V čl. III, odst. 9 téže smlouvy je uvedeno: Metodika pro posuzování efektivity přepravních závazků dle této smlouvy a její zvyšování bude v plném rozsahu odpovídat struktuře a charakteru problematiky a bude vzájemnou spoluprací stran sjednána v průběhu roku 2010 tak, aby poskytovala úplný a pravdivý přehled o efektivitě plnění této smlouvy.

V r. 2011 jsem, ještě jako nečlen DR DPMLJ, položil na zastupitelstvu města dotaz na zmíněnou metodiku a její konkrétní aplikaci na rok 2011. V odpovědi podepsané p. Wejnarem bylo uvedeno: Cena za km autobusové dopravy v Liberci se pohybuje v oblasti 54-55 Kč/km. Předpokládaná úspora se pohybuje na úrovni 1,35 Kč/km. Sazba pro BusLine za km je dále ponížena o 10 Kč z důvodu, že firmou BusLine není plně využíváno zázemí, infrastruktura a administrativa DPMLJ.
V roce 2013 jsem na základě dostupných dat konstatoval, že smluvní závazek efektivity nebyl naplněn, protože náklady na 1 km autobusové dopravy v Liberci mezi lety 2010 a 2012 narostly o 5,8%. V materiálu z 9.1. 2014 vedení DPMLJ argumentuje na moje zjištění tak, že došlo ke zvýšení efektivity přepravní služby a naplnění smlouvy tím, že příspěvek SML pro DPMLJ mezi lety 2010 až 2012 klesl o 7,08%. DPMLJ ovšem nezohlednil snížení objednávaných kilometrů (rušení spojů) a nárůst cen jízdného.

V materiálu Efektivita smlouvy mezi DPMLJ a BusLine, předloženém pro informaci ZM, je efektivita zdůvodňována výsledky modelu nákladů hypotetické situace zajištění dopravy plně v režii DPMLJ. Stejný přístup, jen lépe dokumentovaný, byl použit ve zprávě společnosti Finaudit. 

Ve všech uvedených materiálech postrádám jasnou a nevyhýbavou odpověď na otázku: Vznikla v roce 2010, jak ukládá Smlouva, metodika posuzování efektivity a byla podle ní Smlouva pravidelně vyhodnocována? Vedení DPMLJ na jednání DR 16.4. připustilo, že taková metodika nikdy nevznikla. Představenstvo společnosti by z toho mělo vyvodit důsledky.
Samostatná věc je zpětné obhajování efektivity za pomoci sady předpokladů a modelů, podobně jako v předložené informaci pro ZM. Tyto modely nerespektují elementární logiku ceny za službu, v tomto případě ceny za kilometr. S použitím těchto modelů umím vymyslet scénáře, kdy DPMLJ přestane prakticky veřejnou službu plnit a přesto bude podle modelu zvyšovat svoji efektivitu.

Z hlediska objednavatele i z hlediska podniku je to absurdní. Druhý problém modelové ekvilibristiky je nerespektování tržního prostředí. Pokud je chování ostatních subjektů na trhu nějaké (jak dokládá statistika ministerstva dopravy, nárůst jednotkových nákladů v pravidelné autobusové linkové dopravě v závazku veřejné služby mezi lety 2010 až 2012 byl pouze 1,8%), nemohu si pro sebe modelovat úplně odlišné tržní prostředí.

Pokud má z celého úsilí v této debatě vyjít užitečná informace pro další řízení DPMLJ, je třeba vyčíslit náklady, spojené s organizací autobusové dopravy v Liberci, jak jsem opakovaně žádal. Bez alespoň přibližného rozklíčování nákladů na činnosti není možné srovnání a identifikace zdrojů (ne)efektivity. Dalším krokem je využití těchto informací ke standardnímu tržnímu jednání s BusLine o ceně za poskytované služby. Dosavadní forma „spolupráce“ mezi městskou společností DPMLJ a soukromou firmou BusLine je nadále nezdůvodnitelná.

Článek K efektivitě smlouvy mezi dopravním podnikem a společností Busline se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Referendum je občanská vzpoura

U volební místnosti potkal kolem dvacítky svátečně naladěných lidí, kteří přišli dát najevo, že už nechtějí, aby o všem důležitém v Liberci rozhodovalo jen dvacet rukou v zastupitelstvu. Spolu s dalšími více než třinácti tisíci Liberečany to podle slov primátorky Rosenbergové byli ti, co podlehli „manipulaci, nátlaku a lžím“ (Liberecký deník, 7.10. 2013). Těžko uvěřitelná arogance, která o čelné představitelce města vypovídá víc, než by asi chtěla.

