neodpovídají nákladům, které platíme z rozpočtu města na služby obyvatel Vratislavic.

Z dat, která jsou k dispozici, lze dopočítat, že Vratislavice Liberci přispívají 56 milionů, tyto náklady pokryjí sotva provoz tramvajových linek 5 a 11 v úseku do Vratislavic.

Ostatní služby dotuje Vratislavicím zbytek města. Nejen provoz divadel, služby Kontaktu, kroužky ve Větrníku, ale dokonce i svoz odpadků.

Pokud chceme mít upravené město, potřebujeme změnit dvě věci.

1) Příspěvek Vratislavic počítat každý rok podle podílu na nákladech alespoň na základní služby, které Liberec pro Vratislavice dělá. Na tom by snad nemělo být nic kontroverzního.

2) Za druhé, změnit priority našeho vlastního rozpočtu. Pokud budeme dávat peníze jen do velkých projektů, liberecké čtvrti nebudou upravené nikdy.

Změnit to jde. Opakovaně jsem navrhoval vyčlenit část rozpočtu na investice ve čtvrtích tak, aby v každé části města zůstala alespoň polovina z daní, které se tam vyberou. Bylo by to méně jak ve Vratislavicích, ale dost na to, aby se tvář Liberce postupně měnila. Zároveň by zůstaly peníze i na ty větší projekty, byť ne tolik, jako dnes.

V současném zastupitelstvu tenhle návrh podporu bohužel nezískal. Třeba příště!

Jaromír Baxa – zastupitel za Liberec otevřený lidem/Zelené

Článek Nové náměstí ve Vratislavicích – proč takové stavby nevznikají i v jiných čtvrtích se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Bude to dlouhé, ale jak jste u mě zvyklí, bude to i poučné a napínavé – ostatně proč si nepomoci strukturou klasického antického dramatu?

EXPOZICE

Českolipská nemocnice má potíže. Je 100% vlastněná Libereckým krajem, hejtman Půta do jejího čela před 8 lety dosadil svého přítele, Pavla Marka. Její personální problémy vyvrcholily v posledních měsících, kdy se kompletně rozpadla interna. Doktoři znalí situace viděli jasnou příčinu – Marek dosadil na primáře člověka, pod kterým se nedá pracovat a rozpadl se pod ním lékařský tým opakovaně.

Abych byl objektivní, ty potíže českolipské nemocnice nesouvisí jen s jejím ředitelem. Tyhle menší nemocnice mají od pojišťoven nastavené méně výhodné financování, do okresních nemocnic se také doktoři moc neženou. Sloučení českolipské nemocnici s krajskou nemocnicí tak byl bezesporu správný záměr.

KOLIZE

Dalo by se tedy čekat, že Liberecký kraj zavelí k fúzi. Ostatně to už proběhlo v minulých letech dvakrát – s turnovskou a frýdlantskou nemocnicí. Jenže hejtman Půta se to tentokrát rozhodl udělat jinak.

Sloučení s českolipskou nemocnicí spojil se změnou stanov krajské nemocnice. Ta je nyní majoritně vlastněná Libereckým krajem (72 %), zbylé podíly mají města Liberec, Turnov a Frýdlant. Pochopitelně, že sloučení s ČL nemocnicí ze 100 % vlastněnou krajem by bylo spojeno se zásadním zmenšením vlastnického podílu menšinových akcionářů.

Pokud by se řešila fúze a začalo by se jednat o novém rozložení počtu zástupců kraje a měst v dozorčí radě společnosti, nikdo by neřekl ani popel. Jenže hejtman Půta to vzal šmahem. Dosavadní, a zcela klíčovou kompetenci dozorčí rady, tedy jmenování členů představenstva a ředitele nemocnice, se rozhodl zrušit. A přesunout na valnou hromadu, tedy sbor akcionářů, kde by měl kraj pochopitelně absolutní převahu. Jmenovat představenstvo a ředitele nemocnice by tak měli ve svých rukách pouze zastupitelé kraje – tedy aktuálně vládnoucí koalice.

Vedle toho, že vliv měst by byl tímto zcela vygumován, stalo by se ještě něco horšího. Vygumován by byl vliv i zaměstnanců nemocnice. Ti mají ze zákona nárok obsadit třetinu míst v dozorčí radě.

Současné stanovy totiž obsahují velmi elegantní systém rovnováhy. Do představenstva je zvolen jen ten kandidát, který získá 2/3 hlasů v dozorčí radě. To dlouhá léta přináší významné plusy. Jsou to právě zaměstnanci, kteří mají primární zájem, aby jejich nemocnice fungovala dobře a aby se v ní nekradlo. Zároveň, aby nemohli upřednostňovat svoje zájmy nad celkovou ekonomikou provozu nemocnice, musí se domluvit alespoň z částí zástupců kraje a měst. Diverzita zástupců kraje a tří měst zaručuje, že politické ovládnutí jedné samosprávné jednotky neznamená absolutní ovládnutí i nemocnice.

K ilustraci těch výhod nemusíme nějak složitě bádat. Korupce v Motole, Na Homolce, ústecké nemocnici a dalších mají jeden společný jmenovatel. Vlastní jí jen jeden subjekt (Ministerstvo zdravotnictví či kraje). Stačilo si domluvit politické krytí jen u jednoho vlastníka a manažeři nemocnic měli volné ruce. Když vám do dozorčí rady může z více zdrojů vlétnout nějaký rejpal, zapouzdřený systém korupce se jen tak snadno nevytvoří.

KRIZE

Pouhý měsíc poté, co se objevily informace o fúzi, tak měli zastupitelé kraje a všech třech měst hlasovat nejen o fúzi, ale i takto razantní změně stanov. Bez jakékoliv širší diskuze, bez jakékoliv možnosti, aby města přišla s alternativními návrhy. O zaměstnancích nemluvě.

My jsme tak zahájili „dělostřeleckou přípravu“ a začali do světa posílat tiskové zprávy a posty na sítích, kde jsme tento postup kritizovali. Ozvali se i zaměstnanci nemocnice – kolegia primářů a vrchních sester se proti změně stanov ohradila.

Na Libereckém kraji byl klid, hejtman Půta zde má koaliční většinu, tam se nedal čekat žádný zvrat. Jiná situace byla ale v Liberci, Frýdlantu a Turnově. Tamní zastupitelé mohli celou operaci zatrhnout. Protože dle platných stanov je jejich změna možná jen se 100% souhlasem všech akcionářů.

Hejtman Půta není za dlouhá léta ve funkci zvyklí na odpor. A situaci nezvládl. Městům tak začal otevřeně vyhrožovat. Jestli neschválí změnu stanov, bude po nich vyžadovat adekvátní příspěvky na investice do nemocnice. V Liberci se nyní staví za 5 miliard Centrum urgentní medicíny, razantní navýšení příspěvků od menšinových akcionářů byla silná karta. Aby to nevypadalo tak blbě, hejtman Půta obaloval svoje výhružky do argumentace, že bez plné kontroly nemocnice prostě nemůže fúzi provést na svou politickou odpovědnost. Pro úspěšnou fúzi je podle něj nutné, aby představenstvo bylo ochotné jí řádně provést.

Jenže Půtova argumentace byla děravá jak cedník. Co se týče ochoty stávajícího vedení krajské nemocnice provést fúzi, ředitel Lukáš opakovaně veřejně sděloval, že fúzi podporuje, že už na ní pracuje. Co se týče stanov, za jejich současné podoby přeci Půta už nechal proběhnout fúze dvě – s turnovskou a frýdlantskou nemocnicí. A za celou dobu se neobjevily žádné zásadní potíže, které by je doprovázely.

