Proč tenhle návrh považujeme za strašně škodlivý:

Les zadržuje vodu.

Ani sjezdovka, ani les, co padne po nějaké vychřici kvůli novým sjezdovkám ji nezadrží. Tím, jak les zadržuje vodu, je menší riziko bleskových povodní po přívalových deštích než bez něj.

Pod Ještědem jsou zdroje vody pro část Liberce. Vzhledem k tomu, že jiná část Liberce téměř jistě přijde o vodu kvůli dolu Turow (Machnín), bez vody ve studních jsou už Kateřinky a Radčice, je dost riskantní připravovat o vodu další velkou část města.

Energetická náročnost.

Už dnes se areál neobjede bez umělého zasněžování. Ani během minulé, na poměry posledních let docela dobré zimy nebyl areál zprovozněn celý. Už dnes areál spotřebovává spoustu elektrické energie, pro sebe si ale žádnou ani v budoucnu nevyrobí.

Rozvoj areálu je v přímém rozporu s cíli energetické nezávislosti a snížení spotřeby elektrické energie ve městě.

 Velká dopravní zátěž pro okolí při dalším extenzivním rozvoji areálu.

Na sjezdovky se jezdí autem. Nemyslím, že to změníme. Už dnes jsou silnice směrem k areálu na hraně kapacity, nové silnice budou extrémně nákladné a problematické z hlediska dopadu na zdraví obyvatel, vedou obydlenými oblastmi. Velmi snadno bychom se mohli dostat do situace, kdy by provozovatel získával velké zisky z provozu areálu a na městu by zůstaly velké náklady na stavby silnic.

Jedinou možností, jak tomuhle záměru zabránit, je zrušit změnu územního plánu, která tenhle záměr povoluje.

Řada koaličních zastupitelů při hlasování spoléhala na to, že se excesům podaří zabránit v rámci posouzení o vlivu záměru na životní prostředí, EIA. Jenže tohle spoléhání je založené na chybné představě o tom, co řízení EIA je a není.

EIA totiž klame tělem. Každý má pocit, že se zpracuje EIA, a pak proběhne nějaká debata s investorem, co ještě je OK a co už není. Tak to ale není. V rámci pořizování EIA je posouzen návrh předložený investorem, posuzuje jej Krajský úřad a obec může jen uplatnit připomínky, ke kterým úřad může nebo nemusí přihlédnout. To samé následně udělá stavební úřad. V podstatě je možné záměr stopnout jen pokud je vysloveně nezákonný, jenže nezákonných je tu vážně málo věcí.

Jedinou možnost, kdy si radnice může říct, co chce, a jednat o tom s investorem, je změna územního plánu. Potom už nikdy.

Viděli jsme to při schvalování sjezdovky Nová skalka. Změnu územního plánu jsme schvalovali někdy v roce 2012, já byl tehdy pro, nechal jsem se uchlácholit tím, že pak proběhne posouzení a celý návrh se detailně prověří, což jsem považoval za ujištění o tom, že se ještě k rozhodnutí vrátíme. Tak to nebylo, udělal jsem chybu, které doteď lituji. Jenže tehdy mne na rizika nikdo neupozornil, já tehdy začínal, věděl jsem toho mnohem míň než teď. Nechci, abychom stejnou chybu opakovali.

Pokud se Vám návrh na rozšiřování sjezdovek nelíbí, zvažte prosím podporu naší kandidátky Liberec otevřený lidem ve volbách. Jsme proti tomuto drancování přírody jako jediní od začátku. Pokud uspějeme, bude budoucnost Ještědu jednou z klíčových věcí pro povolební vyjednávání.

Je to jednoduché: Čím víc hlasů získáme, tím větší je naděje na zachování lesů na Ještědu.

Jaromír Baxa, zastupitel a lídr hnutí Liberec otevřený lidem

Článek Nechci 7x větší kácení na Ještědu než dosud se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Peníze za drahé energie končí z velké části v pokladně státu

Žijeme v divoké době a nikdo neví, co všechno se ještě může stát. Pár věcí je ale přiměřeně jistých. Zaprvé všechny ty peníze, co domácnosti a firmy zaplatí navíc kvůli inflaci a za energie. Nemizí do vesmíru, podstatná část z nich končí ve veřejných rozpočtech. Hlavně prostřednictvím daně z přidané hodnoty, ale nejenom. U výroby elektřiny, která vyžívá vesměs domácí zdroje, je navíc pravděpodobné i mimořádné zdanění zisků. DPH patří mezi sdílené daně, takže z vyššího výběru profitují i kraje a obce. Liberecký kraj tak dostal v daňových příjmech jen do srpna o 378 milionů víc, než co si plánoval v rozpočtu na rok 2022. Město Liberec dostalo do srpna o 288 milionů navíc oproti plánu.

Zadruhé je pravděpodobné, že úplně bláznivé ceny elektřiny nebudou trvat už moc dlouho. Čeká nás jejich zastropování, ať už se dohodne na evropské nebo na národní úrovni, dost možná v jejich kombinaci. I tak bude elektřina o hodně dražší než v minulých letech, ale počítat na příští rok cenu přes 500 euro za MWh, jak to dělá třeba liberecký dopravní podnik, prostě není důvěryhodné.

