Vypadá to, že se největší korupční kauza Libereckého kraje, na jejímž začátku stála odhalení našeho webu, spěje ke konci. Metrostav, hlavní obžalovaný, který měl od začátku vše pevně v režii, se přiznal, jak jako první, ve spolupráci se Seznam zprávami, informoval Náš Liberec. Opravdu to překvapení není, Metrostav totiž umí počítat.

Zejména poté, co se přiznal Jiří Zeronik, že byl od Metrostavu uplácen (Metrostav mu slíbil 6 milionů za to, že si de facto sám na sebe udělá výběrové řízení a stavbu náležitě nacení), nemělo zapírat moc cenu. A zvlášť, když Zeronikovi byl trest snížen ze šesti let na roční podmínku a pokutu 400 tisíc korun. Co takové částky pro Metrostav jsou… Navíc za situace, kdy má stejně zakázanou účast ve veřejných tendrech (ale dál vesele získává miliardy na veřejných tendrech skrze své dceřinky, včetně zakázek v Liberci).

Další roli hraje i skutečnost, že státní zástupce má skutečně nabito. Policie odvedla precizní práci a zmapovala pohyb peněz, který dokládají odposlechy i zabavené tabulky. Většina úplatků se totiž odehrávala v režimu „úkon – vyplacení části z celé sumy“. Pokud měl někdo například slíbeno 900 tisíc korun a měl zařídit tři věci, dostával je postupně po 300 tisících, pokaždé, kdy svůj úkol splnil. A někteří z obžalovaných byli tak naivní, že si je například ihned po předání odnášeli vložit na účet, aby to měla policie jednodušší…

U většiny obžalovaných to pravdu sedí do puntíku, je ale třeba otevřeně říct, že ne u všech. Například u mediálně nejznámějšího z nich, hejtmana Půty, přímé důkazy o poskytnutí úplatku nejsou. Nicméně Půtovi i jeho politickým ambicím může zlomit už jen to, pokud by byl shledán vinným ze zneužití pravomoci, kde je pravděpodobné očekávat i zákaz činnosti ve veřejných funkcích. Proto hejtman dál bude hrát vabank a nelze čekat, že obrátí, jako to udělali ostatní obžalovaní.

Z důvodu tíhy důkazů i jejich logické následnosti také musel první soudce Petr Neumann shodit odposlechy ze stolu, protože je do to prostě jasný a pevný díl do mozaiky. Stejně tak musel osvobodit i ty, kteří se přiznali a doznali tím vlastně celý, propracovaný a realizovaný plán Metrostavu od začátku. Podobně jako ostatní důkazy, které dávají dost jasný, ale také dost děsivý obraz toho, jak se v České republice nakládá s veřejnými prostředky a kdo vše drží pevně v rukou.

Ostatně nejen obžalovaní můžou mít dnes oprávněný strach, co všechno Metrostav prozradí: kdo (nebo jaká firma) stojí za „S.“ v tabulkách, pro kterou bylo určeny peníze za možnost dělat podobnou zakázku v Liberci? Jaká byla role dalších úředníků, jako je ve spise tolikrát zmíněný (nikoliv ovšem obžalovaný) bývalý úředník zodpovědný za dotace na liberecké radnici Michal Vereščák a kdo je „V.“, pro kterého byly určeny další úplatky?

Zkrátka a dobře: Metrostav moc dobře ví, že tohle nemůže ustát. A pokud dnes někdo říká, že státní zástupce nemá přesvědčivé důkazy, tak buď neví, o čem mluví nebo to říká záměrně, aby lhal před veřejností. Může mít prostě strach.

Článek Glosa: přiznání Metrostavu není překvapením se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Poslední zastupitelstvo bylo pro fungování liberecké radnice naprosto typické. V čem? No zkrátka v tom, jak moc se liší proklamovaná politika proti té reálné. Ukažme si to na příkladu městské zeleně a péče o veřejný prostor, které jsou v Liberci naprosto katastrofální, na straně jedné a aktuální megalomanské zakázky na bazén na straně druhé.