A co se týče příspěvků menších akcionářů na investice? Tak předně, ohledně financování nového pavilonu za 5 miliard kraj s městy podepsal dohodu, jakou částkou přispějí. Že neodpovídá jejich vlastnickému podílu? No a? Dohody se mají dodržovat.

Ale jinak ano, tohle je složitější téma. Rozdělení úkolů a peněz mezi stát, kraje a obce, to je zkrátka složitost, kde bude vždy docházet k dohadům. Ale z pohledu Liberce se na to lze podívat třeba takto. Jeho adekvátní roční příspěvek by byl zhruba 50 mil. Kč. Liberec přitom financuje např. provoz divadel ročně částkou 170 mil. Kč. Jde přitom, stejně jako nemocnice, o zařízení krajského významu. A kolik přispívá na divadla kraj? Pouhých 7 mil. Kč ročně… Je zřejmé, že je zde prostor na jednání a narovnání vztahů, tak aby nemusel být podíl města v nemocnici zásadně zpochybňován.

PERIPETIE

Hejtman tak včera na libereckém zastupitelstvu tvrdě narazil. Protože věděl, že argumenty nemá, po svém úvodním příspěvku z jednání odešel – prý nemá smysl v diskuzi přesvědčovat již dávno přesvědčené. A dopadlo to tudíž jak mělo. Na městě vládne koalice Starostové + ANO + Piráti. Podpořit hejtmanův návrh ale chtěli jen Starostové. ANO a Piráti se vzepřeli. Byla tak schválena jen fúze, nikoliv změna stanov. Na politické poměry našeho kraje šlo o velmi výjimečný okamžik, kdy si Půta neprosadil svou.

Jenže co se nestalo. Zastupitelé za Starosty chtěli svému šéfovi doručit aspoň něco. A tak se hluboce uklonili, posypali si popel na hlavu za to, že do nemocnice přispívají tak málo, a na to konto navrhli záměr převodu podílu města v nemocnici na kraj. Mysleli si, že tak připraví cestu k tomu, aby mohl jejich stranický šéf ovládnout nemocnici cestou shromáždění menšinových podílů. Bylo to v kontextu výše popsaného absolutně zbrklé, hloupé a nezodpovědné. Jenže touha vyhovět velkému šéfovi je u Starostů zkrátka nade vše.

U nich se tak dala tahle blbost aspoň trochu pochopit. Jenže pak se naplno ukázaly nedostatky headhuntingu na nižších pozicích politické divize Agrofertu. Ten návrh podpořili i zastupitelé z hnutí ANO!

My na to koukali jak vyjevení. Nejdřív odmítnou změnu stanov, aby nedošlo k ovládnutí celé nemocnice krajem, a pak umetou cestičku k tomu, aby jí kraj vykoupením malých akcionářů celou ovládl? Tahle parta absolutních chaotů vůbec neví, co by měli ve svých funkcích dělat. Vůbec neví, co si mají myslet. Vůbec… ale škoda slov.

Celá tahle magořina byla navíc zakončená naprosto hvězdnou tečkou ze strany hejtmana. Ještě ten večer zveřejnil na sítích vyjádření, kterým svoje spolustraníky dokonale podělal. O rozhodnutí libereckého zastupitelstva zbavit se podílu v nemocnici napsal, že jde o zbavení se odpovědnosti a nesmyslný krok. Jo, takhle vás ztrestá krutý pán, když mu doručíte oběd ohlodaný, vážení kolegové Starostové:)

KATASTROFA?

Ta může i nemusí nastat. Je celkem pravděpodobné, že to hejtman nevzdá. Ovládnout krajskou organizaci s největším obratem, s největšími zakázkami, to je pro něj prostě silný motiv. Za pár měsíců bude mít odvolací soud, co když potvrdí jeho odsouzení za korupci? Dostane zákaz činnosti v politice. Zůstat ve hře obsazením postu ve vedení nemocnice, to by mohlo být východisko.

Bude to chtít tedy od všech zúčastněných pevnou vůli a odvahu. To se nevylučuje s ochotou konstruktivně jednat. My jsme hejtmanovi náš návrh řešení úpravy práv akcionářů v souvislosti s fúzí otevřeně sdělili:

1) Narovnání financování institucí nadmístního významu (divadla, bazén, hokejová hala apod…).

2) Zachování podílu města na rozhodování, zároveň platba adekvátních příspěvků na investice.

3) Zachování rozhodovacích práv zaměstnanců a vyváženého modelu kompetencí dozorčí rady, který chrání nemocnici před politizací managementu a korupcí.

Takže kolegové zastupitelé, všechno jsme si teď dopodrobna vyříkali, můžeme tedy začít pracovat a problém skutečně řešit.

Jindřich Felcman, zastupitel města za Zelené/Liberec otevřený lidem

Článek Jindřich Felcman: ještě k fúzi liberecké a českolipské nemocnice se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Od úterý víme, že v Čechách nestačí ani (byť nepravomocný) rozsudek z korupce a zneužiti pravomoci k tomu, aby si politik sáhl do svědomí a snažil se udržet aspoň zdání politické kultury a odpovědnosti vůči voličům.

Pomalu už nic není problém. Můžete si platit svého špicla z peněz stavebních firem, aby vám sháněl kompro na vaše konkurenty, nechat se vodit od zdejších lobbistů jako pejsek, pokoutně bojovat za cinknutý projekt, nic z toho vás neohrozí. Stačí říct: jsem nevinný a mít za zády dostatečný počet na vás existenčně závislých patolízalů a pár milionů z kapes daňových poplatníků na elitní advokáty. A jste v pohodě.

Ostudnou roli koaličních chytrých horákyň, které si skrze neplatné lístky zachránily svá dobře placená křesla, není třeba komentovat. To mluví samo o sobě více než dost a zmíněné chytrákyně z toho mají věčnou vizitku.

Kdo naopak politicky vyrostl, je krajská opozice, zejména z ANO. Zatímco loni na jaře, kdy Náš Liberec přinesl informaci, že policie u hejtmana provedla domovní prohlídku a zabavila mu telefon a počítač, zastupitelé za ANO avizovali, že se Martina Půtu pokusí odvolat a nakonec zcela ostudně od hlasitě oznamovaného činu utekli, dnes je to jinak.

Zastupitelský klub ANO měl připravené otázky na hejtmana, jeho kolegy ze Starostů i koaliční partnery, ale dočkal arogantního až mrazivého mlčení. Respektive vymlčení věcí, které měly být a mají být před veřejností zodpovězeny. A to od lidí, kteří sami sebe titulovali do role strážců morálky, demokracie a slušnosti.

Není to tak dlouho, představitelé dnešní vrcholní představitelé Starostů (např. radní Vinklátová, Provazníková, senátor Canov – byť ten dnes mluví zcela opačně) hřímali v Liberci na náměstí a chtěli odstoupení pro Andreje Babiše, který byl pouze obviněn, a to v daleko méně závažné kauze. O to, o co jim ve skutečnosti šlo a jde i jak to myslí s demokracií vážně, ale ukázali toto úterý na krajském zastupitelstvu.

Největší vina hejtmana i těch, kteří jsou mu (a především svým výplatám) věrní, je ovšem v tom, že připravují příchod daleko temnějších časů. Žijeme v překotné době, kdy, slovy jednoho italského filosofa, starý svět umírá a rodí se nové boje a rozpory, v době, která je časem nestvůr.