Proto by měl stát i města lidem pomáhat

Rostou i ceny různých materiálů a městům a krajům se prodražují zakázky. A jistě, městu i kraji, hlavně jejich organizacím, rostou náklady na energie. Však na to také hlasitě upozorňují. Ale stále platí první bod: vyšší ceny v ekonomice znamenají pro obce a kraje vyšší příjmy. Ve výsledku města a kraje možná trochu zchudnou, možná zůstanou na svém. Domácnosti chudnou hodně. Proto dává smysl nějaký kompenzační mechanismus, jak alespoň chudším domácnostem pomoci. Hlavní díl musí nést stát, který na to má nejvíc prostředků. Ale není snad fér, aby se do pomoci v malé míře zapojily i kraje a obce?

Za Liberec otevřený lidem jsme navrhli roční kupón v MHD „na splátky“. Po sedmi měsících nákupů měsíční jízdenky, což odpovídá ceně ročního kupónu, pak už do konce roku cestující neplatí nic. Maximální náklad pro město je za to 10 milionů ročně. Jde o cílenou pomoc, protože měsíční kupóny si typicky kupují chudší zaměstnanci, díky tomu také o pomoc lacinou. Srovnejte jen s neočekávanými daňovými příjmy, v Liberci se dají za rok odhadnout na 400 milionů. Navíc má tahle změna tarifu šanci přivést do MHD další cestující z aut a díky tomu zlepšit prostředí ve městě a ušetřit pohonné hmoty, které dovážíme vesměs z Ruska. Samé výhody.

Nemluvě o tom, že měsíční kupón je v Liberci oproti jiným krajským městům nejméně výhodný. Obvykle roční jízdné „projezdíte“ v měsíčních kupónech za devět měsíců, v Liberci už za necelých sedm. Ale to už je jen na okraj.

A na druhý okraj: jestli chcete sami za sebe nebo za svoje město udělat něco pro snížení cen energií, spotřebujte jich letos o něco méně než obvykle. Vysoké ceny jsou důsledkem nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Stačí poptávku snížit o pár procent, rovnováha se obnoví a ceny půjdou velmi znatelně dolů. Nejlepší energie je vždycky ta, co ji nemusíme vyrobit. Anebo jí naopak můžeme vyrobit víc, když zainvestujeme do obnovitelných zdrojů, to funguje stejně, jen trochu pomaleji.

Josef Šedlbauer, zastupitel za Změnu pro Liberec/Liberec otevřený lidem

Článek Drahou energií nestrašte, raději lidem pomáhejte! se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Na tiskové konferenci libereckých radních dne 17. 8. zazněly informace o několika nových plánech a záměrech. Jelikož se toto volební období chýlí ke konci, je vhodné tyto plány porovnat se sliby obsaženými v programovém prohlášení Rady města Liberec z roku 2018.

Zrušení výběrového řízení na dodavatele parkoviště na Pastýřské

V programovém prohlášení koalice Starostů, ODS a ANO je uvedeno: „Vybudujeme novou komunikaci Nová Pastýřská, která uleví dopravě přes centrum města.“

Realita? Ještě se nekoplo. Dokonce se ještě nezačala budovat ani první etapa, tedy rekonstrukce sousedního parkoviště. Samotná ulice Nová Pastýřská je až druhou etapou této stavby. Nyní jsme se dozvěděli, že i u samotné první etapy se v tomto volebním období nestihne ani vybrat stavební dodavatel. A to proto, že vedení města nejprve výběrové řízení vypíše, až pak si ale uvědomí, že by bylo dobré vypsat ho i na navazující úsek ulice podél Tržního náměstí. Jeden krok vpřed, dva kroky vzad. Tak funguje současné vedení města.

Velký plán na nová parkovací místa na sídlištích

V programovém prohlášení koalice Starostů, ODS a ANO je uvedeno: „Budeme zvyšovat počet parkovacích míst na sídlištích.“

Realita? Primátor Zámečník ohlašuje měsíc před koncem volebního období, že představí „pilotní plán“ vzniku nových parkovacích míst na 4 vybraných sídlištích. Do této doby bylo naplněním předmětného slibu pouze jedno parkoviště vybudované u Hokejky na černo a jeden nedůstojný písečný plácek u Dobiášovy, ze kterého se bude vířit prach do širokého okolí.

Za Liberec otevřený lidem jsme v minulých měsících představili dvě ukázkové studie u sídlišť Broumovská a Gagarinova, ve kterých jsme ukázali potenciál prostoru sídlišť na doplnění nových parkovacích míst. Jsme rádi, že se nechalo vedení města inspirovat a konečně se od vzdušných zámků v podobě parkovacích domů za miliardy, popř. nedotažených plánů na zřízení modrých zón, posunulo ke skutečné práci. Z pohledu naplnění jejich slibu je to ale velmi pozdě a velmi málo.

