Na solidaritu zapomeňte

Vratislavice se v posledních týdnech dostaly do centra zájmu kvůli dvěma kauzám. Nejprve se diskutoval nápad jejich starosty Lukáše Pohanky (Starostové) na nesmyslnou náplavku za tovární zdí Intexu za 100 mil. Kč. Na tento projekt se měly čerpat dotace ze stejného balíku, ve kterém pak chybí peníze třeba na revitalizace libereckých sídlišť. Následovala kauza rušení pošt. Lukáš Pohanka odmítl převést vratislavickou pobočku na režim Partner Plus. Umožnilo by to zachovat pobočku pošty v Globusu, která je mnohem více využívaná. Kvůli odmítnutí vratislavické radnice ale bude uzavřena.

57 milionů ročně navíc

Vratislavice jsou v Liberci jediná městská čtvrť, která má vlastního starostu a radnici. A ve Vratislavicích je také vidět zdaleka nejvíc investic do parků, dětských hřišť či veřejných budov. Často lze slyšet názor, že je to právě vlastní městský obvod a šikovnost starosty, které stojí za prosperitou Vratislavic. Je to ale pravá příčina?

Hlavní příjem obcí je to, co dostanou od státu z tzv. sdílených daní na každého obyvatele. Roli hrají i jiné věci, ale počet obyvatel je rozhodující. Logické rozdělení příjmů mezi městské obvody by mělo být takové, že se nejdřív odečtou náklady na celoměstské záležitosti a zbytek se rozdělí do městských obvodů podle počtu obyvatel. Zkusme si to spočítat pro Liberec a rok 2023.

Od příjmů ze sdílených daní ve výši 2,2 miliardy korun je potřeba odečíst náklady na dopravní podnik, Šaldovo a Naivní divadlo, ZOO a nemocnici (do obou město posílá investiční příspěvky), městský stadion, bazén, splátky a úroky městských dluhů, Centrum zdravotní a sociální péče, Kontakt, dotační fondy a investice s celoměstským dopadem (letos rekonstrukce Uranu, v budoucnu třeba rekonstrukce bazénu). Zůstane necelá miliarda a ta se může rozdělit do městských obvodů na péči o zeleň a veřejný prostor, komunitní život, školy, školky, komunikace a odpady. Na Vratislavice by takto letos vyšlo 83 milionů. Do jejich rozpočtu ale šlo 140 milionů. Jak je to možné?

Příjmy pro Vratislavice se totiž počítají jinak. Podle Statutu města Liberec se napevno předpokládá, že na celoměstské záležitosti budou Vratislavice odevzdávat 25 % ze sdílených daní. Jak je ale z propočtu výše vidět, reálně by takový podíl měl být víc než 50 %. Kdyby byl celý Liberec rozdělený na městské obvody a všechny dostávaly peníze podle stejných pravidel jako Vratislavice, každý rok by chybělo 600-700 milionů a město by okamžitě zbankrotovalo.

Spravedlnost pro liberecká sídliště

Na městský obvod Vratislavice se ostatní části města skládají, letos 57 miliony, které pak jinde ve městě chybí. Proč si nemůžou Broumovská a Kunratická vykoupit zpustlá obchodní střediska a udělat v nich kulturní a komunitní centra? Kristiánov na náměstí Českých bratří postavit pořádný hrad pro děti? Pavlovice pumptrack? Rochlice svoje koupaliště? Růžodol třeba aspoň udržet poštu?

Chceme, aby se Liberec mohl rozvíjet rovnoměrně. Zajistit férové podmínky je možné úpravou Statutu města, kterou se chystáme předložit. O tom rozhoduje zastupitelstvo. Jde vlastně jen o to, jestli Starostové, kteří mají ve Vratislavicích výkladní skříň, přistoupí na spravedlnost i pro další části města.

Zároveň je potřeba dohlížet, aby se z jedné nespravedlnosti nestala jiná. Chceme, aby město sledovalo výdaje na opravy, údržbu a investice v jednotlivých čtvrtích. V dlouhodobém měřítku by měly být, po přepočtení na obyvatele, srovnatelné. Poradní roli by při plánování měly mít i osadní výbory.

Kvalita života ve městě se tvoří tam, kde lidé bydlí. Tam je nutné upřít pozornost a investovat (spravedlivě rozdělené) peníze.