Dnes, jak vidíme především, ale nejen, z mezinárodního dění, nejbohatší tohoto světa odhazují masku demokracie a volají po imperiálním rozdělení světa, válkách, které ještě více budou násobit jejich zisky a moc. I v Čechách se dnes objevuje spousta bláznů, ale i vypočítavých zrůd a zrůdiček, které cítí krev a svou šanci.

A všem těm podobné chování politiků, jako je liberecký hejtman a jeho tým, kteří už otevřeně nebrání demokracii, ale své osobní zájmy, umetá cestu k moci.

Článek Závod ke dnu a do zlých časů se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Pro odvolání bylo 20 hlasů. což nám pěkně sedí na zastupitele ANO a SPD. Žádné překvapení.

Prázdných hlasovacích lístků bylo sedm, což ukazuje na 5 lidí ze SPOLU (to se možná dalo čekat), ale také na 2 lidi z SLK. Uskupení SPOLU obdrželo listinu s podpisy 20 zastupitelů za SLK, kteří garantovali podporu hejtmana jako garanci jednoty SLK. Byla to podmínka další spolupráce a podle mě tato podmínka dnes padla.

Klub SLK není jednotný a některé podpisy jsou prostě buď falešné nebo zobrazují skrytou hrozbu uvnitř hnutí SLK. Jsou lidé v zastupitelstvu zvolení za SLK, kteří nesouhlasí s tím, aby odsouzený hejtman byl dále ve funkci.
Pro mě z toho vyplývají tři věci:

a) SLK není jednotné a je otázka, jak se bude dál tento problém vyvíjet

b) SLK nesplnilo daný slib a pro setrvání hejtmana ve funkci nepřineslo svých 20 hlasů

c) Uskupení SPOLU bylo zjevně podvedeno a je otázka, jak s tím naloží.

Dnešní hlasování nás posunulo k bezprecedentnímu stavu, kdy je umožněno odsouzeným lidem (v kauze spojené s výkonem funkce) dále vykonávat svoji činnost. Že na to nepamatuje zákon, se dá tak trochu pochopit. Je to dáno tím, že si prostě nikdy nikdo nedokázal představit, že by taková situace vůbec mohla nastat.

Mě osobně by nikdy nenapadlo, že Martin Půta sám od sebe neodstoupí (tady musím podotknout, že se zběžně známe , tykáme si a fakt si o něm myslím, že je to jeden z nejschopnějších politiků v kraji a fakt si o něm nemyslím nic špatného mimo toho, že trpí neschopností sebereflexe a dohlédnutí na místa, která teď svým postojem zcela degraduje).

Dostali jsme se do bodu, kdy SLK nevěří samo sobě a uskupení SPOLU jasně deklarovalo svoji nepodporu setrvání hejtmana ve funkci. Jen spletitost procedury udržela tentokrát hejtmana v sedle, ale sám bych si tipl, že semínko nedůvěry v SLK je již zaseto.

Můj osobní tip je, že hejtman toto volební období nedotáhne, protože jedna věc je nevěřit koaličnímu partnerovi (tam soutěž o toho lepšího a silnějšího zcela přirozeně probíhá), ale druhá, a o dost horší, je nevěřit svým vlastním lidem.

Kolik je potřeba nedůvěry, aby se takový konstrukt rozpadl? A kde je hranice uvědomění si, že jedu přes čáru?
Vše odnese Kraj a také političtí spojenci, kteří vlastně teď už takovými spojenci nejsou. A také je tam někde schována skupinka zrádců a ta může mít dva až pět členů, což je také nepříjemné vědět. Kdo? Proč? A proč se podepsal a pak svůj slib nedodržel.

Tímto hlasováním kauza nekončí, ale začíná postupný rozklad. Jak hluboký ještě uvidíme, ale skupinka odvážlivců nebo zrádců (to záleží kdo se na ně dívá) už rozehrála svoji hru.

Martin Půta už není Martinem Půtou, ale stal se etalonem něčeho, co mění pravidla hry. A rozhodně ne k lepšímu.

Zdeněk Chmelík

Článek Martin Půta už není tím Martinem Půtou se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Navzdory ač legrační snaze Starostů a jejich marketérů, právníků – amatérů (či spíše právníků – klaunů, jak dokázali sami i během této kauzy tolikrát) dělat z rozsudku vlastně vítězství, rozsudek krajského soudu v Liberci zní jasně. Martin Půta, který se ve volbách 2012 (a později opakovaně) nechal zvolit pod heslem „Slušnost a transparentnost“, všem dokázal, že již od začátku svého mandátu jednal přímo opačně a vůči svým voličům tudíž lživě a pokrytecky. Jen to trvalo deset let.

Deset let je dlouhá doba. Deset let se obžalovaní snažili proces zdržovat, aby pak mohli plakat, jak dlouho se táhne. Deset let jela propagandistická mašinérie, často placená z krajského rozpočtu naplno, šířily se konspirace, obvinění justice, médií, padala slova o kampani, spiknutí a další nesmysly i účelové lži.

Na druhou stranu deset let Náš Liberec o kauze informoval s největší znalostí a již před deseti lety upozorňoval, že je tu i opomíjená větev kauzy, která jasně říká, že si hejtman platil svého soukromého špicla, který pro něj sháněl špínu a kompro materiály na své politické rivaly i nepohodlné úředníky. Což asi v politice není nic nového, ale slušný a transparentní hejtman si tyto „služby“ svého soukromého informátora proplácet Metrostavem. Již před deseti lety náš web varoval, že právě toto může být pro Půtu daleko větší problém, než linie hlavní.

Deset let byl za to, co dnes zaznělo u soudu, také Náš Liberec neustále dehonestován, plivalo se na něj, museli jsme snášet urážky, lži, pomluvy, snahy uškodit i udání nejrůznějšího druhu. A to všechno nejvíce od lidí, kteří si z nějakého důvodu sami o sobě myslí, jak jsou demokratičtí, slušní a vůbec nějak lepší, než ostatní.

Tento komentář k Půtově kauze nevnikl schválně hned po rozsudku. Snad z naivní víry, zda se u dnešních vládců kraje přeci jen nenajde záchvěv svědomí a politické kultury. Nenašel.

Hejtman Martin Půta a jeho Starostové přinesli svým koaličním partnerům tvrdou lekci reálpolitiky a přede všemi je donutili se ponížit, když během jediného dne otočili a popřeli sami sebe, své (údajné) morální hodnoty a postoje.

Čas možná ukáže, co je pravdy na dnešních štěbetání vrabců na střeše krajského úřady o tom, čím Starostové a hejtman večer zlomili tak silná ranní přesvědčení zástupců SPOLU. Ostatně, že si hejtman umí shánět a nechávat „vykopat kompro“ (jak doslovně zaznělo u soudu během výpovědi svědků), víme. Ostatně u ODS nebo TOP 09 by to asi nedalo moc práce.