Náš plán je popsaný zde: https://www.liberecotevrenylidem.cz/parkovani/

Rekonstrukce Uranu definitivně odložena

V programovém prohlášení koalice Starostů, ODS a ANO je uvedeno: „Najdeme řešení pro parkování návštěvníků ZOO Liberec, Lidových sadů, TUL, oblasti autobusového a vlakového nádraží.“

Neuvěřitelná fraška okolo záměru na nové autobusové nádraží a parkovacího domu dospěla do tragického konce. Pojďme si jí shrnout:

1) Na začátku roku 2019 koalice Starostů, ODS a ANO nejprve odmítla projekt Jana Korytáře na nový parkovací dům s integrovaným autobusovým terminálem a předala ho kraji. Sepsalo se první memorandum města a kraje o spolupráci a o tom, jak bude terminál s parkovacím domem hotov do roku 2023.

2) Kraj následně začal projektovat upravené řešení, které sestávalo z dvou oddělených budov – terminálu a parkovacího domu.

3) Následně kraj oznámil, že parkovací dům se nestihne připravit a o dotaci se bude žádat jen na terminál.

4) A na konci roku 2020 pak nastal definitivní obrat. Kraj s městem sepsali nové memorandum, ve kterém všem sdělili, že vlastně nový autobusový terminál není potřeba. Protože lepší je vybudovat „Central Station“ na pozemcích vlakového nádraží. Do té doby bude jako nový autobusák sloužit přízemí zrekonstruované budovy Uranu.

5) Za další dva roky se ovšem nestalo vlastně nic. Liberec doposud nemá souhlas vlastníka nemovitostí u vlakového nádraží se zřízením „Central Station“. Vše je jen chiméra.

6) A nové zázemí autobusáku místo ohyzdných buněk? Po opakovaných útrapách s projektem rekonstrukce Uranu oznámila nyní radní Loučková Kotasová, že se rekonstrukce odkládá na neurčito. Ať prý si to rozhodne nové vedení města. Nějaký parkovací dům u autobusového nádraží je pochopitelně v nedohlednu – není studie, není projekt, není nic. A na tiskové konferenci se k tomu radní ještě pohádali. Primátor Zámečník ostatní radní za jejich zamítnutí projektu zkritizoval a upozornil je, že město Liberec na tento projekt nyní čerpá úvěr s úrokem 8 %, aniž by ty peníze mělo na co použít.

Záměr bioplynové stanice

V programovém prohlášení koalice Starostů, ODS a ANO je uvedeno: „Najdeme způsob likvidace bioodpadů ve městě.“

Realita? Vedení města hned po volbách odmítlo připravený projekt na sběrný dvůr a kompostárnu od předchozí náměstkyně K. Hrbkové. Následně se vedení města pohádalo, zda na nový projekt vypisovat architektonickou soutěž. Pak tedy 3 roky (!!!) pracovalo na novém projektu sběrného dvoru a kompostárny. A nyní se radní rozhodli, že je vlastně lepší postavit bioplynovou stanici. A jsme zase na začátku. Jeden krok vpřed, dva kroky vzad.

Za Liberec otevřený lidem nicméně v dané situaci tento obrat hodnotíme pozitivně. Ideově jde správným směrem. Zřízení bioplynové stanice jsme jako součást našeho programového bodu městské elektrárny ostatně zmiňovali již několik měsíců zpátky (viz články J. Šedlbauera v červnovém a červencovém zpravodaji města Liberec). Pravdou ovšem je, že do doby realizace tohoto záměru je ještě daleko. Kompostárna mohla přitom již nyní sloužit a na režim bioplynové stanice se mohla po dokončení její investiční přípravy pouze upravit.

Video z tiskové konference libereckých radních zde: https://www.facebook.com/liberec/videos/425450036220251

Programové prohlášení koalice pro období 2018 – 2022 zde: https://www.nasliberec.cz/wp-content/uploads/2022/08/programove-prohlaseni-2018-2022_final.pdf

Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených, člen kandidátky Liberec otevřený lidem

Článek Tisková konference libereckých radních jako galerie nesplněných slibů se nejdříve objevil na Náš Liberec.

V Liberci je bytů málo, poptávka je vysoká a tím jsou vysoké ceny nejen nové výstavby, ale i bytů starší zástavby a s tím jsou spojené relativně vysoké ceny nájemného. To je stav, se kterým je potřeba něco dělat. Město by se mělo snažit o pozitivní ovlivňování trhu, zabezpečení potřeb bydlení pro veřejnost a má k tomu řadu nástrojů .. ať už je to územní plán, pružnost povolovacích procesů, či stav doprovodné infrastruktury. Nic z toho se ale neděje a město dlouhodobě novou výstavbu nezjednodušuje, naopak …. povolovací proces, převážně v rukou státu, je pomalý a plný zbytečné byrokracie, péče o vznik nebo kapacitu potřebné infrastruktury je házena na stavebníky a nový územní plán je (díky zásahům státu) mnohde zbytečně málo ambiciozní ..

Do toho přichází politický nápad, že když to nejde developerům, bude si to město dělat samo. Lze to, ale má to TOLIK rizik, před kterými nelze zavírat oči, že je potřeba o nich minimálně mluvit.