  Josef Šedlbauer a Jindřich Felcman, zastupitelé za Zelené/Liberec otevřený lidem

Článek Spravedlnost pro Vratislavice i pro Růžodol se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Peníze za drahé energie končí z velké části v pokladně státu

Žijeme v divoké době a nikdo neví, co všechno se ještě může stát. Pár věcí je ale přiměřeně jistých. Zaprvé všechny ty peníze, co domácnosti a firmy zaplatí navíc kvůli inflaci a za energie. Nemizí do vesmíru, podstatná část z nich končí ve veřejných rozpočtech. Hlavně prostřednictvím daně z přidané hodnoty, ale nejenom. U výroby elektřiny, která vyžívá vesměs domácí zdroje, je navíc pravděpodobné i mimořádné zdanění zisků. DPH patří mezi sdílené daně, takže z vyššího výběru profitují i kraje a obce. Liberecký kraj tak dostal v daňových příjmech jen do srpna o 378 milionů víc, než co si plánoval v rozpočtu na rok 2022. Město Liberec dostalo do srpna o 288 milionů navíc oproti plánu.

Zadruhé je pravděpodobné, že úplně bláznivé ceny elektřiny nebudou trvat už moc dlouho. Čeká nás jejich zastropování, ať už se dohodne na evropské nebo na národní úrovni, dost možná v jejich kombinaci. I tak bude elektřina o hodně dražší než v minulých letech, ale počítat na příští rok cenu přes 500 euro za MWh, jak to dělá třeba liberecký dopravní podnik, prostě není důvěryhodné.

Proto by měl stát i města lidem pomáhat

Rostou i ceny různých materiálů a městům a krajům se prodražují zakázky. A jistě, městu i kraji, hlavně jejich organizacím, rostou náklady na energie. Však na to také hlasitě upozorňují. Ale stále platí první bod: vyšší ceny v ekonomice znamenají pro obce a kraje vyšší příjmy. Ve výsledku města a kraje možná trochu zchudnou, možná zůstanou na svém. Domácnosti chudnou hodně. Proto dává smysl nějaký kompenzační mechanismus, jak alespoň chudším domácnostem pomoci. Hlavní díl musí nést stát, který na to má nejvíc prostředků. Ale není snad fér, aby se do pomoci v malé míře zapojily i kraje a obce?

Za Liberec otevřený lidem jsme navrhli roční kupón v MHD „na splátky“. Po sedmi měsících nákupů měsíční jízdenky, což odpovídá ceně ročního kupónu, pak už do konce roku cestující neplatí nic. Maximální náklad pro město je za to 10 milionů ročně. Jde o cílenou pomoc, protože měsíční kupóny si typicky kupují chudší zaměstnanci, díky tomu také o pomoc lacinou. Srovnejte jen s neočekávanými daňovými příjmy, v Liberci se dají za rok odhadnout na 400 milionů. Navíc má tahle změna tarifu šanci přivést do MHD další cestující z aut a díky tomu zlepšit prostředí ve městě a ušetřit pohonné hmoty, které dovážíme vesměs z Ruska. Samé výhody.

Nemluvě o tom, že měsíční kupón je v Liberci oproti jiným krajským městům nejméně výhodný. Obvykle roční jízdné „projezdíte“ v měsíčních kupónech za devět měsíců, v Liberci už za necelých sedm. Ale to už je jen na okraj.

A na druhý okraj: jestli chcete sami za sebe nebo za svoje město udělat něco pro snížení cen energií, spotřebujte jich letos o něco méně než obvykle. Vysoké ceny jsou důsledkem nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Stačí poptávku snížit o pár procent, rovnováha se obnoví a ceny půjdou velmi znatelně dolů. Nejlepší energie je vždycky ta, co ji nemusíme vyrobit. Anebo jí naopak můžeme vyrobit víc, když zainvestujeme do obnovitelných zdrojů, to funguje stejně, jen trochu pomaleji.

Josef Šedlbauer, zastupitel za Změnu pro Liberec/Liberec otevřený lidem

Článek Drahou energií nestrašte, raději lidem pomáhejte! se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Jakmile se přiblížíme skutečné ceně za uhlí, třeba pomocí emisních povolenek, uhlí proti jiným zdrojům energie není konkurenceschopné. V takové situaci se už v podstatě nacházíme.

Těžaři vědí, že budou muset přesedlat na jiný byznys, ale snaží se to ještě oddálit a vymáčknout ze země co nejvíc. Musíme dát jasně vědět, že uhlí opravdu skončilo! Stanovit si cíl přestat těžit uhlí nejpozději do roku 2030 a spustit projekty na obnovitelnou energetiku.