Liberec si za poslední roky nechal schválit jedno vademecum, jak o obojí pečovat, za druhým. Zaplatil si také drahé obrázky, které v médiích ukazují, jak jednou, kdesi v nejasné budoucnosti, bude vše krásné a zářivé. Potud v pořádku.

Jenomže s tím se bije nejen každodenní realita, ale i politické preference. Na posledním zastupitelstvu byl schválen středně dobý rozpočtový výhled, ze kterého je opět jasné, že zeleň a veřejný prostor mezi priority radnice nepatří. Ale obrázky se budou jistě produkovat dál, budou se tvořit manuály, podle kterých se nebude nikdo řídit.

Co ovšem nepočká je nezvykle drahá rekonstrukce bazénu, kde to vypadá, že liberecká radnice sedí na zlaté žíle a může utrácet, jak se jí jen chce. Největší radost z toho samozřejmě budou mít stavební firmy a nemusíme mít zrovna křišťálovou kouli, abychom uhádli, které to v Liberci budou.

Ostatně svědčí o tom nejen až hysterický řev na jejich propagandistických stránkách, ale i debata na zastupitelstvu o tom, jak se udělala zadávací dokumentace. Tenhle příběh bude ještě zajímavý, byť nic nového asi nepřinese.

Máme tu tradiční scénář, podle kterého se v Liberci hraje už 30 let. Město a péče o něj upadá na úbytě, ale zase se dělají předražené zakázky a astronomické dluhy. Tak to bylo a tak to bude.

Článek Týden pod Ještědem: obří zakázky a obří dluhy se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Andrej Babiš si před lety, kdy začínal s politikou, koupil celé vydavatelství a s ním několik zavedených mediálních deníků a bylo (a je) z toho haló. Právem. Na druhou stranu zachoval se víc transparentně než řada dalších oligarchů, kteří vlastní mediální domy a otevřeně a finančně podporují ostatní politické strany. Zmiňme třeba jen Zdeňka Bakalu, letitého sponzora ODS a TOP 09…

U nás v Liberci má zdejší stavební syndikát také své médium. Kdysi to bývala televize, nyní jen zpravodajský web, který však doplácí na svůj žurnalistický amatérismus a průhlednou normalizační dikci. Daleko propracovanější (a nebezpečnější) je systém, se kterým operuje vedení Libereckého kraje a který kopíruje i vedení města Liberce, kde vládne tatáž strana.

Zatímco Babiš si svá média musel koupit ze svého, zdejší politické špičky lokální média přímo uplácejí z veřejných rozpočtů. Náš web již dlouhé roky ukazuje na extrémně vysoké (a jinde nevídané) částky, které kraj (a posledních pět let i město – byť v menším) dává na své PR, kde ročně jde několik milionů na nákup článků v médiích.

Prezentaci si platí všechna města a kraje, jen u nás je to řádově někde jinde. Proč se tomu tak děje a jaký to má efekt, netřeba rozebírat. Takto koupený mediální klid zaručí, že nikoho nezarazí, že v Liberci vyhrává největší zakázky de facto pořád dokola jeden a ten samý kartel stavebních firem a že se staví (jak ukazuje aktuální příklad parkovacího domu) třikrát dráže než jinde.

Když potom poslanci za liberecké Starosty hlasitě vítají zpřísnění lex Babiš, těžko to nazvat jinak než bohapustým pokrytectvím. Na druhou stranu, čistě pragmaticky a z hlediska technologie moci, je to opravdu majstrštyk. A Babiš vypadá jako amatér…

foto: Miloslav Drašner

Článek Týden pod Ještědem: Babiš je amatér… se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Případ Uranu je klasická ukázka toho, jak zadávání veřejných zakázek v Liberci funguje. Po korupčních průšvizích dostal Metrostav od soudu stopku. A tak nemohl, přesně před rokem, s městem podepsat smlouvu na rekonstrukci Uranu, kterou vyhrál.