Prvně město svůj bytový fond už má .. nevelký ale pro ukázku to erární správy to stačí. Politika, tedy Rada města, určuje ceny nájemného. Nájemné je dlouhodobě nízké cca na 60% tržního a zvyšovat jej není politicky chtěné, vždy jsou nějaké volby za rohem. Výběr nájemného navíc utrpí vždy ránu s každým neplatičem či sociálním otřesem té které konkrétní rodiny. Díky, ale nejen kvůli tomu město zpět neinvestuje dostatek peněz do běžné správy a oprav bytového fondu, o rozvoji nemluvě. Navíc personální kapacity pečujícího oboru jsou hrubě přiškrcené. Na bytovém fondu je to znát.

Za druhé, zatím neexistující kapacity … Protože, kdyby se město rozhodlo jít do celého procesu výstavby developerských konceptů samo, musí postavit na nohy nové buď minimálně oddělení  Magistrátu či městskou firmu. To je při současném konkurenčním pracovním trhu skoro nereálné … i současná výběrová řízení na „investiční techniky“ zůstávají bez odezvy. Město prostě v tabulkách dobré lidi zaplatit nemůže a v obchodní společnosti vyvedené z města může, ale jen do nějaké míry tak, aby si nerozházelo stávající lidi na Magistrátu.

Za třetí, dlouhý povolovací proces … zná to každý, kdo chtěl postavit něco víc než jeden, dva rodinné domky … povolit bytový dům či soubor bytových domů … přes všechny stupně dokumentace začínajících územní studií, všech vyjadřovaček dotčených orgánů, radou architektů, KAM a spol … trvá neúměrně dlouho, běžně překročí jedno volební období a ten proces není bez rizik „zamrznutí a nepřejití nějakého zájmu třeba na kapacitě kanalizace či ulice v daném místě“. V případě nepokračování takového projektu u soukromého developera, odepíše tyto dosavadní náklady podnikatel, u městské firmy je zaplatí daňový poplatník. To není strašení, to je reálný stav věci.

Za čtvrté, vše se podaří a město má na městském projektu, na městském pozemku, městské kulaté razítko na pravomocném stavebním povolení. Přichází realizace. Nezmínil jsem, je to jaksi automatické že město a nebo městská firma je veřejný zadavatel a tudíž na všechny dosavadní práce, nyní na úvěr a realizaci vypisuje veřejné výběrové řízení. To je v pořádku, ale je to svazující v běžném životě, kdy se stavbou přicházejí různé obtíže vícepráce, méně práce, to je život, jen to zákon o veřejných zakázkách dost svazuje. O samotné rentabilitě projektů mám dopředu obavu, to je na konkrétní analýzu konkrétní stavby, ale kombinace politického „chceme to dělat hezké a chceme mít nízké nájmy“ může (nemusí) znamenat (ne)návratnost úvěru a faktickou dotaci těchto projektů z kapsy ostatních daňových poplatníků. Když by se město část bytového fondu rozhodlo prodat, třeba by to mohla být podmínka financující banky, narazí na věci se kterými se dosud nesetkalo typu „jak řešit marketing, jak záruky, podle čeho vybrat realitku a nebo to dělat svépomocí?“

Toto vše výše uvedené při naprosté nejistotě jak se bude vyvíjet realitní trh za rok … nemluvě za čtyři roky … Myslím, že město by mělo dělat to co mu přísluší … tedy pozitivně působit na to, aby se byty stavěly a prodávaly či šly do nájmů. Vytvářet dobré podmínky a spolupracovat s investory. Potom bude bytů dost. V Liberci působí aktuálně developeři z celé země a obava, že se na trhu v Liberci domluví všichni na nějakém kartelu „sto bytů ročně“ je naivní až úsměvná. Je to hyperkonkureční prostředí, kde nebere ohled nikdo na nikoho a developeři se domluvit nechtějí a reálně ani nemohou, protože jsou zaúvěrovaní všichni až běda.

Závěrem. Bojím se, že městský developer bude další mandatorní bumbrdlíček. Situace, kdy „když se to nepovede“ — zaplatíme to všichni a když se to povede, výsledek městu a jeho občanům přinese jen velmi málo je dle mého názoru pro město výhodná.

P.S. jen dva články z dvou posledních dnů. Vstupovat teď do byznysu developerů bez zkušeností a týmu odborníků není prostě dobrý nápad

Jiří Šolc, náměstek primátora pro technickou správu města a informační technologie

Článek Jiří Šolc: cíl máme stejný, ale každý chceme využít jiný nástroj se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Včera zastupitelstvo schválilo fond na dotace pro majitele cenných historických domů – jenže to má háček. Dotace se vztahují na domy v památkové zóně, což chápu, a v jejím okolí, kam spadá velký kus Zanádraží nebo prakticky celý Harcov, což už ale není fér ke zbytku města.

Takové vymezení je úplně špatně – cenné domy máme po celém městě! Vždyť „Velký Liberec“ vznikl spojením města, městeček a vesnic v jeho okolí. Všechna měla svá centra, pomalu každá čtvrť má dům, který charakterizuje její vývoj, je naším dědictvím z minula.