Legrační je i mlčení pánů a (zejména) dam ze současné koalice, kteří se v rámci nejrůznějších občanských iniciativ nechali vynést do pohodlných a hlavně dobře placených funkcí. Kde je dnes Milion chvilek pro demokracii, za který jednala dnešní Půtova radní Anna Provazníková? Další z Půtových poslušných politických soudružek, dlouholetá radní pro kulturu Květa Vinklátová, zase už tradičně ukazuje, že když jde o křeslo, Je čas mlčet. Ale těch příkladů je více…

První dny po rozsudku se také mezi novináři a komentátory (myšleno opravdu novináři a komentátory, ne bizarními figurkami, jakou je již notně zrezivělá hlásná roura zdejšího stavebního kleptosyndikátu, ukovaná ve výhni jablonecké KSČ, která již skoro půl století předstírá, že je novinářka) objevila řada „odborníků“, která si sotva přečetla titulky, o případu neví vůbec nic, ale mají jasno, že se vlastně nic nestalo a chudák pan hejtman, protože deset let. Jak sladké je býti politickým komentátorem v některých (!) českých mainstreamových médiích…

To se ale pomalu mění a jak jde čas, i novináři si všímají toho, co je v kauze podstatné, kdo byl hejtmanův placený špicl, co dělal a že i ten slušný hejtman ze Starostů ukázal a ukazuje dál svou druhou, o dost temnější tvář. Pro občany, kteří jsou konzumenty mediálních zpráv, je pak hlavní výstup neméně hrozivý:

Česká politika se propadla o další schod do toho nejhoršího bahna. Liberecký kraj má nejen obviněného, obžalovaného, ale už i odsouzeného hejtmana z korupce, kterého si vodí stavební firmy na provázku a který shání kompro, na koho chce. A vy do toho nemáte co kecat!

Článek Hejtmanova korupční kauza – jak to bylo, jak to je se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Při rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény v Liberci se kradlo. To dnes přiznává nejen Metrostav, který doznal i uplácení úředníků a šéfa libereckých Starostů, hejtmana Martina Půty, ale zejména a hlavně dva pravomocné rozsudky, které již v kauze padly.

V nich se explicitně říká, že celý projekt byl od začátku zmanipulovaný a plně v režii Metrostavu, který pak za ně dokonce od svých subdodavatelů chtěl falešné faktury, které měly stavbu prodražit a náležitě tak podojit evropské fondy. Ty měly na tento projekt přispět 55 miliony korun, což představovalo zhruba 80 procent nákladů celé akce.

Ten projekt byl cítit na sto honů od svého začátku kolem roku 2010, kdy na něj upozornil právě náš web. Narychlo založená neziskovka chtěla po veřejné kase desítky milionů na rekonstrukci objektu, za nějž sice jedná bývalý zastupitel za ODS (stejný, který byl i jednatelem oné honem vzniklé geotermální „neziskovky“), ale jehož skuteční majitelé se skrývali za anonymními akciemi.

Mimochodem – dnes je objekt kostela zcela otevřeně ve vlastnictví bratra Pavla Krenka, bývalého (a dnes již zesnulého) vlivného člena místní ODS a někdejšího velkého privatizátora a náměstka primátora Jiřího Kittnera.

Nejen pro tyto důvody, ale také pro jasnou účelovost a podivnost záměru (vznik „Centra pro geotermální energii pro občany“), se projekt rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény ocitl na seznamu rizikových projektů. Náš Liberec byl tehdy první, kdo na tento roztodivný a snad jen v Liberci možný projekt upozorňoval a historie mu dala za pravdu.

Vše navíc, jak dnes víme z rozsudku soudu, který dal za pravdu žalobě, od začátku organizovala společnost Metrostav, která sice nebyla příjemcem dotace, ale jen realizátorem stavby, ovšem zcela nestandardně celý objekt předplácela. Zřejmě dobře, jak plyne i z jejího přiznání, ale i zmíněných rozsudků, věděla, o kolik bude moci stavbu na úkor veřejných financí prodražit. Podle policie a státního zástupce se jednalo o nějakých 20 milionů, z čehož zhruba půlka měla jít na úplatky.

To všechno víme z důkazů a odposlechů, které původně vznikly, když policie monitorovala, jak zaznělo u soudu, vliv lidí jako byl bývalý čelný představitel liberecké ODS Radim Zika nebo majitel Syneru Petr Syrovátko na rozdělování evropských dotací v Liberci a z dalších zabavených materiálů (včetně známé tabulky s úplatky), které dle žalobce dokládají korupční systém v Liberci. Vše se ale nedozvíme asi nikdy – například pro koho nebo kterou firmu, v zabavených materiálech označeno jako „S“, měl určen další několika milionový úplatek nebo snad provize.

Jenže do tohoto příběhu zasáhla rána v podobě pravomocného odsouzení jednatele geotermální neziskovky, tehdy politika liberecké ODS, Jiřího Zeronika pro korupci. Ten se snažil na Máří Magdalénu shánět peníze i z jiných dotačních fondů a v Praze se pokoušel podplatit jednoho někdejšího poslance. Ale spadla klec a police je posbírala přímo ve sněmovně i s penězi v kufříku.

Jiří Zeronik se rozhodl nezapírat, přiznal se a rezignoval i na své angažmá v geotermální liberecké neziskovce, která měla v kostele údajně sloužit občanům lačným po levné energii. To vše k hrůze Metrostavu, který měl celou akci předfinancovanou a kostel již začal opravovat. Najednou hrozilo, že investované peníze největší stavební firmy, včetně již částečně vyplacených úplatků, přijdou vniveč.

V tento moment, v roce 2013, do hry vstupuje tehdy nový liberecký hejtman Martin Půta. Ten je ale zároveň nejen členem Regionální rady Regionálního operačního programu Severovýchod, který sdružuje zástupce Libereckého, Královehradeckého a Pardubického kraje, aby nestranně a ku prospěchu občanů a krajů rozhodovali o evropských projektech, ale je rovnou předsedou této rady s mocí nad projekty financovanými z EU.

A právě Martin Půta zcela nestandardně, organizovaně a aktivně pracuje na záchranu podvodného geotermálního projektu v Liberci, a to ne ve prospěch zdejších občanů, ale ve prospěch Metrostavu, kterému hrozí, že přijde o svou korupční investici. To z předložených důkazů vyplývá zcela jasně.

Půta, který má jako předseda Rady dbát na nestranné a objektivní posouzení projektů, organizuje a připravuje pro manažery Metrostavu (kteří to potom druhotně zařizují) pokyny, kdo má na radě vystoupit, co tam má říkat, aby peníze mohly být Metrostavu vyplaceny přednostně a urychleně, navzdory původním ujednáním. Jde celkově o 40 milionů korun, které Metrostav do akce naplánováno investovat, a z čehož je podstatná část již prostavěna.

Často jde o přitom o vyložené nepravdy. Například, že pokud skončí projekt geotermálního centra v kostele sv. Máří Magdalény, spadne tak celý integrovaný plán pro město Liberec a i ostatní projekty přijdou o peníze. To byla lež a budoucnost také ukázala, že tomu tak nebylo, byť to před Radou ROP severovýchod, zcela ve shodě s pokyny Martina Půty a Metrostavu, tvrdili tehdejší představitelé města za ČSSD.

To, že se Půta se zástupci Metrostavu schází nejen na proslavených benzínkách, ale i dalších místech (například na hokejových utkáních ve VIP zónách) nebo že vedle toho, dle žaloby i přiznání stavební firmy, požaduje po Metrostavu peníze či zaměstnání pro svého soukromého informátora, bývalého majitele detektivní agentury Jaromíra Dolanského, který mu shání kompromitující materiály na nepohodlné úředníky i tehdejší koaliční partnery Zuzanu Kocumovou a Jana Korytáře, je už trochu vedlejší.

Dostal ale Martin Půta za své angažmá ve prospěch Metrostavu úplatek, o kterém hovoří tabulky? Přímé důkazy chybí. Na rozdíl od ostatních obžalovaných, u kterých se policii podařilo prokázat finanční toky, které přesně odpovídají číslům v tabulkách, kde figuruje i hejtmanovo jméno.

