Na přípravě akce se podílel i předseda odborové organizace nemocnice a primář ARO Dušan Morman, který celou dobu apeloval na klidný a kulturní průběh akce, neboť atmosféra chvílemi opravdu houstla. Například když před publikum, kterému se už tak vařila krev v žilách v tak parný den v přeplněné jídelně, vystoupila technická ředitelka Aniko Špičková, která převrátila tvrzení Kaššovičové o nevýhodných smlouvách s Českou sanitou, a dala je za vinu právě Raisovi.

Největší vlnu nevole sklidil ředitel nemocnice Zdeněk Konrád. Původně se na akci vůbec neměl objevit, ale byl vyzván publikem, a zatímco se na místo dostavoval, lidé měli možnost podepsat petici, která nabádá město a kraj k prošetření hospodaření nemocnice a její dceřiné společnosti NELI servis. Archy se rychle zaplňovaly podpisy, dokud nezbyl jediný prázdný papír.

Konrád se především obhajoval, proč Raisovi doporučil podat výpověď. Hlavním důvodem prý bylo neprojednání svých tvrzení s dozorčí radou. Přítomní zaměstnanci však argumentovali tím, že to byl Raisův názor a je dobře, že se ho nebojí říkat. Neurochirurg.

Miroslav Kaiser dokonce veřejně prohlásil, že ho osobně jako člověka mrzí momentální obsazení postu ředitele nemocnice. Konrád se však stále hájil i řádným jednáním, jaké provázelo odvolání Kaššovičové a v jednu chvíli naznačil, že může být hůř: „Nemocnice se musí dál rozvíjet, a když odejdu já, nastoupí krizový manažer. Stojím před vámi jako před popravčí četou.“

Neinformovanost o tématu mezi členy dozorčí rady potvrdil náměstek pro kulturu a školství z liberecké radnice, Kamil J. Svoboda (Liberec občanům), který je v radě za město Liberec. Mimo jiné se zmínil, že zprávu Kaššovičové před jednáním rady ani nečetl, navrhne však situaci řešit na nejbližším zasedání zastupitelstva, které se koná poslední červnový den.

A co na celou situaci říká hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler? Raisovy výtky dementoval už v pondělí s tím, že Rais všechny vodí za nos.

Fotoreportáž z protestní akce libereckých zdravotníků akce si můžete prohlédnout na stránkách autora.

Jan Pešek

Článek „Profesionální personál chce profesionální manažery,“ neslo se nemocnicí se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Jsem velkým zastáncem veřejné zeleně, volného a vzdušného prostoru pro žití a propojení přírody s bydlením, byl jsem tedy zvědavý, jak se nový územní plán dotkne mých představ o moderním bydlení.

Po celkovém úvodu, kde bylo vysvětleno vše potřebné o vzniku plánu (možná až moc dopodrobna), přišel čas na diskusi. A hned ze začátku se mikrofonu ujal kroužek zahrádkářů, kteří o celé pauze pečlivě zkoumali plán a vyvodili z něj, že přes jejich záhonky má v budoucnu vést silnice. Pan Plašil tuto nemilou skutečnost potvrdil, ovšem zdůraznil, že plán je myšlen i desítky let dopředu a k realizaci tak třeba vůbec nemusí dojít. Druhým dechem však dodal, že Kunratická je pomyslnou branou do Liberce od Jizerských hor a zahrádkářské kolonie nejsou zrovna reprezentativním prvkem. Toto prohlášení vzbudilo vlnu nevole.

Zahrádkáři zasypávali „bidýlko“ tvůrců rozhořčenými argumenty, proč právě jejich oáza klidu má právo na svoje místo. Vášnivou diskusi uklidnil až primátor Jan Korytář, který podpořil názor zahrádkářů. Podle něj má být právě zahrádka alespoň malou náhradou za zahradu, kterou mají rodinné domy. Spousta lidí z panelových domů potřebuje prostor, kde sami mohou něco vypěstovat, starat se o svůj kousek zeleně nebo jen relaxovat. Překvapivě nikomu nevadila barva zahrádek na územním plánu, která je zařadila mezi plochy k bydlení. Teorie, že se tím jen otevře prostor pro lobbisty a spekulanty tak nejspíš vzala za své.

Důležitá diskuse se také strhla kolem travnaté plochy u zastávky Východní. S tou pan Ing. arch. Plašil do budoucna počítá jako s prostorem pro společensko-kulturní náměstí, tzn. místo, kde se lidé budou rádi střetávat, mohou zde vyrůst drobné krámky či sportoviště.

Na nesouhlas s touto změnou územního plánu padlo mnoho připomínek. Obyvatelé Kunratické by rádi plochu nechali nezastavěnou ať už kvůli pejskařům, pro které jsou zde ideální podmínky (pro dětské hřiště je plocha příliš blízko silnice), tak z důvodu ekonomického.

Stačí se podívat o několik metrů dál, kde stojí dnes již zchátralá, poloprázdná Luna, svého času centrum všech služeb. Ostatně každé větší sídliště má svůj „dům hrůzy“. Primátor Korytář se i v této situaci přiklonil na stranu občanů a souhlasil s tím, že není třeba zde stavět. Navíc se zaručil, že nechá přezkoumat nedávné násilné prokácení této zeleně.