Po roce se vrací, sice ve skupině ostatních firem, v podobě své dceřinky, kterou se ani neobtěžuje přejmenovat. Metrostav DIZ – někdo by za tím mohl vidět až výsměch českému právu a justici. Přidá si tři písmena a pokračuje se dál. Zakázka je také patřičně navýšená – to asi aby vyšlo na všechny, když se musí podělit s ostatními firmami.

Nejde jen o Metrostav – to je jedna z firem, které si zde rozdělují, někdo by snad mohl říci i de facto kartelizují, veškeré zakázky. Tedy aspoň to tak vypadá, podle výsledků jejich „soutěží“. Jenomže to stojí stále více a více peněz, není snad stavba, která by se nakonec neprodražila, oproti původně plánovaným nákladům, o desítky milionů. A krize na Ukrajině opravdu za všechno nemůže.

Proč se ale politická reprezentace nesnaží tento faktický kartel nějak rozbít? Například více inzerovat a propagovat klíčové městské i krajské zakázky, a to nejen v České republice, ale třeba i v zahraničí. Vždyť žijeme v těsné blízkosti dalších dvou zemí, a že by o české miliardy neměly polské nebo německé stavební firmy zájem?

Pokud pomineme ODS, která své spojení s místní stavební lobby ani nepopírá, kde je ale protikorupční étos transparentních Starostů, ANO nebo i (a zvláště) Pirátů? Odpověď je prostá. Zůstal zapomenut v předvolebních kampaních.

Nemusí jít jen o přímou korupci, byť je to samozřejmě možné, jak ukazují minulé i aktuální kauzy v Libereckém kraji. Stejným prokletím je i lenost a neschopnost politiků udělat něco navíc, co by pomohlo veřejné kase ušetřit zdroje. Spousta i z těch nových politiků, nejen ostřílených šíbrů, touží zasednout do pohodlného, zavedeného systému a svést se. A v takovém prostředí se pak kartelům daří nejlépe.

Článek Týden pod Ještědem: kartel stavebních firem nikdo rozbít nechce se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Stavba, respektive rekonstrukce za více než čtvrt miliardu, se povedla a evropské fondy zase jednou všem euroskeptickým škarohlídům ukázaly, k čemu jsou a mohou být dobré. Na přestavbě pracovaly liberecké i přespolní firmy a udělaly kus poctivé práce. Jenomže každá mince má dvě strany a místo řemeslníků, kteří práci skutečně odvedli, kasírovali stavební giganti s dlouhými prsty.

Růst cen stavby neuhlídal ani Pepa, který zakázku dostal od Jardy s řetězem tak nějak z ruky, asi proto, že se dlouho znají. A to měl Pepa hlídat, aby to technický dozor, který na rozdíl od něj musel soutěžit, aby technický dozor vůbec mohl být, vůbec zvládl. No, nezvládli to moc oba a Liberec a Evropská unie se zase pořádně prohnuly. Ale to nikoho nepřekvapí. Jak je někde Pepa…

Politici napříč stranami se zase u paláce fotí, u otvíračky nebo nyní, když sbírá zasloužené ceny. A nikoho nezajímá, jestli na stavbě zase neproteklo více peněz, než by mělo. Ani transparentní Starosty, ani ANO bojující s polistopadovým kartelem nebo snad že by protikorupční Piráty? Apríla bylo už dávno. Snad nejrovnější záda má dnes před palácem ODS, která si už na nic nehraje a svoje styky a spojení se stavební lobby ani neskrývá.

S projektem rekonstrukce Liebiegova paláce přišlo vedení města z let 2014-2018. Sehnalo na něj peníze a pak už cena stavby jen a jen rostla. Nakonec byla dražší o třetinu z cílové částky. To je pěkných pár desítek milionů, které v Liberci mohly posloužit jinde. A že těch „jinde“ je po městě po čertech moc. Tak snad příště.