Pokud bude hejtman Martin Půta odsouzen pro přijetí úplatku, bude to jen na základě nepřímých důkazů, ale dá se spekulovat, že k tomu nedojde. Naopak druhý trestný čin – zneužití pravomoci, za který je rovněž žalován, je ve hře podstatně více a byť by se v tomto případě zřejmě nejednalo o potrestání formou nepodmíněného trestu, pro Půtu by to zcela jistě znamenalo politickou stopku (součástí trestu je i zákaz činnosti funkce spojené se zadáváním veřejných zakázek). Alespoň na několik let.

Celý proces se táhne dlouhou dobu. Hejtman byl obžalován na sklonu roku 2014, soud s ním začal před Vánoci 2018. Opravdu nezdravě dlouhá doba procesu má ale zejména dva jmenovatele, které jdou na první pohled překvapivě za samotnými obžalovanými.

První je špatná práce původního soudce Petra Neumanna, která se zapsala do dějin minimálně severočeské justice. Soudce osvobodil i ty, kteří se přiznal, neuznal odposlechy poslední den soudu, které předtím nechal dva roky číst.

Druhým jmenovatelem vlastní aktivita obžalovaných. Zejména právní zástupci Metrostavu, ale například i sám hejtman Půta, zdržovali proces, což se jim dnes hodí při závěrečných řečech i politických prohlášeních, které pranýřují délku procesu, na které mají ale samo nemalou vinu.

Celý případ se netočí kolem hejtmana, ten do něj nasedl až v roce 2013, kdy předsedal Regionální radě, jejíž rozhodnutí Metrostav potřeboval. Půta je, dle žalobce, jen jedním z uplácených ve službách stavebního gigantu. Součást korupčního soukolí. Nicméně vzhledem k tomu, že jde dlouhodobě o nejvýraznějšího politika celém kraji, není divu, že se celá kauza vztáhla právě k jeho osobě.

Každopádně případ Martina Půty ukazuje, že i politik, který se původně nechal zvolit na proklamacích slušnosti a transparentnosti, může mít druhou tvář. Jeho skalním, početným příznivcům je to ale jedno, spousta z nich do dnes věří, navzdory realitě a faktům, nepodloženým teoriím o jakémsi spiknutí a kampani, která ovšem šíří i hejtman sám.

To, co by na západ od nás nebylo možné, je v českých zemích nejen normální, ale poslední roky snad i politicky žádoucí, což neukazuje jen Půtův příklad. Aureola „nespravedlivě pronásledovaného“ a vlastní pocit toho, že vidím „pod povrch“, spolehlivě pomáhá vyhrát volby. Češi konspirace opravdu milují. A mučedníky také.

Článek Kauza Martina Půty ve světle faktů se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Přestože na opoziční zastupitele z klubu Liberec otevřený lidem vládnoucí politici ze Starostů či ANO opakovaně útočí jako na věčné kritiky a nekonstruktivní křiklouny, shrnutí výsledků z několika největších kauz je pro vizitku vládnoucích politiků devastující. Nebýt právě tvrdé opoziční práce našeho klubu, město by počítalo ztráty v souhrnné výši přes půl miliardy korun. Popíšu zde jednotlivé kauzy, u kterých je možné pozorovat neuvěřitelná selhání vládnoucích politiků, která se nám podařilo zažehnat.

Rekonstrukce Uranu

Dne 24. února 2022 rozhodovalo Zastupitelstvo města Liberec o opětovném vypsání výběrového řízení na stavební firmu, která opraví kancelářskou budovu Uran. Vedení města na tuto rekonstrukci před tím vypsalo architektonickou soutěž, nechalo si zpracovat projektovou dokumentaci a už jednou stavební firmu vybíralo (ta ale za podivných okolností odstoupila). V části koalice ale najednou proběhl názorový veletoč. Zastupitelé za hnutí ANO se postavili proti své tehdejší náměstkyni Radce Loučkové Kotasové a rekonstrukci Uranu odmítli.

Zjevně si je omotal kolem prstu Petr Židek (ODS), který prosazoval namísto rekonstrukce Uranu nákup administrativní budovy S-tower. Jak se později ukázalo při policejní razii na liberecké radnici a obvinění Petra Židka z korupce, tento záměr prosazoval na přímý pokyn Syneru, majitele této administrativní budovy. Naivita zastupitelů za ANO byla ale už tehdy do očí bijící.

V opozici jsme se tak rozhodli rekonstrukci podpořit, dodali Starostům potřebné hlasy a celý projekt tím zachránili. Byť byla příprava rekonstrukce Uranu od začátku zatížena mnoha chybami, šlo rozhodně o výhodnější variantu než nákup zbytečně velké budovy S-toweru, se kterou si i Syner zjevně neví rady.

Rekonstrukce Uranu se pak sice prodražila, mimo jiné i kvůli přesunutí zázemí autobusového nádraží do jeho přízemí. Celkové náklady jsou tak dnes na 165 mil. Kč. Nicméně cenovka za nákup S-toweru byla v té době na 260 mil. Kč. Minimálně dalších 10 mil. Kč by se muselo vložit do jeho okamžité rekonstrukce za účelem přizpůsobení prostor pro účely magistrátu. Rekonstrukcí tato budova přitom prošla po 40 letech své existence už v roce 2007. Za dalších 10 až 20 let by tak bylo nutné – na rozdíl od aktuálně rekonstruovaného Uranu – do ní vložit 200 až 300 milionů. I při zohlednění nájmu prostorů pro část úředníků, kteří se do menšího Uranu nevejdou, se rozdíl mezi oběma variantami rovná minimálně 200 milionů.

Prodej městských pozemků na Tálínské

Hned o měsíc později, 31. března 2022, předložil náměstek Jiří Šolc (tehdy za Starosty, dnes ANO) záměr přenechat městské pozemky v Hanychově, u ulice Tálínská, soukromému developerovi. Ten na nich měl postavit bytové domy a dle slov Jiřího Šolce by jich pár, dva či tři, následně daroval městu.

Byl to pokus o neuvěřitelný tunel na městský majetek. Předmětné pozemky mají výměru necelých 10 000 m². Na jednání zastupitelstva jsem ten záměr argumentačně rozcupoval. Pod tlakem mojí kritiky pak nebyl schválen. Dnes tak může náměstek Jan Hruška z Pirátů odpovědný za agendu bydlení plánovat na těchto pozemcích výstavbu 70 družstevních či městských bytů.

Kolik peněz jsem zde městu zachránil? Dle aktuální nabídky realit se v Liberci pozemky v blízkosti obslužné komunikace a sítí, které umožňují výstavbu čtyřpodlažních bytových domů, prodávají za 7 000 Kč/m². Zachránil jsem tak celkem 70 milionů Kč.

Tramvajová trať do Rochlic

A za další měsíc, 28. dubna 2022, předložil náměstek Jiří Šolc zastupitelstvu ke schválení projekt nové tramvajové trati do Rochlic. Zahrnovala několik mostů, tunel pod Košickou a demolici celé řady domů podél ulice Na Žižkově. Byl to výsledek třech roků práce pod jeho vedením a šel okamžitě do koše – náměstek Jiří Šolc ho raději stáhl z programu jednání zastupitelstva. Primátor Zámečník zareagoval úkrokem zpět. A to návrhem na opětovné prověření tzv. horní varianty vedoucí kolem sídliště Broumovská. Tedy dávno odmítnuté a přežité varianty, kterou odmítají dopravní experti i samotný dopravní podnik.