Jenže většina města má smůlu, což mne strašně štve a mrzí.

Město samo přitom má přehled po historických centrech, která stojí za to chránit, stejně jako o cenných budovách – a tyhle cenné budovy a části města jsou v celém městě, ne jen tam, kde je možné čerpat dotace, viz mapka z městského mapového portálu Marushka tady dole.

A tak zatímco Jeřáb spadá do zóny podpory, historicky stejně cenná zástava v Doubí v Proletářské, v Karlově, v Kateřinském údolí, nebo nebo na Poštovním náměstí v Rochlici má smůlu.

Stejně jako jedna z posledních charakteristicky červených roubenek u nás ve Vesci. Památkově chráněná není, jeden z posledních dokladů původního charakteru naší části města to ale je pořád. Za mého dětství si na takové chalupy pamatuju tři, jedna už zmizela úplně, druhá je přestavěná k nepoznání, tahle je poslední, nedávno změnila majitele, co s ní bude, nevím. Městu to je ale asi jedno a je mi to strašně líto.

Přitom kvalitně opravené domy jsou velkým obohacením veřejného prostoru, všude, nejen v centru, jak je vidět na žluto šedé ukázkově zrekonstruované vile, co stojí vedle našeho sídliště a jen tak mimochodem taky patří na ten městský seznam cenných budov.

Článek Chci, aby město podporovalo rekonstrukce cenných historických domů v celém městě se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Je to pro mě podobné, jako když Varšavská smlouva napadla v roce 1968 Československo, Hitler Polsko, Japonsko Čínu, ale stejně tak USA Irák nebo my jako Západ Libyi. Bombardování Bělehradu a ostřelování Kyjeva jsou dvě velmi podobné situace, kdy ten silnější má pocit, že on může cokoliv a taky si to sám pro sebe ospravedlní.

Možná to, jak se Ukrajina po Majdanu začala nedobře chovat k Rusům v pohraničí (oni to tak vnímají), je podobné, jak jsme se chovali nedobře my k sudetským Němcům po vzniku první republiky (oni to taky tak vnímali), a stejně tak to, jak se chovali Rusové nedobře na východě Ukrajiny k zemi, jejíž jsou součástí, je podobné, jak se chovali před válkou nedobře sudetští Němci k Československé republice. Přirovnání Putina k Hitlerovi v tomto ohledu sedí. Možná i proto, že se Rusové cítili po rozpadu SSSR podobně poníženě, jako se cítili Němci po prohrané první světové válce.

Kdo začal? Kde je příčina? Jak ten konflikt urovnat? To je trochu složitější otázka. Možná že na začátek bychom mohli zkusit neuvažovat v tom zjednodušeném Rusko ZLO a Západ DOBRO, ale spíš přemýšlet, kde to ZLO začíná a jak se stane, že přeroste až do agrese a války.

A tím myslím, že když budeme hledat poctivě a podíváme se více do historie, najdeme vinu téměř vždy na obou stranách konfliktu. Tak to prosím nezjednodušujme, i když je to tak pohodlnější.

Aby ale nedošlo k nedorozumění – za mě je jedno jisté – agresivní jednání je vždy potřeba nejdříve zastavit, proto stojím nyní jednoznačně na straně Ukrajiny a poslal jsem jim i peníze na zbraně, aby se mohli lépe bránit. Slabším je třeba pomáhat a agresi vždy nejprve zastavit.

V přírodě, tam vždy zvítězí ten silnější. Tím bychom se ale od přírody mohli, měli lišit, že to máme jinak. Bohužel se všichni občas dostáváme do pozice, že v nás zvítězí to právo silnějšího – začíná to fackou rodiče dítěti a končí to velkými válečnými konflikty. Protože spolu neumíme mluvit, neumíme se vcítit do druhé strany a jednáme zkratkovitě.

Takže zamyšlení na tento víkend – nechováme se my sami někdy jako dnes Putin a Rusko vůči Ukrajině? My sami myslím Západ, rodiče, NATO, nadřízení v práci, partneři ve vztahu?

Za mě říkám ANO, chovám se tak někdy i já a choval jsem se tak někdy i jako rodič partner, nadřízený. Bohužel. Uvědomuji si to a mrzí mě to. Takže když jsem nyní s Ukrajinou a sdílím jejich pocity, není to hezké, ale uvědomuju si, že i já se někdy chovám nebo jsem se choval jako dnes Putin a Rusko vůči Ukrajině. Nepřijatelně, hloupě, blbě, šíleně.

Každý se vlastně někdy ocitneme v roli silnějšího a jindy v roli slabšího. Za mě je klíčové si to uvědomovat a stále hledat, jak se umět lépe domlouvat a to bychom měli dělat zejména v době, kdy jsme ti „silnější“ a dříve, než dojde ke konfliktu.

Poslouchat druhou stranu neznamená ji ve všem vyjít vstříc, ale spíše pochopit její motivace, obavy, strachy, potřeby a zkusit to začít nějak řešit. Protože právě takové pochopení a jednání je nejlepší prevencí před agresivitou v jakékoliv podobě.