Příhraničí s Polskem a Německem je skvělá lokalita pro takovou proměnu. Tohle je cesta, jak do několika let dosáhnout uzavření Turówa. Je to práce pro vládu a pro Liberecký kraj. Je obtížnější, než si nechat od těžařů zaplatit nové vodovody a mlčet, ale je nezbytná pro budoucnost lidí nejen v Trojmezí, ale také v Podkrušnohoří.

Josef Šedlbauer, Zelení Liberec

Článek Jak uzavřít důl Turów (a všechny ostatní) se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Na liberecké univerzitě teď pomáháme s využitím zlepšených filtračních materiálů v respirátorech a v maskách domácí výroby. Aby ti, kdo potřebují vysoce účinnou ochranu, ji také měli k dispozici snadno a levně.

Článek Potřebujeme ochranu, ne šikanu se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Článek Postarat se o krajinu je hlavní úkol pro příští roky se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Budeme mluvit především o oblasti Frýdlantska a Hrádecka, které jsou navíc zasažené únikem podzemní vody do důlní jámy Turów. Téma se však týká celého Libereckého kraje a města Liberec obzvlášť. Na programu bude představení projektů a diskuse s odborníky. Vystoupí Kamil Farský (Agentura ochrany přírody a krajiny), Jiří Malík (autor projektu Zádrž vody v celé ploše povodí Zdoňovsko (http://zivavoda.biz/wpcont/uploads/2018/08/VODA-Zdonov.pdf), Ludvík Řičář (ředitel, krajské ředitelství Lesů ČR), Martin Dušek (projektant) a další.

Zve Vás Josef Šedlbauer,

zastupitel Libereckého kraje a města Liberec

Článek Jak nevyschnout? Debata o vodě pro lidi i pro přírodu se nejdříve objevil na Náš Liberec.

ODMĚNY

Z posledních zastupitelstev vybírám dva příklady. Prvním je návrh vedení města na podstatné navýšení odměn různých funkcionářů. Chtěli jsme vědět, jaký to bude mít dopad na rozpočet. Půjde totiž o několik milionů. Tabulku jsme dostali až na zastupitelstvu, údaje v ní byly na první pohled nesmyslné. Primátor Zámečník přes opakovaná upozornění nenašel odvahu uznat chyby, zajistit nápravu nebo schválení vyšších odměn jednoduše o měsíc posunout. Prostě argumenty ignoroval a opakoval stále dokola, že jde o „formální chyby“ a že „tabulka s údaji není součástí materiálu“. Pro materiál pak nehlasovala ani část koaličních zastupitelů.

DOZORČÍ RADY

Změna pro Liberec v minulém období prosadila v městských firmách přechod na tzv. německý model, kdy politici obsazují pouze dozorčí orgány a výkonná představenstva jsou složena z manažerů. Změny proběhly v Liberecké IS a v dopravním podniku, připraveny byly v Technických službách, kde je dokončilo nové vedení města. Cílem bylo mimo jiné snížit počty politiků ve firmách. Nové vedení ale jejich počet zvýšilo, navíc z dozorčích rad vyhodili zástupce zaměstnanců a opozici nechali jediné místo (podrobněji níže: Řízení městských firem).

Primátor změny obhajoval takto:

Jediné místo pro opozici: „V řídicích orgánech, což bylo předtím představen‐stvo, vždy bylo po jednom zástupci opozice, to zachováváme. Je to opět po jednom, akorát ten řídicí orgán je pro nás dozorčí rada,“ (citace J. Zámečník).

Pravda je taková, že jsem v minulém vedení města poprvé v historii prosadil, aby se zástupce opozice dostal i do představenstev městských firem. Když jsme představenstva obsadili pouze manažery, politici přešli do dozorčích rad. V každé z nich byli dva zástupci opozice, a to i když dozorčí rady byly v průměru o polovinu menší.

Vyhazov zaměstnanců z dozorčích rad: „Nakonec jsme rozhodli, že dáme to jedno místo Libereckému kraji místo zaměstnancům, protože se kraj finančně podílí na zajištění příměstské dopravy,“ (citace J. Zámečník, týká se dozorčí rady DPMLJ).