Článek Týden pod Ještědem: přepálená nádhera se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Liberecké domácnosti zase platí rekordně drahé vodné a stočné. A vlastně nikdy neplatily jinak. Ač to na zastupitelstvu, v rámci politické korektnosti, přímo nezaznělo a jen tak nezazní, důvod je prostý. Jsou za tím zájmy stavebních firem místních kmotříčků, které jsou na vodárenskou společnost historicky přisáté a kterým se sype do kapes z každého otočení kohoutku a spláchnutí i v té nejchudší liberecké domácnosti.

Ostatně neochota představitelů koalice, která zazněla (ne ode všech – čest výjimkám) udělat si srovnání s jinými regiony, a tedy ptát se, proč je na severu české země tak drahá voda a zdali to má nějaké relevantní důvody, je sama o sobě dost vypovídající.

Halíře dělají talíře, říká se v Čechách již drahnou dobu a pořád to platí. Pomalu, ale jistě se zvedá cena tak zásadních položek, jako jsou voda a odpady, stejně tak jako zisky stavebních firem, které v minulosti získávaly zakázky od Severočeské vodárenské společnosti buď přímo z ruky, nebo když už to kvůli legislativní úpravě nešlo, tak pomocí rámcových smluv na několik let dopředu.

Stačí se potom podívat, které firmy to jsou – společnosti spojené historicky s libereckou a ústeckou ODS. Pak také nepřekvapí, kdo že to v orgánech vodárenské společnosti seděl a sedí a rozhodoval. Od devadesátek to byli politici ODS, dnes sem tam Starostové (například v Liberci). Často ovšem ti, kteří v ODS politicky vyrostli a byli jejími členy desítky let (zase například v Liberci).

Většinu lidí praští do nosu nějaká předražená akce nebo stavba, kterou jim politici vnutí a na které ti za nimi zbohatnou. Že ale všichni v Libereckém a Ústeckém kraji každý měsíc a dobrovolně splachují desítky a desítky milionů korun určených do těch správných kapes, to už dojde málokomu. Je to holt vymyšlený a roky fungující systém. Tichá voda břehy mele. A naše peněženky také.

Článek Týden pod Ještědem: tichá voda peněženky mele se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Státní zástupce navrhuje poměrně přísné tresty pro někdejší lídry ČSSD, kteří měli před nějakými patnácti lety očistit, po téměř dvacetileté éře ODS, jméno města pod Ještědem a celého kraje. Tehdejší oranžová tsunami z roku 2008 skončila ale ve stejném bahýnku, kterými vody místního rybníčku zapáchají dodnes.

Nejen v Liberci, ale i vlastně i v celé zemi, doplatila nejstarší (dosud jakžtakž fungující) česká politická strana na to, že přestala být bojovnou avantgardou neprivilegované a drtivé většiny české společnosti, ale hrála si na jakési ODS B. A to co do neoliberálního kurzu ekonomiky, když Miloš Zeman jen dokonal privatizační dílo Václava Klause, tak do korupčních praktik.

Jenomže zatímco za ODS stáli a stále stojí nejbohatší podnikatelé a kapitáloví dravci, za ČSSD, poté co onu neprivilegovanou většinu zradila, nestojí již nikdo. Její pokus dostat se tam, kam nikdy nepatřila, nevyšel. A ani nemohl. V Liberci je to vidět snad více než kde jinde.

Syner a Metrostav, dvě velké stavební firmy tradičně spojené s ODS, ale i se Starosty, dnes staví podezřele vysoko naceněnou zakázku na dostavbu nemocnice za více než 3 miliardy. Majitel společnosti Imstav, spojené kdysi s ČSSD, nezvládl provozovat ani hospodu na Výšině, jak ostatně zaznělo i u libereckého soudu. Je třeba říkat víc?

Takže zatímco se klientelistické kruhy spojené s pravicí oklepaly a dál určují směr zákulisní politiky, po ČSSD, která mohla být kdysi nadějí, zbyla jen pachuť. Sbohem a šáteček.