Referendum je politika

Prostě proto, že jde o rozhodování, které by se jinak odehrávalo na politické půdě zastupitelstva. Vedení města od začátku říká, že referendum byla předvolební kampaň Změny. Na to je jednoduchá odpověď: kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý. Místo toho politické strany raději investují do barevných billboardů s hloupoučkými hesly. Proč asi? Vyvolat referendum je ve skutečnosti těžká a dlouhá práce, která stojí spoustu lidských sil a peněz.

Hlavní důvod, proč jsme ji nakonec podstoupili, byl ten, že jsme neviděli jinou možnost, jak zabránit výprodeji zbylého městského majetku hluboko pod cenou. Kdyby politické strany ve vedení města měly něco takového ve volebních programech a dostaly souhlas voličů, těžko bychom mohli protestovat. Jenomže to je přesně naopak, ještě v roce 2011 např. náměstek Šolc prohlašoval, že kdyby měl hlasovat pro prodej letiště, musel by si „naplivat do očí“ (Liberecký deník, 26.5. 2011).

Mělo referendum smysl?

Referenda se zúčastnilo sedmnáct procent občanů. To je zhruba třetina voličů, kteří v Liberci chodí k volbám (parlamentním, senátním, komunálním, krajským, prezidentským). 97% z nich odmítlo další výprodeje městského majetku. Referendum není závazné, ale vzkaz je to nepřehlédnutelný. Jestli radnice po tomto výsledku stále říká „majetek prodáme“ (Liberecký deník, 8.10. 2013), je to, doufejme jen přechodná, slepota. Bez vyhlášení referenda by už letiště a pravděpodobně i Technické služby byly prodané.

Není cesty zpět

V žádném větším městě se dosud nepodařilo uspořádat platné referendum v jiném termínu, než ve spojení s volbami. Posledním příkladem jsou Pardubice, kde referendum proběhlo v červnu. Ačkoli ho vyhlašovalo vedení města a využilo všech možností propagace, dorazilo jen o čtyři procenta voličů více než v Liberci. Je jasné, že tento nástroj musí ještě v českém prostředí zapustit kořeny. Přes všechny tyto problémy jsem přesvědčen, že přímé zapojení občanů do rozhodování je správné a nezbytné pro obnovu důvěry ve správu veřejných záležitostí. Kdo to zkusil, už se svého práva nebude chtít vzdát.

Článek Co jsme se dozvěděli v referendu se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Na tuto základní otázku auditoři neodpověděli, poučná je však reakce vedení města na výsledek auditu.

Co jsme se nedozvěděli

Na zakázku dopravy v Jablonci a části dopravy v Liberci neproběhlo výběrové řízení a proto nevíme, jestli cena, kterou si BusLine od dopravního podniku účtuje, není přemrštěná. K této otázce se měl vyjádřit audit, který si dopravní podnik zadal. V zadání auditu je přímo požadavek na srovnání s podmínkami obdobných smluvních vztahů a na vyhodnocení ekonomických dopadů absence výběrového řízení. Auditoři na tyto otázky neodpověděli, protože prý jde o jedinečný smluvní vztah a smlouva platí, takže máme počkat do jejího vypršení v roce 2019 a pak dodavatele vybrat v řádném výběrovém řízení.

Co jsme se dozvěděli

O čem tedy je audit za několik set tisíc korun? Hlavní zjištění: smlouva je výhodná, protože zatímco firmě BusLine platí dopravní podnik za ujetý kilometr 43,60 Kč v Liberci a 46,30 Kč v Jablonci, od Liberce si DPMLJ účtuje za každý kilometr 55,25 korun. Tedy k závěru, že dopravní podnik je dražší, není potřeba auditorská zpráva, stačí se podívat na dvě čísla do výkazů DPMLJ za předchozí roky.

Co jsme se také dozvěděli

Jak je možné, že náklady DPMLJ na jeden kilometr autobusové dopravy jsou o 11 korun vyšší než u soukromé firmy? Proč takovou sumu město dopravnímu podniku platí a proč politici ve vedení DPMLJ nedokážou vést firmu k vyšší efektivitě? Pro město Liberec tento rozdíl znamená, že platí dopravnímu podniku o 50 milionů ročně víc, než kdyby si objednával dopravu přímo od BusLine.