Pravda je taková, že počet členů dozorčí rady dopravního podniku se o dva zvýšil. Další místo se uvolnilo po opozici, protože dostala jediné místo. Jedna z těchto nových nebo uvolněných pozic mohla být přidělena zástupci Libereckého kraje. Neexistuje důvod pro vymetení zástupce zaměstnanců z dozorčí rady kromě toho, že vedení města prostě potřebovalo víc míst pro svoje lidi, ber kde ber. Trapné je i to, že dosavadnímu členovi dozorčí rady DPMLJ za zaměstnance se nikdo z vedení města neobtěžoval říct, že se s ním nepočítá, musel na to přijít sám.

ŘÍZENÍ MĚSTSKÝCH FIREM

Město je vlastníkem tří firem:

Liberecké IS, která se zabývá hlavně informatikou, dopravního podniku (DPMLJ, zajišťuje městskou hromadnou dopravu) a technických služeb (TSML, pro město dělají zimní údržbu a částečně opravy komunikací, mají na starost čištění města, pečují o zeleň).

V jejich řídicích orgánech bylo dosud 21 politicky nominovaných zástupců, z toho 7 nominovaných opozicí. Nově jich je 29, z toho pouze 3 opoziční. V dozorčích radách už nebudou členové volení zaměstnanci.

Faktické chyby a kontroverzní rozhodnutí jsou samozřejmě součástí politického fungování. Důležité je, jak se politici zachovají, když jsou s nimi konfrontováni. Jejich schopnost unést nepříjemnou pozici v relativně málo důležitých věcech ukazuje, co od nich čekat, až půjde o hodně. A takové situace ve čtyřech letech funkčního období určitě nastanou.

Josef Šedlbauer, zastupitel za Změnu pro Liberec

Článek Politika bez odvahy se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Josef Šedlbauer, krajský i městský zastupitel (Změna)

Článek Jak udržet vodu v krajině? se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Třeba že krajská jízdenka IDOL pro dítě za 5 Kč mu bude platit na cestu mezi Libercem a Jabloncem i v obou MHD a jízdenka dopravního podniku by mu za dvojnásobnou cenu platila jen po Liberci. Tarif IDOL, platný od září, už byl zveřejněn, takže jsme přesně věděli, co je nutné udělat.

Druhou změnou bylo sjednocení předplatných kupónů, které se zatím prodávaly ve třech variantách (Standard, Abonent a Abonent+) na jediný ve výši Abonent+. I tohle bylo nevyhnutelné ze stejných důvodů, jinak by docházelo k podobným absurditám jako u zlevněných jízdenek. Příklad – devadesátidenní jízdenka ve variantě Standard za 1520 Kč by byla dražší než devadesátidenní jízdenka IDOL za 1500 Kč. Tato jízdenka je ovšem platná pro relaci Liberec-Jablonec i pro obě MHD a ještě některé okolní obce.

S těmito slevami proto přišel samotný dopravní podnik, kterému by jinak zákazníci utekli jinam (k IDOL). Navíc to je sleva takříkajíc zadarmo. Proč? Na linkách meziměstské dopravy se totiž stát zároveň s nařízením o slevách zavázal k jejich kompenzaci, a to dokonce výhodným způsobem. Bude dopravcům doplácet rozdíl do PLNÉ hodnoty jízdného. Takže lístek např. pro dítě zlevní z dnešní poloviční ceny na čtvrtinu, ale dopravce dostane jako kompenzaci 3/4 ceny lístku od státu. Na MHD se kompenzace vztahují u linek, které vyjíždějí za hranice města. A těch je v Liberci zhruba polovina.

Tady je důvod, proč kraje ani města na vládní nařízení o slevách nenaříkají a se slávou zavádějí i další slevy. Protože díky kompenzacím od státu na zavedení slev stejně ještě vydělají. Pěkný příklad je Jablonec, kde vede většina linek mimo město a kde také hrdě slevili. Nikde jsem si ale nevšiml přiznání, že na tom jejich rozpočet díky vládním kompenzacím bude lépe po slevách než před nimi.

V Liberci jsme chtěli získané vládní kompenzace v plné výši promítnout do slev pro cestující. Proto se na návrh Změny pro Liberec snížila cena roční jízdenky ze současných 4970 Kč (Abonent+) na 3650 Kč. Podle předběžných propočtů to teď skutečně vychází jako v podstatě vyrovnaná bilance.

Kromě toho jsme jako Změna v radě města navrhli i snížení základního jízdného na 90 dnů na 1100 Kč (místo 1370 Kč) a 30 dnů na 400 Kč (místo 530 Kč). Tohle už by kompenzace od státu nedorovnaly, město by to něco stálo. Vidíme pro to ale tři dobré důvody.