Článek Týden pod Ještědem: labutí píseň libereckých sociálních demokratů se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Liberecký kraj se rozhodl zrušit místní Střední průmyslovou školu textilní. Respektive ji sloučit se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou. Nešťastný způsob, který vedení kraje zvolilo a který vehnal do ulic studenty, pedagogy i příznivce tradiční liberecké školy ukazuje, minimálně, na dvojí.

Prvním problém je naprosto tragický styl, kterým Liberecký kraj s veřejností i svými školami, včetně studentů, učitelů a zaměstnanců, komunikuje. Je to sotva půl roku od oslav 170 let založení této „echt liberecké“ střední školy – na podzim se slavilo, řečnilo, vzpomínalo. Od vedení kraje ani slovo, že by textilka měla skončit. A najednou pro mnohé šok. Tohle je prostě špatně a pokud to nemá vypadat, že ve krajském školství vládne chaos, vedení našeho regionu by se mělo nad úrovní své komunikace zamyslet.

Druhý problém je ale podstatnější. Liberecká textilka je jediná střední škola svého druhu v republice. Tady nejde o nostalgii – svět se mění a výrobní odvětví s ním, ale na druhou stranu jde o jedinou střední školu, která je přímým předstupněm pro zdejší univerzitu, kde textilní výroba hraje pořád svou podstatnou a zásadní roli (a slaví celosvětové úspěchy). Pokud tedy kraj chce střední školství inovovat, měl by opravdu přemýšlet více než z týdne na týden.

Politické vedení Vratislavic nad Nisou opět ukázalo, jak jim je zbytek Liberce vuřt. Rozhodlo se nerespektovat rozhodnutí libereckého zastupitelstva ve věci rušení pošt a je mu úplně jedno, že svým rozhodnutím připraví městskou kasu o x milionů ročně, jen proto, že by se muselo uskrovnit.

Zajímavé je, že na posledním zastupitelstvu to byl právě starosta Vratislavic, který tak zdůrazňoval, že Vratislavice jsou také Liberec a všichni jsme jedno město. To, když prosazoval absurdní náplavku mezi fabrikami.

Jak je ale vidět, Vratislavice jsou Liberec jen když se jim to hodí. Jindy zase ony hodí zbytek Liberce klidně přes palubu. Tohle chování protekčního dítěte by se ale jednou Vratislavicím nemuselo vyplatit…

Článek Týden pod Ještědem: chaos ve školské politice a sobecké Vratislavice se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Miroslavu Peltovi přibyly na čele vrásky. Už není nejmladší a zatím to vypadá, že nemalou část svých budoucích dní by mohl strávit v nápravném zařízení. Doběhl ho jeho život a způsob „podnikání“, který ho živil od devadesátých let. Věděl sice, kudy běží zajíc, ale asi ho nenapadlo, že za ním poběží i vlk v podobě spravedlnosti.

Co si budeme povídat. Pelta nebyl sám a také nikoliv ten nejhlavnější z místních chytráků. Ale kdo ví, třeba se ledy hnou a s první vlaštovkou přijde i do české justice a na náš sever jaro.

Rozhodně to ale tak nevypadá v případě Lukáše Nečesaného, který dostal od státu odškodné za své stíhání. Nečesaného kauza je asi nejostudnější a nejabsurdnější případ české justice. Dnes prostě už nestačí, když oběť pozná toho, kdo ji napadl. Tatínkovy peníze (pocházející od zdravotnických firem) na drahé advokáty jsou zřejmě pořád ještě mocnější než české právo.

Na Liberecko se vypravil nový prezident. Je sympatické, že nejezdí limuzínou po oficiálních návštěvách, ale vypraví se i do míst, kde se lidem nežije lehce a snadno. Jestli to ale k něčemu bude, to se teprve ukáže. Zatím by bylo nefér vynášet soudy, na to je ve funkci příliš krátce. Nicméně je to krok správným směrem. Snad z něj nebude jen PR.