Je přitom pravděpodobné, že při řádném výběrovém řízení by byla cena ještě nižší. Pokud má DPMLJ nadále pracovat pro město, a my jsme přesvědčeni že ano, musí se jeho vedení starat o zvýšení efektivity namísto obhajoby smluv bez výběrového řízení. Vedení radnice a DPMLJ nad výsledkem auditu jásá, ve skutečnosti by ale mělo být zděšené a bez odkladu konat.

Fakta

Město Liberec posílá dopravnímu podniku (DPMLJ) kolem 200 milionů ročně. Objednávku na veřejnou dopravu dostává DPMLJ od města bez soutěže, což je možné jen proto, že Liberec je zároveň vlastníkem dopravního podniku. Dopravní podnik 40% objednávek na dopravu od svých vlastníků (malým spoluvlastníkem je Jablonec) předal na deset let firmě BusLine. Smlouva byla uzavřena v prosinci 2009 bez výběrového řízení.

Dopravní podnik zcela ovládají politici, předsedou představenstva je Roman Šotola (ČSSD), místopředsedou David Václavík (Liberec občanům), dalšími členy Jiří Rutkovský a Jiří Veselka (Unie pro sport a zdraví), Jiří Kittner (ODS), Marcela Sedláková (za bývalé Věci veřejné), Bohumil Kašpar (ČSSD) a zástupci Jablonce Jana Hamplová a Karel Dlouhý. Ředitelem dopravního podniku je Luboš Wejnar, který byl představenstvem DPMLJ jmenován do funkce bez výběrového řízení a až do okamžiku jmenování byl zároveň členem představenstva společnosti BusLine.

Přesná citace otázek ze zadání auditu:

1. Posouzení ekonomické výhodnosti smluvních vztahů mezi DPMLJ a společností BusLine, a.s., porovnání s podmínkami obdobných smluv v hromadné dopravě, dopad těchto smluvních vztahů na strategický rozvoj DPMLJ.
2. Posouzení ekonomické výhodnosti uzavření smlouvy o zajištění výkonu závazků veřejné služby v hromadné dopravě ze dne 2.12. 2009 bez výběrového řízení, možnost výběru jiného dodavatele než BusLine, ekonomické dopady absence výběrového řízení.

Josef Šedlbauer, člen dozorčí rady DPMLJ a městský zastupitel za Změnu pro Liberec

Článek O čem je a o čem není audit smluv mezi DPMLJ a Busline se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Mezi hlavní problémy probíhajícího výběrového řízení patří nedostatek údajů, které zaručují rovný přístup uchazečů k informacím, vágní vymezení předmětu plnění, neodůvodnitelné kvalifikační předpoklady a netransparentní způsob hodnocení nabídek. Konkrétních příkladů manipulace v zadávací dokumentaci je řada, jedním z nich je např. požadavek na uchazeče zajistit neodvolatelnou nabídkovou smlouvou nejméně třetinu potřebných parkovacích ploch. Zadavatel ovšem zároveň odmítl zveřejnit dosavadní oběhy autobusů, což prakticky znemožňuje splnit toto vylučovací kritérium komukoli jinému než stávajícímu dopravci.

Ačkoli se totiž oběh autobusů může za dva roky mírně změnit, ve všech podstatných parametrech zůstane obdobný. Zcela nepřijatelné je subjektivní hodnocení nabídek, které má váhu nejméně pětiny všech bodů. Pro toto hodnocení nejsou pevná kritéria, neexistuje exaktní výpočet bodového hodnocení a neexistuje faktická možnost přezkoumání rozhodnutí výběrové komise.

Dodáváme, že zadavatele zakázky Liberecký kraj zastupuje v zadávacím řízení KORID LK, s.r.o., jehož jménem jedná Lukáš Martin (ČSSD), náměstek liberecké primátorky a jednatel dvou společností s předměty činností – reklama a marketing, holičství, kadeřnictví, provozování solárií, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Tento jednatel vystřídal v roce 2010 ve funkci původního ředitele a jednatele firmy Ing. Petra Prokeše, odborně fundovaného dopravního inženýra, který v roce 2005 koordinátora veřejné dopravy KORID LK, s.r.o. zakládal a se svým týmem spustil 1.7.2009 Integrovaný dopravní systém Libereckého kraje IDOL, představující úplnou tarifní integraci celého kraje.