Za opoziční klub Liberce otevřeného lidem jsme ale požadovali, a nakonec i prosadili jiné řešení. A to přepracování projektu, aby nešlo o nesmyslnou a pro město devastující dráhu vedoucí po mostech a tunelech. Ale aby se trať přesunula normálně do ulic. Experti z dopravního podniku na mě tehdy sice křičeli, že něco takového nepřichází v úvahu. Ale nyní se ukázalo, že jsme měli pravdu. Nová varianta nedevastuje město a její předpokládané náklady jsou o 185 mil. Kč nižší.

Tendr na rekonstrukci bazénu

Dne 12. června 2023 dostali členové komise pro veřejné zakázky mailem návrh zadávací dokumentace na největší investiční akci města v jeho novodobé historii. Rekonstrukci bazénu za miliardu. Členové komise měli dokumentaci schválit ve lhůtě jednoho týdne, a to formou per rollam (mailem, bez jednání).

Členové komise nominovaní za ANO a ODS rychle přispěchali se svým souhlasem. Já jsem proseděl desítky hodin studováním podmínek obdobných tendrů. A zjistil jsem, že předložená zadávací dokumentace naprosto fatálně omezuje výčet možných uchazečů. Očividně čistila konkurenční pole pro dominantního dodavatele těchto staveb v posledních letech v Česku, společnost Metrostav (či její dceřinné firmy). Také zde se později v rámci policejní razie ukázalo, že Petr Židek v celém procesu plnil pokyny společnosti Syner. Zadávací dokumentaci nosil podle policie na flash disku šéfovi Syneru ke kontrole. Společnost Syner přitom s Metrostavem intenzivně spolupracuje, např. na výstavbě nového pavilonu liberecké nemocnice za tři miliardy. S Metrostavem se Syner dle policie také dohodl na tom, že bude poskytovat subdodávky na výše popsanou rekonstrukci Uranu.

Na základě mé kritiky nakonec odmítli schválit zadávací dokumentaci zbývající dva členové komise jmenovaní za Starosty a Piráty. Petr Židek byl nucen diskriminační podmínky vyškrtat. Do tendru se tak přihlásilo šest firem, skutečně se soutěžilo. Rozptyl cenových nabídek byl od nejnižších 749 mil. Kč po 949 mil. Kč bez DPH. Jen sotva by šel vítězný Metrostav s cenou tak dolů, pokud by si byl vědom, že ho zadávací dokumentace zbavila konkurence. Úsporu tak lze odhadnout na minimálně 100 mil. Kč.

Veselé Vánoce, pokud možno bez zlodějin

Dohromady 555 milionů Kč. Tedy 5 550 Kč na jednoho obyvatele Liberce. Tolik peněz by vedení Liberce bylo schopné vyházet oknem, kdybychom je nehlídali. To je náš vánoční dárek Liberečanům.

Děkuji za spolupráci a podporu mým kolegům z opozičního klubu Liberce otevřeného lidem, Jaromíru Baxovi, Anně Kšírové, Zuzaně Kocumové, Janu Stárkovi a Josefu Šedlbauerovi. Děkuji i těm koaličním zastupitelům, kteří byli aspoň občas schopní překonat ego a politické taktizování, když podpořili naše řešení. A na závěr vyslovuji přání, aby se v politice zase více začali hodnotit věcné argumenty a skutečné činy, oproti falešnému marketingu z plakátů. To by byl zase hezký dárek od vás, občanů Liberce, nám, politikům, kteří pro vás skutečně pracují.

Jindřich Felcman, zastupitel Liberce za Liberec otevřený lidem, spolupředseda libereckých Zelených

Článek Vánoční dárek Liberečanům od zastupitele: půl miliardy korun! se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Posledního října roku 2021 ve 13:38 hodin skončil nečekaně na dlouhou dobu tragicky příběh lanovky na Ještěd, která, i když původně v trochu jiné podobě, sloužila od roku 1933 a již 88. rokem tvořila neodmyslitelnou součást dominanty Ještědu a života především Liberečanů.

Nepochopitelně až 3 roky po tragické události (v rozporu s evropskou i naší legislativou), 7. listopadu letošního roku, Drážní inspekce (DI) zveřejnila na svém webu závěrečnou zprávu DI_Jested 211031, kde označila za bezprostřední příčinu mimořádné události „přetržení tažného lana v blízkosti pouzdra koncovky vozu č. 2 vlivem jeho přetížení tahem, kdy významným prvkem přispívajícím k procesu poškození byla výrazná koroze drátů tažného lana, která vedla k oslabení jejich průřezu“. DI vyšla přitom ze znaleckého posudku, jehož zadání se neúčastnila.

Jako bezprostřední příčinu pádu vozu č. 2 označila DI „provozování lanové dráhy bez prvků zajišťujících automatickou aktivaci vozové brzdy, které byly v minulosti v rozporu s právními předpisy , normami a technickou dokumentací lanové dráhy neoprávněně odstraněny“. Tady pozorný čtenář zprávy zjistí, že DI v případě automatické brzdy vůbec neví, o co jde a co je a není její součástí.

Po přečtení závěrečné zprávy se každý může přesvědčit, že toho nehraje moc. Závěrečná zpráva přes prezentovanou účast 5 inspektorů na začátku šetření mimořádné události ani po 3 letech od vzniku události nepopsala přesný průběh události, neprezentuje všechny příčiny a okolnosti vzniku mimořádné události, odpovídajícím způsobem vzhledem k závažnosti události se nevypořádala ani s přispívajícími faktory a systémovou příčinou. Naopak obsahuje extrémní množství odkazů na normy, které jsou ve vztahu k předmětné události irelevantní a zabírají zbytečný prostor v evidentní snaze vytvořit dojem fundovanosti zprávy.

Šokován z celé zprávy a jejích výsledků zahájil 11. listopadu letošního roku šetření analytický tým Svazu Odborářů Služeb a Dopravy (SOSaD), a to nejdříve ohledáním zdemolované kabiny č.2 lanové dráhy, která se nachází v objektu Jizerskohorského technického muzea a Motorářské strojírny Šercl v Bílém Potoce pod Smrkem. Při ohledání a konzultaci s konstruktérem firmy bylo zjištěno, že funkčnosti automatické brzdy od počátku provozu bránila konstrukční vada, která způsobovala protékání brzdové kapaliny, neúčinnost zařízení a poškozování kabiny lanovky. Z důvodů zabezpečení oka koncovky vůči tělesu koncovky, byly dle projektu obě části svrtány a zajištěny průchozím kolíkem, těsněným z obou stran dvěma „O“ kroužky. Ty se kvůli zajištění kolíku nalisováním s přesahem vždy při montáži poškodily, spoj byl netěsný a způsoboval únik brzdové kapaliny a neúčinnost zařízení.

Zdemolovaná kabina č. 2 lanové dráhy Horní Hanychov – Ještěd ve stavu z  11. 11. 2024 v areálu Jizerkohorského technického muzea v Bílém Potoce pod Smrkem

Zpráva DI po jejím prozkoumání a následném šetření vyvolala více otázek než odpovědí.

Proč si DI vybrala linii vyšetřování údajně chybějící automatickou brzdu, když díky konstrukční vadě nebyly její funkčnost a využití prokázány od počátku provozu a Provozní předpis visuté lanové dráhy Horní Hanychov – Ještěd s ní nepočítal podle 1. opravy ze dne 2. 5. 1984 nejpozději od 1. 6. 1984?