Prvním je velký rozdíl mezi cenou roční jízdenky a krátkodobějších kupónů. Když si někdo nemůže dovolit dát jednorázově 3650 korun, ale kupuje si měsíční, což je mimochodem většina cestujících, zaplatí za rok o 2600 korun víc. Takže sleva jen na roční kupón je vlastně sleva pro ty bohatší. Náš návrh je vyváženější a logičtější.

Druhý důvod vychází z naší představy kvalitního života ve městě. Ta zahrnuje mj. větší důraz na veřejnou dopravu a podporu jiných forem mobility než individuální automobilovou dopravu. Nemůžeme ovšem dost dobře po lidech chtít, aby přešli do MHD, když to zatím vychází autem často levněji.

A třetí důvod je ten, že dnes už nejen Změna, ale i protikorupční policie tvrdí, že z dopravního podniku byly dlouhodobě vyváděny veřejné peníze do soukromých kapes. Jsem přesvědčený, že město teď musí tohle letité okrádání lidem v Liberci kompenzovat.

Návrh na snížení devadesátidenních a třicetidenních jízdenek nakonec v radě města neprošel, chyběl jeden hlas. Pro byli Hrbková, Kocumová, Korytář, Šedlbauer. Proti nebo se zdrželi radní z ex-ANO a Ivan Langr za Starosty.

Revoluce v MHD tak zůstala na půli cesty. Jsem rád, že se podařilo prosadit alespoň něco (u roční jízdenky za 3650 Kč se I. Langr přidal a proto návrh prošel). Kromě narovnání cen předplatných kupónů jsme už dříve v radě města navrhovali zavedení jízdného zdarma pro osobu doprovázející dítě do 3 let, chtěli bychom i rozšíření smíšené tarifní zóny na lince č. 11 tak, aby se na libereckou jízdenku nechalo dojet až do Jablonce. A máme i pár dalších tipů. Šance na tato zlepšení bude po říjnových volbách.

Josef Šedlbauer, radní za Změnu pro Liberec

Tabulka – srovnání dosavadních a nově schválených tarifů časových jízdenek nepřenosných

Kromě toho samozřejmě došlo i ke snížení zlevněné jednorázové jízdenky, v základní verzi z dosavadních 10 Kč na 5 Kč.

Článek Poloviční revoluce v MHD se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Nezveřejňování smluv

Možná se to zdá banální, ale jde o jeden z hlavních problémů DPMLJ a důvod, proč nevýhodné smlouvy mohou běžet tak dlouho. Za dobu mého působení v orgánech společnosti představenstvo neodsouhlasilo vydání žádné podstatné smlouvy, o kterou si někdo požádal. Pro hlasovali jen členové představenstva nominovaní Změnou pro Liberec. Proti všichni ostatní. Mimochodem včetně Davida Václavíka ze SLK, kteří se vydávají za vzor transparentnosti. Informace se tak dostávají navenek jen útržkovitě, největším úspěchem bylo zveřejnění zkrácené zprávy z auditu v roce 2016.

Naštěstí máme registr smluv. K oběma nejproblematičtějším smlouvám – s BusLine a o nájmu plničky CNG – byly letos přijaty dodatky a smlouvy se proto musí zveřejnit kompletní, včetně základní smlouvy a všech dodatků. Tady jsou:

smlouva mezi DPMLJ a BusLine
https://smlouvy.gov.cz/smlouva/2445186

smlouva o nájmu a podnájmu plničky CNG
https://smlouvy.gov.cz/smlouva/2043858

V dopravním podniku ale nic není jednoduché. U obou smluv nejsou naplněny požadavky zákona, a to konkrétně § 5, odst. 5 zákona č. 340/2015, o registru smluv:
(5) Smlouva, která nebyla uveřejněna způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo jejíž metadata neobsahují
a) identifikaci smluvních stran,
b) vymezení předmětu smlouvy,
c) cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,
d) datum uzavření smlouvy,
se nepovažuje za uveřejněnou prostřednictvím registru smluv.

Obě smlouvy a jejich dodatky nesplňují požadavky bodu c) a pouze zčásti bodu b), relevantní údaje jsou začerněny. To bije do očí i ve srovnání s dalšími smlouvami, které DPMLJ do registru posílá a postupuje vesměs korektně – začerňuje v podstatě jen podpisy. Ředitele jsem požádal o nápravu tohoto stavu a uvedení zveřejněných smluv do souladu se zákonem. Podle právničky dopravního podniku a JUDr. Pletichy je ale prý všechno v pořádku. Posuďte sami.