Beseda se pak nesla spíše v dotazech na konkrétní soukromé stavby, drobné pozemky, nebo naopak na koncepci celého města. Jediným dalším větším tématem byla snad jen diskuse o řešení dopravní situace v okolí křižovatky Jablonecká-Kunratická, která ale skončila pozvolně, neboť se s ní neplánuje v dohledné době.

Celkově si však myslím, že debata měla vysokou úroveň, většina z celkových asi šedesáti lidí vydržela do samého konce a dotazy padaly jeden za druhým. Za zmínku jistě stojí zájem primátora, který se často hlásil o slovo, říkal svůj názor a měl porozumění s lidmi. Návrh územního plánu, celková realizace a prezentace, to vše je běh na dlouho trať. Ale pokud se obyvatelé mohou sami přidat, projevit svůj názor, na novém plánu se podílet, výsledek je pro všechny daleko příjemnější a výhodnější. Protože město netvoří jeho vedení. Město jsou jeho obyvatelé.

Jan Pešek, student Technické univerzity Liberec

Článek Neberte nám zahrádky, obávali se zahrádkáři na Kunratické se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Jedním z momentů, které patří k celé této slávě, bylo i předání znaku města na krásném pozlaceném řetězu. Ten byl panu Korytáři zavěšen kolem krku z rukou v tu chvíli již bývalého primátora Jiřího Kittnera. Spouště fotoaparátů cvakaly jako o závod, digitální kamery snímaly tento nezapomenutelný okamžik ze všech úhlů.

Já, jakožto velký fanoušek Změny a zároveň fotografický nadšenec, jsem se tísnil lehce v povzdálí, neboť jsem nechtěl překážet profesionálním fotografům a kameramanům, které tato práce živí a kteří dostávají honoráře za fotografie od klientů, kteří s tímto materiálem hodlají dále nakládat. Mé fotky tak představovaly spíše Jana Korytáře obsypaného objektivy, mikrofony a diktafony redaktorů z celé české kotliny.

Samozřejmě po tomto ceremoniálu přišly na řadu dotazy a rychlá tiskovka, zároveň se nový primátor nechal nafotit už v plné své kráse – s řetězem na krku. A to byla chvíle pro profesionály, moment, který od nich budou tištěné plátky a on-line zpravodajské servery kupovat za těžký peníz – primátor Jan Korytář se znakem města na krku těsně po zvolení.

Celou tuto událost jsem pozoroval z několika metrů. Hřál mne dobrý pocit z vítězství spravedlnosti a zdokumentovával jsem celou událost. Na druhou stranu jsem toužil zachytit pana Korytáře se znakem města v nové, pevné ruce, která bude spravedlivě vládnout městu. Při volné chvilce jsem tedy poprosil novou hlavu města o rychlé zapózování. Fotografie, se kterou jsem byl spokojen, vznikla na druhý pokus. Nového primátora jsem nakomponoval před stěnou jednací místnosti č.11, na které kromě stylové malby nebyly žádné další rušivé prvky. Focení zabralo sotva pár sekund, pro mě to však byl moment, o který jsem se chtěl podělit.

Doma jsem potom tedy fotografii upravil a vložil ji na jednu sociální síť. Jelikož se jednalo o můj profil, bylo jasné, že se jedná o moje fotografie. Dále jsem tento jedinečný moment sdílel i na stránce Změny pro Liberec tamtéž, kde jsem se rád podepsal pod každou tam vloženou fotografii, neboť jsem byl na svoji práci náležitě hrdý. Fotografie Jana s řetezem sklidila úspěch, na facebookové stránce Změny se mnoha lidem líbila a na mém profilu vzbudila množství reakcí.

O to méně veselé bylo, když se moje fotografie objevila u titulku opoziční „hlásné trouby“, který si nechává říkat Pravý zastupitel, u článku ZN: (ne)Hledá se nový tajemník. V případě kladných ohlasů na nové vedení bych to bral nejspíš jako poctu, ale uveřejnit moji fotografii, navíc bez kdejakých autorských značek, při tak subjektivním článku mě značně rozesmutnělo.

Přitom by stačila malá poznámka, odkud a od jakého autora foto pochází. Nebylo by to nic nového, autor článku (který se zde navíc schovává pod označením redakce) by si zachoval tvář a já bych nemohl protestovat, v tomto případě se však jedná o sprosté osvojení nečeho, co autorovi nepatří, navíc pro věc, se kterou já jako autor fotky vůbec nesouhlasím.

Je na tom občanské sdružení Pravý zastupitel, kterého je hlavní postavou bývalý primátor Kittner opravdu už tak bídně, že si musí fotografie pytlačit z opozičních stránek? Nebo jim jen přijde, že práce lidí ze Změny je jim lepší, než jejich vlastní?

Jan Pešek

Článek Jak jsem se (ne)stal opozičním fotografem se nejdříve objevil na Náš Liberec.