Proč se DI nezabývala rolí Ministerstva dopravy, jeho předchůdců včetně Federálního ministerstva dopravy a jejich komunikací s výrobcem lanovky Transportou Chrudim?

Proč se DI tak zevrubně pustila do Drážního úřadu, když vznikl 1. 1. 1995 a s administrativním ani fyzickým zneschopněním automatické brzdy v roce 1984 nemá nic společného?

Zatímco stávající Ministerstvo dopravy má do současnosti institucionální kontinuitu v čase po tehdejším Federálním ministerstvu dopravy a Ministerstvu dopravy a spojů, Drážní úřad byl zřízen zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách k 1. 1. 1995.

Lanová dráha byla schválena v právním stavu let 1975 – 1976, resp. 1984 v gesci Federálního ministerstva dopravy – odboru 18 – odboru státního odborného technického dozoru. Drážním správním orgánem, který povoloval provoz, byl Odbor dopravy Severočeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem. Za těmito institucemi jdou veškerá opatření, změny legislativy i výjimky z ní.

Provozní předpis provozovatele lanové dráhy – tehdy Správy Severozápadní dráhy Praha byl doplněn Pokyny pro obsluhu, údržbu a zkoušky (tzv. POUZ), které vydal výrobce lanové dráhy Transporta Chrudim. Ten však následně opustil výrobu i technickou podporu lanových drah a neřešil úpravu POUZ podle provozem vyvstanuvších změn a skutečnosti. Podle zjištění analytického týmu SOSaD dal v roce 1984 pokyn k odstranění stěžejních prvků pro funkčnost automatické brzdy šéfkonstruktér Transporty Chrudim, jehož totožnost známe.

Provozní předpis visuté lanové dráhy Horní Hanychov – Ještěd, účinný v době od 1. 1. 1982, resp. po 1. opravě od 1. 6. 1984 v době faktického trvalého administrativního vyloučení automatické brzdy kabinek a ponechání ručně ovládané tzv. „vozové brzdy jako nutné v případě havárie (přetržení tažného nebo přítažného lana), nebo v případě vážného nebezpečí“ podle bodu 197, uvádí na straně 9 v bodě II. Základní ustanovení přehled všech odpovědných institucí za provoz lanové dráhy a provozuschopnost jejích zařízení a objektů:

8. Za provozuschopnost zařízení a objektů lanové dráhy odpovídají EÚ Hradec Králové, SZD Liberec, TD Liberec, Drahstav Turnov, MO Ústí nad Labem, DOM Pardubice.
9. Na správné provádění provozu a údržby dozírají: útvary nadřízené jednotkám, odpovídajícím za provozuschopnost zařízení a objektů (Provozní oddíl Hradec Králové, Správa Severozápadní dráhy Praha, Federální ministerstvo dopravy Praha).
10. Podnikový odborný technický dozor na lanové dráze vykonává RTL a lok. depo Liberec.
11. Státní odborný technický dozor na lanové dráze vykonává SSZD – odbor 18 (dle § 20, odst. 2 zákona č. 51/1994 Sb. o drahách a směrnic pro výkon státního odborného technického dozoru na drahách, uveřejněných ve Věstníku MD č. 15/1965).
12. Státní odborný dozor na lanové dráze (jako dráze zvláštního určení) vykonává SčKNV (dle § 20, odst. 1 zákona č. 51/1964 Sb. o drahách a výnosu MD, uveřejněného ve Věstníku MD č. 1/1966).
13. O výkonu státního odborného dozoru se přesvědčuje Ministerstvo vnitra ČSR (vrchní státní dozor).
14. Dozor nad všeobecnou bezpečností na lanové dráze vykonává Český úřad bezpečnosti práce dle zákona č. 174/1968 Sb.

V rámci nové koncepce lanové dráhy Horní Hanychov – Ještěd, známé do současnosti, která po přestavbě zahájila provoz 1. 1. 1976, se lze opřít o výše uvedené a následující důkazy v písemných podkladech, jak a kým byla lanová dráha, její provoz a konstrukce kabin včetně změn schvalovány, ale DI je z nepochopitelných důvodů vynechala.

Protokol o schvalovací zkoušce, která proběhla ve dnech 4. – 11. 12. 1975 pochází z 11. 12. 1975. 28. 12. 1975 proběhlo kolaudační řízení v horní stanici na Ještědu. Od 31. 12. 1975 bylo vydáno povolení ke zkušebnímu provozu do 31. 12. 1976. Všude jsou uvedena jména i podpisy aktérů.

Z výše uvedeného výčtu institucí je zřejmé, že všem odpovědným nejpozději od 1. 6. 1984 postačovala jako dostatečná a bezpečná průvodčím ručně ovládaná vozová brzda s účinkem čelistí na nosné lano, která se v pravidelných intervalech zkoušela.

Kabiny lanovky se uváděly do provozu pomocí tažného lana a do okruhu byly spojeny přítažným lanem. Kabiny jsou vybaveny čelisťovou brzdou. To jsou 2 bronzové desky proti sobě o délce 50 cm, které sevřou ocelové nosné lano. Brzda je instalována na běhounu – zařízení s kladkami, které jezdí po nosném laně. Na běhounu je kloubem uchycený závěs a na závěsu kabina. Co se týká automatické vozové brzdy, její součástí jsou 2 propojené hydraulické okruhy. Jeden obsahující brzdovou kapalinu a druhý hydraulický olej. Pro funkčnost ruční vozové brzdy je třeba udržovat funkčnost hydraulického okruhu s hydraulickým olejem. Toto DI doposud nepochopila a při hledání stop po termínu znefunkčnění automatické brzdy se proto dopustila omylu a celé řady nesmyslných závěrů a termínů. Pozůstalý funkční hydraulický okruh kvůli ručnímu ovládání vozové brzdy si DI spojila nesmyslně s automatickou vozovou brzdou.

Vyšetřování se zcela nepochopitelně jen okrajově zabývalo Ministerstvem dopravy a velmi tendenčně se zaměřilo na Drážní úřad, České dráhy a.s. a jejich zaměstnance v kontextu s údajně neoprávněně odstraněnou automatickou brzdou. Závěrečná zpráva, zveřejněná na webu DI, způsobila již v současnosti svými nesmyslnými závěry dehonestaci Drážního úřadu i Českých drah v kontextu s mediálními výstupy o hazardu a zesměšňování procesů dozorů a kontrol. U zaměstnanců ČD, kteří se v dobré víře a podle nejlepšího vědomí a svědomí podíleli na provozu lanové dráhy se všemi průkazy způsobilosti určených technických zařízení v souladu s platnou legislativou, závěrečná zpráva DI způsobila i osobnostní a zdravotní, resp. psychickou újmu. Zjištěné okolnosti, způsob šetření a jeho tendenčnost včetně závěrečné zprávy mě vedou k přesvědčení, že došlo ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Za provozem lanovky stál tým lidí, kteří s ní spojili život, milovali ji a jejich povolání se jim stalo koníčkem. Jednoho to stálo život a všichni společně měli snahu zjistit, co se vlastně stalo. Doplatili na svoji otevřenost „profíkům z Drážní inspekce“, ze kterých se nakonec vyklubali nekompetentní sběrači senzací. Závěrečná zpráva prokázala jediné. Že Drážní inspekce neumí a ani nemůže objektivně vyšetřit mimořádnou událost na Ještědu pro chybějící odbornou erudici a významný střet zájmů. Závěrečná zpráva Drážní inspekce trpí tolika zásadními vadami, že neměla být v takovém stádiu zveřejněna a již posloužila bulváru a dehonestaci těch, kteří si to nezasloužili.