Cena za dopravní výkon (prokazatelná ztráta)

Dopravci mohou být objednatelem placeni dvěma způsoby. Prvním je obchodní smlouva, kdy uchazeč o zakázku nabídne cenu za ujetý kilometr. Tato cena je pak platná na celou dobu trvání smlouvy. Pokud jde o víceletý závazek, je obvykle doplněno ujednání o možných změnách ceny v závislosti na vnějších podmínkách, nejčastěji na vývoji cen pohonných hmot a na inflaci.

Tento typ smluv s dopravci používají např. kraje pro zajištění meziměstské dopravní obslužnosti. Druhou možností je veřejnoprávní smlouva, kterou využívají především města pro svoje dopravní podniky (vnitřní dopravce). Dopravce má v tomto případě zajištěno proplácení tzv. prokazatelné ztráty, tedy vynaložených nákladů po odečtení příjmů z jízdného. Povinnou součástí veřejnoprávní smlouvy je předběžný odhad prokazatelné ztráty na celé období trvání smlouvy. Tento odhad má obdobný význam jako ustanovení o ceně u obchodní smlouvy. Jde také o cenu, která nemůže být překročena s výjimkou nepředvídatelných okolností. Veřejnoprávní smlouva navíc zakládá povinnost dopravce umožnit objednateli detailní kontrolu vykazovaných nákladů – proto se používá termín „prokazatelná ztráta“.

Dopravní podnik vůči objednatelům (města Liberec a Jablonec a Dopravní svazek obcí Jablonecka – DSOJ) funguje v režimu prokazatelné ztráty. Smlouva mezi DPMLJ a BusLine je obchodní smlouva, ale odvolává se na analogii s veřejnoprávními smlouvami a tedy také de facto používá prokazatelnou ztrátu. Se dvěma rozdíly: při podpisu nebyl součástí smlouvy odhad prokazatelné ztráty a BusLine odmítá detailní kontrolu vykazovaných nákladů s odkazem na obchodní tajemství.

Zisk dopravce

Dopravce s obchodní smlouvou si zisk zakalkuluje do své nabídky. Dopravce v režimu prokazatelné ztráty také může generovat zisk, pokud provádí i jinou činnost než pro objednatele. Třeba provozuje reklamu na dopravních prostředcích, komerční dopravu pro obchodní centra nebo při různých akcích. Objednatel by si v tomto případě měl dát pozor, jestli si dopravce do prokazatelné ztráty nezahrnuje i náklady, které ve skutečnosti souvisejí s jinou činností. Což vyžaduje kontrolu.

Ještě podstatně větší množnosti zisku má dopravce, který kontroluje svoje vstupní náklady. Příklad: jeden soukromý a jeden městský dopravce společně postaví plničku CNG.

Ta se obratem pronajme jiné firmě, která je ale propojená se soukromým dopravcem. Oba dopravci tam odebírají pohonné hmoty. Zisk tvoří nájemce plničky (nebo ho ve víceméně fiktivních nákladech převede jinam) a náklady oba dopravci přenesou prostřednictvím prokazatelné ztráty na objednatele.

Přiměřený zisk

To je v dopravě bílý jednorožec. Legislativně je možný, každý by ho rád dostával, ale nikdo ho ve skutečnosti neviděl. BusLine může být historicky první. Přiměřený zisk má v principu sloužit na zrychlenou obnovu techniky. To neznamená, že by objednatelé za techniku jinak nezaplatili. Když zůstaneme u autobusů: dopravce si koupí na úvěr autobus, postupně ho odepisuje a odpisy i finanční náklady na úvěr si zahrnuje do prokazatelné ztráty. Za osm let (obvyklá odpisová doba pro autobus) má tedy plně zaplacený autobus, splacený úvěr a jeho bilance je nula od nuly. Proto objednatelé přiměřený zisk nedávají, za techniku prostě zaplatí prostřednictvím prokazatelné ztráty a pokud chtějí snižovat průměrný věk techniky, využívají k tomu dotace.

Přiměřený zisk se vypočítá podle vládního nařízení z roku 2004. Zjednodušeně jde o 1/8 tabulkové ceny nového autobusu snížené o roční odpis. Ze vzorce je dobře vidět, proč se tenhle institut v dopravě nepoužívá a jak ho lze zneužít. Nejvýhodnější je autobusy si pronajmout, náklady na nájemné zařadit do prokazatelné ztráty, odpisy jsou nulové a přiměřený zisk maximální. Autobus tak objednatel zaplatí rovnou dvakrát, prostřednictvím prokazatelné ztráty i přiměřeného zisku. Nebo používat už odepsané autobusy, výsledek je tentýž. Mimochodem, BusLine si část autobusů pronajímá – od DPMLJ.