Před svým odchodem Ing. Prokeš narážel na překážky při optimalizaci linkového vedení na Jablonecku a Semilsku ze strany vedení ČSAD Semily, které je součástí dnešního krajského dopravce BusLine. Tato firma má jako jediná přímé zastoupení (předsedou představenstva společnosti) ve Výboru pro dopravu Libereckého kraje, disponuje nadstandardními vztahy s politickým vedením kraje a v podstatě jako jediná má podmínky pro úspěšné zvládnutí takto postavené veřejné soutěže za několik miliard korun.

Josef Šedlbauer, městský zastupitel za Změnu pro Liberec

Článek Odmítáme manipulace ve výběru autobusových dopravců v Libereckém kraji se nejdříve objevil na Náš Liberec.

To je ve skutečnosti podstata tvrzení onoho bývalého zaměstnance. Anonymně zaslaná telefonní nahrávka, právník, který mluví o možném rozporu se zákonem o civilní službě, kterou zaměstnanec v té době vykonával, čelní představitelé liberecké ODS a ČSSD, kteří se rozhořčují do kamer, to už jsou jen přísady na zvýšení efektu. Co bude příště?

Tipuji dramatickou reportáž o tom, že jako školák chodil Korytář sousedovi na jahody, doloženou kompromitujícími fotografiemi, mlžícím právníkem a morálním odsudkem od J. Kittnera. Proti takovému zločinu jistě zbledne třeba skutečnost, že minulý týden zastupitelé ČSSD s ODS (za přispění Liberce občanům a části Unie pro sport a zdraví) protlačili zahájení změny územního plánu, která umožní developerům zastavět v Liberci zelené plochy a hřiště.

Nikdo nesmí být imunní proti kontrole, zda se nedopouští nebo dříve nedopustil jednání v rozporu s dobrými mravy a s veřejným zájmem. Základní otázky na politiky jsou: zneužil někdy svěřenou moc k obohacení vlastnímu nebo svého okolí – rodiny, spřízněných osob, politické strany? Kryl někdy takové jednání jiných? Dělo se tak na úkor veřejného zájmu? Podívejte se jen trochu z nadhledu a zkuste si odpovědět na tyto otázky u Korytáře a u jiných libereckých politiků.

Není pochyb, že v této době je v sázce hodně. Pod povrchem a občas i na povrchu probíhá nelítostný zápas o moc a privilegia těch, kteří si v posledních dvou desetiletích udělali z veřejných prostředků dojnou krávu a z politických stran svoje pohůnky. Obskurní „kauzy“, žaloby, stížnosti zaměstnavatelům, manipulace medií, vše s jediným cílem – zloděj se křikem „chyťte zloděje!“ snaží zakrýt svoje kšefty a znevěrohodnit oponenty. Nezbývá než opakovat: odstavit ve volbách od moci velké strany je jediná naděje na pročištění klientelistického marasmu, do kterého Liberec i Liberecký kraj dovedly.

Josef Šedlbauer

Článek Korytář na jahodách se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Nepřehledný propletenec smluv spolehlivě zmate téměř každého a to je také, obávám se, jeho hlavním cílem. Zkusme jednoduše srovnat, co Liberec vkládá a co za to dostává.

Na jedné straně je miliardová investice do Arény, na kterou si město z větší části vzalo úvěr a vyjde ho s úroky téměř na dvojnásobek. Přihodíme další budovy městského stadionu (především Svijanskou arénu a halu míčových sportů) a čtrnáct milionů ročně.

Na druhé straně je společnost Syner, která si Arénu vymyslela, postavila a teď celý stadion včetně Arény provozuje. Neplatí žádný nájem, naopak inkasuje zmíněných čtrnáct milionů a pokud potřebuje do něčeho investovat, magistrát musí takovou investici zaplatit.

A teď z toho poznejte, kolik Liberec dává na podporu rekreačního sportu svých obyvatel, kolik na hokejový klub (jeho vlastníkem je opět Syner) a kolik z toho skončí někde úplně jinde. I když rozpočítáme výše uvedené na patnáct let, což je doba splácení dluhopisu a trvání koncesní smlouvy na stadion, jde o více než sto milionů korun ročně.

Přesně to nikdo nespočítá, záleží na dalších investicích, na odpisech, na úrokových mírách. Nemůžu si pomoci, ale zajistit podporu rodinného bruslení a sportovních klubů, které stadion využívají, by město mělo dokázat levněji. Že se tomu brání společnost Syner je logické, že tomu nerozumí ekonomický náměstek Liberce je smutné.