Prezident Pavel se také zúčastnil slavnostního otevření stavby Centra urgentní medicíny, stavěného za více než tři miliardy korun. Před pár lety mělo stát miliardu. Teď ho staví SYNER a Metrostav a stojí tři. V Liberci to ale chceme asi trumfnout. Nový bazén má být pětkrát dražší, než před nějakými třemi lety sliboval primátor. Projekt na obrázcích vypadá skvěle (až na pár absurdit v podobě společných šaten), ale co udělá 1,5 miliardy se zadluženou městskou kasou, raději nedomýšlet…

Tento týden ale přinesl i pozitivní zprávy. Obskurní projekt vratislavické náplavky, kde se mělo do Nisy a něčích kapes vyhodit 100 milionů na to, aby se lidé chodili dívat přes řeku/kanál do zdí staré fabriky, snad nebude. Tenhle projekt je srovnatelný s takovými majstrštyky let minulých, jako bylo Centrum geotermální energie pro občany nebo kilometr dlouhá „běžkařská dráha“ ve Zvolenské, za přehradou, která měla vyjít na pouhých 70 milionů.

Ty peníze za náplavku by mohly pomoci liberecké Gagarince, kde jsou potřeba jako sůl. Stačí se na toto sídliště jít podívat a poslechnout si místní. Je to v novém volebním období největší úspěch liberecké opozice, která to (snad – ještě rozhodnuto není) vybojovala. A jak jsou jednání a hádky na libereckém zastupitelstvu někdy úmorné, zrovna tenhle příklad ukazuje, že mají své místo na slunci.

Článek Týden pod Ještědem: diskuse a hádky na zastupitelstvu mají smysl se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Liberecká koalice je u moci již pět let de facto ve stejné podobě. Jen za poslední rok se přidali dva Piráti, kteří ale rozhodně (zatím) žádnou štikou v rybníce nejsou. Tak jako jinde, chtělo by se říci. Ale k podstatnějšímu.

Za celou tu dobu se koalice moc nepředvedla. Veřejnosti vlastně servíruje jen obrázky a pěkné PR, až se to začíná pomalu, ale jistě přejídat. Vedle toho závratně rostou ceny staveb.

Liberecký bazén, který má na starosti radní za ODS, má najednou stát miliardu a půl. Vzpomene si ještě někdo, jak před třemi lety primátor hlásal, že ho radnice zrekonstruuje za 300 až 400 milionů? Tak dnes je to pětkrát víc. Tohle žádné dočasné výkyvy cen ve stavebnictví neomluví.

Je za tím ale jen neschopnost? Není to plán? Podívejme se, jakým způsobem vystřelila cena u právě započaté stavby Centra urgentní medicíny v Liberci, které mělo stát miliardu, pak dvě, pak něco přes, a nyní to jsou 3,2 miliardy, z čehož má jistě Syner Group i Metrostav, které je staví, nemalou radost…

Není potřeba podobně vyhnat cenu za původní Švancerův bazén na Tržním náměstí? Nebo ji šponovat tak dlouho a ad absurdum, aby se prostě řeklo „není to v našich možnostech“ a nechal se zbourat?

Na ty pozemky na Tržním náměstí se možná už dlouho někdo těší, bytová zástavba by tam byla moc pěkná. A rozhodně by se tam byty neprodávaly zadarmo. Komerční příklad sídliště u nedaleké Masarykovy, které realizoval Syner Group, je jistě pěkným vzorem a příkladem.

A je tu další věc: že zde část politiků i podnikatelů za nimi prosazuje výstavbu nového bazénu v areálu Sportparku, který má, dle mnohých pro město značně nevýhodně, pronajatý opět Syner Group, je věc poměrně veřejná.

Bude to náhoda, že výstavbu bazénu má v gesci radní ze strany, která má k místním stavebním firmám tak blízko? Že ceny najednou tak letí nahoru? Může být. Ale v Liberci….?

Článek Týden pod Ještědem: u (nejen) bazénu nemusí jít jen o neschopnost se nejdříve objevil na Náš Liberec.