To, že ve smlouvě mezi DPMLJ a BusLine je nárok BusLine na přiměřený zisk je trestuhodná hloupost nebo úmysl. Podepsán je Jiří Kittner, tehdejší primátor i předseda představenstva DPMLJ.

Plnička zemního plynu (CNG)

Záměr výstavby plničky CNG v Jablonci n.N. byl představenstvem schválen v roce 2010, krátce po podpisu smlouvy s BusLine. Plnička je ve společném vlastnictví DPMLJ a BusLine (50/50, vedoucí účastník ve sdružení bez právní subjektivity je BusLine). Její provozování bylo ještě před dokončením výstavby nájemní smlouvou svěřeno firmě Dopravní podnik Česká Lípa, s.r.o. Nájemní smlouva byla uzavřena bez výběrového řízení fakticky na 30 let (jednostranné opce ze strany nájemce). Do roku 2014 plničku využíval pouze BusLine. V roce 2014 byla plnička rozšířena o druhý kompresor a v říjnu 2014 vznikl dodatek k nájemní smlouvě. Dodatek obsahuje několik nových závazků, které se týkají pouze DPMLJ. Mimo jiné se DPMLJ zavázal jezdit pro CNG téměř výhradně do Jablonce a odebírat pohonné hmoty za předem neznámou cenu.

Budoucí zajištění dopravy v Liberci

V tom mám dlouhodobě jasno. Po skončení smlouvy s BusLine má DPMLJ zajišťovat dopravu v Liberci svými kapacitami. Případné subdodávky mohou dávat ekonomický smysl maximálně v řádech jednotek procent objemu dopravy, např. pro vykrytí výluk. Stejně jako postupují prakticky všechny dopravní podniky v ČR. Příslušné kapacity dopravní podnik má a také dopravu v plném rozsahu do roku 2010 zajišťoval. Podstatnější náklady na opětovné převzetí dopravy v Liberci představuje cca 150 milionů Kč na 25 nových autobusů a získání řidičů. Není důvod nepředpokládat, že řidiči BusLine, kteří dosud v Liberci jezdí, k DPMLJ z většiny nepřejdou. Takže i tento problém je řešitelný. Peníze na autobusy může dopravní podnik získat z úvěru nebo jednorázově od města nebo kombinací obou zdrojů.

Takže si to srovnejme: BusLine si do konce smlouvy může říci a zřejmě také řekne o přiměřený zisk a zvýšení sazby v řádu dvou set milionů korun. Které jsou čistou ztrátou pro DPMLJ, resp. pro města jako objednatele, pokud nemá dopravní podnik zkrachovat. Zajištění budoucí dopravy alespoň v Liberci je za cca 150 milionů, která se ale jen předfinancují úvěrem a město by je zaplatilo v každém případě, ať už bude po roce 2020 v Liberci jezdit DPMLJ nebo jeho subdodavatel.

Jiná otázka je autobusová doprava v Jablonci a okolí, kterou objednává DSOJ. Tam je nutná ekonomicko-technická analýza souvisejících nákladů a je spíš pravděpodobné, že rizika pro DPMLJ budou příliš veliká. DSOJ by si pak dopravce na svém území vysoutěžila z nabídek soukromých dopravců. Dosavadní model, kdy zakázku od DSOJ dostal DPMLJ a ten ji předal subdodavateli, nedává smysl. Není žádný ekonomický ani jiný dobrý důvod používat DPMLJ jako prostředníka.

Provázání DPMLJ s Jabloncem v každém případě zůstává v rámci samostatné objednávky na tramvajovou dopravu, kde je to logické.

Co kdo dělal a nedělal

Od roku 2011 jsem se obrátil několika dopisy s upozorněním na rizika a nevýhodnosti smluv na vedení DPMLJ i na tehdejší vedení města. Odpovědi se dají shrnout jednoduše: všechno je v pořádku. V roce 2015 jsme nastoupili do představenstva a v průběhu půl roku se nám podařilo zajistit audit a právní posouzení smluv. Takto vybaveni jsme pak společně s právníky a auditory připravili cíle a postup, jak dojít k rychlému narovnání smluv mezi DPMLJ a BusLine. V tu chvíli se změnil o 180° přístup a hlasování členů představenstva, nominovaných za (tehdy ještě) ANO. Byl jsem odvolán z pozice místopředsedy představenstva a okno se zavřelo. Za další téměř dva roky Pavel Šulc ve vedení představenstva nedosáhl ničeho reálného, jednání probíhají jen formálně a pod tlakem města. Ztracený čas hraje proti DPMLJ a ve prospěch BusLine.