Josef Šedlbauer, městský zastupitel za Změnu pro Liberec

Článek Kolik v Liberci platíme za bruslení? se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Dluhy SALu uhradilo město s dluhopisem (skoro 600 mil. Kč) a teď má SAL splácet městu. SAL má příjmy jediné: město si od něj areál pronajímá, aby jej spolu se 14 miliony předala k provozování společnosti napojené na Syner. SAL ručil za svůj dluh zástavou sportovišť ve prospěch města.

Návrh na oddlužení spočívá v operaci s neexistujícími penězi, která městu nepřináší žádné výhody, zato značná rizika. Město pošle do společnosti SAL jako tzv. příplatek mimo základní kapitál 450 mil. Kč formou zápočtu za dluh SALu u města. Lidsky řečeno: SAL jakoby splatí a město peníze od SALu vloží zpět do této společnosti. Za to měla být zrušena zástava ve prospěch města.

V čem je problém?

• Město ztratí možnost dostat zpět své peníze, kdyby areál jednou vydělával. Jak by mohl areál vydělávat? Pokud by byla zrušena koncesní smlouva, možná bychom zjistili, že něco by vydělávat mohl.
• V případě prodeje části společnosti se bude prodávat oddlužená společnost a nic nezaručuje, že město dostane své peníze zpět.
• V případě konkurzu společnosti SAL – ke kterému může snadno dojít, stačí několik nezaplacených faktur a opožděná platba od města – by městu hrozilo, že se celý městský stadion bude prodávat a město si svoje sportoviště bude muset koupit znovu nebo o ně přijde.

Tato rizika jsou podstoupena ze dvou důvodů:

1) město chce snížit problematický stav, kdy přes SAL tečou velké peníze a nechce společnost SAL zrušit a
2) město chce rekonstruovat Svijanskou arénu z peněz z EU a zástavní právo by dotaci bránilo.

Nyní je ve hře varianta, že zástava zůstane jen na Tipsport aréně a na okolních sportovištích se zástava zruší. Tato varianta je lepší, ale stále problematická: Jednak je Tipsport aréna provozně provázaná i s ostatními částmi areálu a jednak neřeší další problémy (vzdání se dluhu, konkurz…)

Opakovaně jsme žádali vedení města o poskytnutí prostředků na hodnověrný právní rozbor v kontextu všech smluvních vztahů okolo Arény, včetně koncesní smlouvy. Město si jeden právní posudek nechalo zpracovat, na problém v případě privatizace bylo upozorněno, rizika vyplývající z případného konkurzu v něm řešena nejsou.

Josef Šedlbauer a Jaromír Baxa, městští zastupitelé za Změnu pro Liberec

Článek Jak by Liberec mohl přijít o Tipsport arénu se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Pánové rádi dají na odiv trochu toho sociálního cítění, ve skutečnosti ale stáli u příčin stávky stejně jako jejich protějšci z ODS. Liší se vlastně jen v tom, jestli zadlužení státu prohlubovali za svojí vlády nesmyslnými výstřelky typu pastelkovného nebo snižováním daní nejbohatším.

To nejdůležitější, co stát přivedlo do situace, kdy nedokáže dlouhodobě plnit závazky sociální a zdravotní péče, mají ale obě strany společné. Z veřejných financí na státní, krajské a mnohdy i obecní úrovni udělaly dojnou krávu svých partají a na ně napojených firem a zprostředkovatelů.

V průběhu koaliční krize na liberecké radnici vyjednavačům Změny pro Liberec jistí političtí kolegové „přátelsky“ doporučovali už dále nestrkat nos do různých ekonomických zájmů. Rychlý konec nastal, když se přesvědčili, že rozplétání dlouholetých klientelistických vazeb myslíme vážně.

Robert Dušek: Změna působí spíše jako fanatická sekta, než politické uskupení

Když teď Robert Dušek označuje Změnu pro Liberec za „fanatickou sektu“, má svým způsobem pravdu. Bránit tichému rozkrádání veřejných peněz je v současném systému tak trochu boření zdi hlavou. Jenže někdo tu zeď zbořit musí, jestli chceme vůbec o nějakých budoucích penzích uvažovat.

Josef Šedlbauer, městský zastupitel za Změnu pro Liberec

Článek O fanatismu v politice se nejdříve objevil na Náš Liberec.