Autor: Jan Korytář

Článek Putin a Rusko v každém z nás se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Tak jsme navrhli, ať tyhle plochy nechají zelené a nestaví se na nich, i když asi deset let zpátky sem někdo nakreslil zástavbu.

Jenže nic, následovala hromada arogance, mezitím jsem se na malou chvilku ocitl ve vedení města s Janem Korytářem, který rozjel debaty o územním plánu v celém městě. Ukázalo se tehdy v celé nahotě, že tým připravující územní plán nemá pro občany města kouska citu.

Pár změn k lepšímu pak prošlo docela rychle, postupně se podařilo zrušit plán na velkou silnici mezi průmyslovými zónami skrz obytné čtvrti pod Ještědem, to, co je v plánu dnes, je jen slabý se odvar. Zachovat zahrádkářské kolonie, zabránit halám na orné půdě u Machnína, zrušit plány na několik silnic, třeba velký most hned za ZOO v Lidových sadech a další.

Jen u nás ty louky ne a ne prošťouchnout, peticím a námitkám navzdory.

Někdy, snad v roce 2013, jsem tak trochu zoufale zkusil prosadit změnu územního plánu, kterou by se tyhle louky převedly do zeleně přímo na zastupitelstvu, tehdy to ještě šlo snadno, pak se ale změnil stavební zákon a dnes, když chce město převést do zeleně, musí majiteli nahradit znehodnocení pozemku, což změnám tohohle typu velmi efektivně brání. Tehdejší koalice ale žádnou změnu iniciovanou opozicí nepřipustila, bez ohledu na škody, které tím vznikly.

Podpisy pod petice jsem pak sbíral ještě několikrát. Hodně nám pomohla Karolína Hrbková , když se snažila řešit pravidla pro zástavbu tak, aby se na takových loukách bez pořádných silnic prostě nevyplatila, když jí ale územní plán sebrali, znovu se vyšlo vstříc developerům.

Teď po mnoha dalších letech máme ve čtvrtek územní plán schvalovat. Pořád je v něm dost věcí, které by šly lépe, ale u mnoha věcí alespoň není akutní nebezpečí, že se někam pustí zástavba, která všechno zničí. Tyhle louky tohle štěstí nemají. Zkoušíme ještě na poslední chvíli vyjednat alespoň to, aby tady zástavba nemohla vzniknout, dokud nebude občanská vybavenost a dopravní napojení. Podobně se snažíme zachránit pár dalších míst.

Jestli se to povede, nevím, ale jsem rád alespoň za ty roky, které jsme získali, a taky, že je stihla zažít i naše dcera a že ten úžasný prostor bere jako samozřejmost.

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Mých 15 let s novým územním plánem se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Když ovšem sledujeme historii projektu, napadá nás neodbytná myšlenka. Myslelo někdy vedení města rekonstrukci bazénu vážně? Podívejme se jen na poslední zveřejněnou představu o financování rekonstrukce téměř za milion korun:

1) Chtěli 100 milionů od vedení Libereckého kraje (kde také vládnou Starostové pro LK), dostali přislíbený 1 (!!!), s podmínkou, že dostanou 300 od agentury
2) Chtěli 300 milionů od agentury, nedostali nic
3) !!! Měli sami ze svého rozpočtu dát 420, do rozpočtu za čtyři roky ve vedení města sami nedali ani korunu

Opravdu někdo věří, že plán rekonstrukce bazénu byl víc, než planý volební slib? Nebo si vedení města nedokáže spočítat ani základní věc, jako je financování skoro miliardové rekonstrukce?

O nepřidělení žádosti jsme se dozvěděli jen, že byly nějaké „administrativní nedostatky žádosti“, které byly odstraněny. Faktem ale je, že jiné projekty byly hodnoceny lépe. Je to jen spekulace, ale ve většině případů se například hodnotí spolufinancování. Nebyl třeba problém, že na rekonstrukci město nemá vyčleněno samo ve svém rozpočtu ani korunu?

Od začátku jsme opakovaně upozorňovali, že sehnat tak obrovskou částku je nereálné a apelovali jsme na postupné opravy havarijních stavů. Přes tři roky se nic nedělo, bazén byl dokonce přes rok kvůli vládním opatřením zavřený, ale nesáhlo se na nic.
Dokonce i převzetí od Ještědské Sportovní proběhlo neuvěřitelně amatérsky a bez důkladných podkladů a dat o předchozím provozu.

Z TŘÍD BYTY, Z BAZÉNU TŘÍDY, PLAVAT BUDEM V TĚLOCVIČNĚ?

A mezi tím, když je jasné, že je v Liberci víc než nutná rezerva pro plavání, Ivan Langr se Starostů plánuje z jiného bazénu na Františkově postavit třídy. Přitom to ani nemá podloženo demografickou křivkou počtu dětí.