Situaci v DPMLJ jsem mnohokrát probíral s náměstkem Kyselou a opakovaně informoval členy rady města. V roce 2015 jsme v důležitých bodech postupovali po dohodě, pak ale zesílil tlak od BusLine a primátor Batthyány zřejmě uviděl možnost oslabit Změnu. Odsouhlasil obrátku členů představenstva za ANO a audit se spolu s náměstkem pokusili odsunout do zapomenutí. Odmítli i náš návrh v radě města na spolupráci s auditorem (BDO) v zájmu dohledu akcionáře nad hospodařením dopravního podniku. Tehdy ještě platilo pravidlo z koaliční smlouvy o vzájemném nepřehlasování se v radě města. K posunu došlo až v posledním roce, kdy do DPMLJ dorazila faktura za přiměřený zisk a město si nakonec najalo právní kancelář a ekonomického poradce (opět BDO), kteří mají chránit zájmy města jako akcionáře.

K DPMLJ se ve Změně pro Liberec vyjadřuji nejčastěji, pracujeme ale v plné shodě s našimi radními a zastupiteli a s dalšími zástupci Změny v představenstvu dopravního podniku. Společně jsme připravili a hlasovali pro řadu stanovisek a podnětů, které si jednou třeba bude někdo moci dohledat v zápisech z představenstva. Ty jsou zatím tajné, jako vše v DPMLJ. Pro ilustraci – když jsem se stal v roce 2013 předsedou dozorčí rady v Krajské nemocnici, jedním z prvních kroků bylo zavést zveřejňování podrobných zápisů.

Co dál

Za obchodní vedení DPMLJ je odpovědné představenstvo, město to za něj suplovat nemůže. Neexistuje zázračná rada co teď udělat. Nejlepší šancí je to, co jsme připravili v roce 2015. Tedy najmout pro dopravní podnik kvalitní právní a ekonomické poradce, spolu s nimi sestavit taktiku a jít do vyjednávání, které si ponechá otevřené všechny možnosti včetně soudních sporů. Vyžadovat od BusLine všechna data o provozu pro DPMLJ a kontrolovat plnění smlouvy.

Základní podmínkou pro tento postup je důvěryhodné představenstvo a důvěryhodný management, které mají společný cíl. Zkušenosti posledních let ukazují, že tato základní podmínka není splněna.

V dopravním podniku je několik lidí, o kterých jsem přesvědčen, že nepracují v jeho zájmu. Většinu získávají v podstatě politicky (jsme přece kamarádi a věříš mi víc než tomu Změnaři, co pořád kritizuje), kvůli nedostatečné orientaci některých členů představenstva v problematice a kvůli neschopnosti/neochotě přiznat chybu, když už si ji uvědomí. Vlastně už pak nezbývá než si chránit kůži a problémy dál zametat.

Proto jsem navrhoval a budu navrhovat změny v představenstvu, směřující k postupné výměně politiků za důvěryhodné manažery, ekonomy či právníky. Tento návrh jsem předkládal do rady města dvakrát na jaře, nenašel jsem pro něj ale podporu ani u ex-ANO, ani u SLK. Alespoň jedno z toho je nezbytné, protože program valné hromady schvaluje zastupitelstvo. 0,3% Jablonce v akciích DPMLJ je klínem, který hodně komplikuje akceschopnost řízení podniku.

Pokud takové změny v DPMLJ proběhnou, celkem bez sentimentu představenstvo opustím a čas a energii věnuji jiným věcem. Případně se budu ucházet o členství v dozorčí radě, která má roli strategickou a kontrolní, což je přesně to, co přísluší politikům jako zástupcům akcionáře.

Valná hromada v DPMLJ byla zrušena, nová je plánována na říjen a v účetní uzávěrce na popud BDO došlo ke změnám.

Jestli jste dočetli až sem, gratuluji. K dalším relevantním dotazům se rád vyjádřím.

Josef Šedlbauer, Změna pro Liberec

Článek Dopravní podnik a jeho smlouvy se nejdříve objevil na Náš Liberec.