Závěrem ke střetům zájmů a gólům do vlastní branky DI, která v závěrečné zprávě prezentuje až absurdní dedukce:

„Z podání vysvětlení přednosty lanové dráhy vyplývá, že věděl o absenci prvků automatického ovládání vozové brzdy a znal technickou dokumentaci lanové dráhy. Ze své pozice vedoucího lanové dráhy byl podle čl. 71 Provozního předpisu zodpovědný za to, aby veškerá zařízení lanové dráhy byla ve stavu, který zaručoval mj. bezpečný provoz. Musel mít technické a odborné znalosti, které byly nutné mj. k bezpečnému provozu a udržování zařízení lanové dráhy. Měl tedy znát požadavky norem a právních předpisů ohledně vozové brzdy, přesto nezabránil, aby zařízení bylo dále používáno ve smyslu § 7 odst. 2 vyhlášky č. 100/1995 Sb.“

Ačkoliv není uvedeno proč, podle DI měl při nástupu do funkce nebo kdykoliv poté přednosta lanové dráhy zpochybnit bezpečnost lanové dráhy, která byla řádně schválena – provést jakousi supervizi norem a schvalovacího procesu lanové dráhy a zabránit jejímu dalšímu provozu. Uvedený § 7 odst. 2 vyhlášky č. 100/1995 Sb. jen říká, že „zařízení, které ohrožuje život nebo zdraví osob nebo které může způsobit škodu na majetku, musí být spolehlivě zabezpečeno tak, aby nemohlo být dále používáno.“

Podle této absurdní dedukce DI by všichni vedoucí zaměstnanci v drážní dopravě byli automaticky odpovědní za supervizi předpisů a norem včetně zkoumání průkazů způsobilosti UTZ a drážních vozidel. Generální inspektor Drážní inspekce Mgr. Jan Kučera sám působil v roce 2009 na Ministerstvu dopravy jako ředitel odboru drážní dopravy a v jeho gesci byly i lanové dráhy. Právě on měl podle logiky závěrečné zprávy v pojetí DI podrobit legislativu kolem lanových drah supervizi, když to samé očekává od přednosty lanové dráhy.

Na str. 66 ZZ je další absurdní dedukce DI: Přestože zaměstnanci měli znát Provozní předpis, neodhalili jeho zjevné nesrovnalosti, zejména nesmyslné odkazy na přílohy. Neprojevili dostatek iniciativy, aby si propojili Provozní předpis a POUZ (pokyny výrobce). Nelze tedy ani očekávat, že by odhalili zásadní nedostatky na lanové dráze. Zatímco např. průvodčí na lanové dráze na to měl měsíc výcvik a podle této logiky měl odhalit nesrovnalosti a nechat zastavit provoz, DI za 3 roky šetření MU nepochopila systém vozové brzdy a k otázce funkčnosti automatické brzdy nesmyslně vztáhla hydraulický okruh, nutný pro funkčnost ruční brzdy, čímž střelila vedle a část zprávy se tím zbytečně zabývala.

Inspektoři DI zjistili střet zájmů v případě revizních techniků ve vazbě na Drážní úřad, avšak výše už uvedenou logikou neodhalili mnohonásobně horší střet zájmů, když neřešili působení generálního inspektora Drážní inspekce ve funkci ředitele odboru drážní dopravy Ministerstva dopravy v roce 2009 a vynechali fakt, že generální inspektor DI je osobou blízkou zaměstnanci MD ve vedení ministerstva, který vrcholově odpovídá za právní předpisy MD a resortu dopravy, navíc působí jako předseda řídícího výboru ČD, to jest jednoho z dopravců a bývalého provozovatele lanové dráhy.

V duchu SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/798, Článku 23, odst. 3) SOSaD vydal stanovisko s vlastními zjištěními a informacemi s cílem zlepšit kvalitu zprávy o vyšetřování inspekčního orgánu – DI. To obsahuje i výzvu DI k odpovědím a reakci na otázky a poznámky, současně i k zahájení objektivního a zevrubnějšího šetření předmětné mimořádné události s využitím odborně erudovaných externích kapacit.

Stanovisko SOSaD je celé k dispozici na webu SOSaD

Drážní inspekce úplně selhala při šetření pádu kabiny lanovky pod Ještědem. Střelila schválně vedle i nechtěně do vlastní hlavy | sosad.cz

Jindřich Berounský

Článek Závěrečná zpráva Drážní inspekce k pádu kabiny lanovky na Ještěd přinesla více otázek než odpovědí se nejdříve objevil na Náš Liberec.

„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, „Nežít ve lži“. Taková byla hesla, která před 35 lety burácela na náměstích a jimiž dýchala tehdy probuzená občanská společnost. A co z toho po těch tři a půl dekádách zůstalo?

Dnes uběhlo od listopadových událostí téměř stejný čas, po který zde vládla diktatura jedné strany, jednoho byrokratického aparátu, na začátku krvavě a pak už jen trapně. A do stejné trapnosti i vyloženého žití ve lži se dostala i česká společnost.

Roky už v Českých zemích nejde o pravdu, ale o to, jak se podaří, v současné sociálně čím dál více rozpolcené společnosti, přelhat toho druhého, jak zvítězit skrze lži a marketing nad druhou stranou. Pravda a řešení problémů – které se bez pravdivého poznání odstranit nepodaří – už nikoho nezajímají. Lež se stala normou, každodenním nástrojem i chlebem vezdejším.

Vlastně se tak, po 35 letech, česká společnost vrátila tam, odkud se v listopadu 1989 vydala. Jako tehdy už nikdo (nebo málokdo) nevěřil režimu, který stál na hliněných nohou, stejně tak dnes nevěří téměř nikdo (a to včetně těch, co si z listopadové nostalgie udělali živnost) odkazu Sametové revoluce. A používá ji jen jako, dnes už nechutně patetického a kýčovitého, nástroje a zbraně proti svým nepřátelům.

Přitom je zajímavé sledovat, jak všichni o té své, vlastní a osobní lži vědí. Minimálně o tom, že jim lžou jejich vůdci, za kterými stojí a jejichž neudržitelné chování brání další lží. Důležité je, jak bylo řečeno, přelhat toho druhého. Pravda zůstala dávno stát kdesi daleko za námi a na lásku si nikdo ani nevzpomene.

Nemusíme chodit až do Prahy nebo na úroveň celostátní politiky. Ulhaného kýče máme v Liberci, s jeho korupčními skandály a politiky, kteří v nich figurují (a přesto se často a dál prezentují jako vzory slušnosti), více než dost.

Město a kraj, které často funguje jen jako finanční záložna pro vyvolené podnikatele, se opět a opět s velkou pompou chystá na oslavy Listopadu. Kdo má kachní žaludek a sklony k sebetrýznění, může to sledovat. Leckomu to ale přijde nevkusné, někomu trapné, někomu snad i líto.

Nejde ale o to zatracovat význame Sametové revoluce. Naopak. Byl to jeden z velkých momentů moderních českých dějin. Ale jde také o to, bez patosu a klišé, si přiznat, kam se ony české dějiny za těch 35 let dostaly a kde dnes stojíme. Zkrátka a dobře: nežít ve lži. Nebo to aspoň zkusit.

Článek Glosa: 17. listopad 2024 – žít ve lži se nejdříve objevil na Náš Liberec.