Přitom předchozí vedení, kde mnozí ze Starostů seděli, v roce 2013 prodalo vedlejší budovu soukromému majiteli, a nyní je v ní místo školy ubytovna. V bazénu vybudujeme třídy…. a na bazén bychom pro změnu mohli přestavět třeba nějakou jinou tělocvičnu…

Zuzana Kocumová, zastupitelka města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Myslelo vedení města někdy rekonstrukci bazénu vážně? se nejdříve objevil na Náš Liberec.

2012: Na startu pěkně opatrně

Když potřeboval Martin Půta v roce 2012 ovládnout Liberecký kraj, mírně zdegerenovaná místní ČSSD s postavičkami jako Sepp či Bursa byla snadný soupeř. Oproti mnohem radikálnější Změně v čele s Janem Korytářem ale nabídl místním podnikatelským elitám hladší postup očisty. Dopravní mafii v čele s firmou Busline a Vařilem vyhlásil příměří, to samé stavebním firmám očekávajícím pokračující přísun stavebních zakázek.

Důkazem budiž (mimo mnoho jiného) jeho postup v obří dopravní zakázce zadané de facto z ruky firmě Busline. Kvůli kritice této akce pak vyhodil z krajské koalice i Změnu a spojil se zase zpátky s těmi, které jako prohnilé dříve kritizoval – tedy ČSSD s tichou podporou ODS. Kvůli svým schůzkám s firmou Metrostav na benzínových pumpách si pak vykoledoval i obvinění policií. Nicméně jeho pozice ve vedení kraje byla upevněna, ostatní strany byly v jeho pragmatické koalici národní fronty proti Korytářovi stmeleny. Půtovi Starostové měli za krajské mandáty zároveň nejvíce peněz ze státních příspěvků a ve volbách 2016 tak snadno zvítězili.

2019: Zbavit se nejbližších

S dominantní pozicí ve vedení kraje se pak mohl postupně zbavovat lidí, kteří mu pomohli se nahoru dostat. Především to byli jeho kolegové z krajské rady, V. Mastník a M. Pieter, stejně jako on provázaní s firmou Busline. Nicméně „svatý Martin“ už tohoto spojence nepotřeboval, peněz z krajských mandátů měl pro stranu dost a společnost Busline už začala obecně ztrácet pevnou půdu pod nohama. Znalci celé historie se sice při slovech hejtmana o „Vařilově dopravní mafii“ popadali za břicho, ale ve volbách nevolí jen znalci.

Také stavební firmy nadále nemusely z jeho účinkování v čele kraje nijak smutnit. Např. do velebení budov okolo krajského úřadu, obou s poměrně pochybným účelem (Evropský dům + podnikatelský inkubátor) se proinvestovalo za jeho vlády z krajského rozpočtu půl miliardy. Stavěla firma Syner a její bývalá dcera CL Evans. Údržbářská ideologie Starostů stejně tak zajišťovala trvalý a prioritní přísun investičních peněz hlavně do zakázek na opravy silnic. To samé platí třeba o středním školství ve správě kraje – kvalita výuky nebyla nikdy velké téma, zato se mohutně ve školských areálech stavělo a rekonstruovalo. Mír s místní elitou byl zajištěn.

2021: Spojit se a podrazit, díl druhý

V tuto chvíli je dalším stupínkem v kariéře M. Půty celostátní politika. S malou stranou STAN, která předposlední volby sotva přelezla 5 %, by to pochopitelně bylo obtížné. Spojení s Piráty se tak hodilo. I zde bylo ale třeba postupovat důsledně. Piráti si v politice občas i něco myslí, což může být na škodu, když děláte takovou tu bodrou starostovskou politiku „pro všechny“. Tudíž bylo fajn využít peníze Pirátů vložené do kampaně, ale hlavním cílem bylo dostat k moci hlavně loajální vojáky STAN. Koaliční podraz tak byl na světě, Piráti byli na základě cílené kampaně Starostů vykroužkováni, přičemž Martin Půta byl v tomto podrazu jeden z nejaktivnějších. To doložila i analýza Pirátů, kterou si nechali zpracovat po svém volebním fiasku, cit.:

“Člen předsednictva hnutí STAN a předseda SLK (Martin Půta – pozn. aut.) aktivně koordinoval vydání novin Starostů pro Liberecký kraj, které jednostranně podpořilo kandidáty nominované na kandidátní listinu za STAN. Obsah novin byl i přes výhrady Pirátů publikován. Stejně tak byly rozeslány podporující dopisy, které nezohlednily kritické připomínky Pirátů.”

Jenže nějaké články a analýzy budou zapomenuty, počítá se realita v podobě moci a peněz. 33 poslanců přinese do poklady STAN ročně za mandáty cca 30 mil. Kč. Do voleb za 4 roky tak půjde STAN jako jedna z nejbohatších stran. M. Půta dokončí svůj třetí hejtmanský mandát za 3 roky a bude pak mít celý jeden rok na svojí osobní kampaň, do sněmovny, na ministra či rovnou premiéra. Po ruce bude mít 5,5 mil. Kč ročně za mandáty krajských zastupitelů a k tomu 15 mil. Kč ročně z veřejného rozpočtu kraje, který setrvale využívá na svou osobní propagaci. Můžeme očekávat velké divadlo.

Legendární ukázka, jak si hejtman buduje kult osobnosti za veřejné peníze – komiks z kufříků pro prvňáčky, který kraj za půl milionu distribuuje po základních školách.

2025: Vrchol? A co to vlastně bude znamenat?

Mohlo by to být vlastně takové krásné završení pohádky, jak jeden venkovský starosta, původním povoláním technik z fabriky na prezervativy, ke štěstí přišel. Lze na to nahlížet ale i trochu jinak. Je to právě pragmatismus, schopnost dělat kompromisy za hranou a technologie moci, které pomáhají M. Půtovi k cestě vzhůru. Bohužel to rozhodně není nějaké jeho vizionářství a chuť Česko někam posunout, kterým by na svou stranu strhnul davy. Slyšeli jste od něj nějaký názor na ožehavá témata typu uprchlíci, klimatická změna, EU, energetika, chudoba či sociální vyčleňování? Ne ne, tady si nechce pan hejtman pálit prsty. Zkusme se zeptat sami sebe, jestli jsme to z jeho výroků či činů kdy chytli – jak si vlastně tenhle chlap Česko v roce 2030 či 2040 představuje? Je tam vůbec něco jiného, než jen jeho osobní touha tam někde nahoře trůnit?

Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených

Článek Martin Půta: Cesta vzhůru se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Výměnou máme dostat dva domovy důchodců. Netěším se, bude to jedno z těch hlasování, kdy dobře není ani jedna varianta.

Schválit přesun zahrad pod Kraj má kupu nevýhod. Ztrácíme něco, co hodně lidí považuje tak nějak za rodinné stříbro a symboly města. Jako město přicházíme o možnost ovlivňovat chod těchto organizací. Obě zahrady jsou uprostřed obytné čtvrti a na tom, jak se budou rozvíjet, bude dost záležet, jak se bude lidem okolo žít. Největším problémem nějakého masivního rozvoje se snahou přitáhnout víc „přespolních“ jsou samozřejmě auta. Vůbec netušíme, jestli a v jaké podobě přežije provoz oblíbeného dětského koutku, který ZOO chce začlenit do jednoho areálu. Liberec jako město přijde o jeden z mála sálů ve svém vlastnictví, kde mohlo dělat velká veřejná projednávání a pořádat větší akce.

Navíc máme převádět na základě špatně připravených smluv, ve kterých není vůbec upraveno, za jakých podmínek a jestli vůbec Liberecký kraj vrátí městu některé majetky, pokud je v budoucnu nebude potřebovat. Chápu, že teď zrovna máme vedení Kraje, které nějak funguje, ale byly roky, kdy to tak nebylo, a poctivě připravená smlouva by mohla ochránit rizika do budoucna.

Neschválení převodu zase znamená, že obě zahrady přijdou o vyhlídky, že se jim pod Krajem povede lépe, jednoduše proto, že Kraj je v lepší finanční kondici a Liberec má i do budoucna Kraji na investice v zahradách přispívat 25 miliony ročně. Zejména v ZOO si od toho slibují, že se třeba dočkají vytouženého plánu na rozšíření směrem k bývalému amfiteátru. Díky tomu si prý snad zachovají členství v klubu „těch lepších“ zahrad, které dělají hodně záchranných programů a mají větší ambice než jen „ukazovat zvířata“.

Přitom by to šlo jinak:

1. Doteď nechápu, proč se na Kraji za posledních 10 let nikdy nenašla vůle těm největším organizacím a zařízením v Liberci významněji pomoci. Jak zahrady, tak divadla, jsou v krajském měřítku unikátní, na tento argument SLK ve vedení Kraje ale nikdy neslyšeli. Kdyby přitom Kraj přispíval Liberci to, co má Liberec přispívat Kraji, problém bychom neměli. Jenže tohle je možnost, která se nejspíš ani nevyslovuje.

2. Nikdy jsme se nezabývali hledáním jiného fungování ZOO, třeba s menším počtem druhů zvířat, zaměřenou spíš na obyvatele města než s cílem být jednou z top destinací celého Kraje.

3. Naše vedení společně s Krajem se nikdy pořádně nezačali snažit o to, abychom dostávali na daních to, co Plzeň. Na obyvatele dnes máme min o třetinu méně, přitom jsme taky krajské město.

4. Nikdo nechce zvýšit nizoučkou daň z nemovitosti pro firmy. Celkem snadno bychom si mohli sáhnout na desítky milionů od firem s ohromnými budovami v průmyslových zónách nebo z obchodních center, které jinak jako zisky odcházejí pryč. Jenže nízká daň je u nás absurdně považována za výhodu větší než město atraktivní k žití.

Dobrá řešení jsou u nás snad zakletá. Ti, kteří vládnou, jak kdyby o nich ani nechtěli slyšet.

Jaromír Baxa, zastupitel města za LOL – Liberec otevřený lidem

Článek Jaromír Baxa: dobrá řešení jsou v Liberci zakletá se nejdříve objevil na Náš Liberec.