Náš Liberec se proto rozhodl vyzpovídat zástupce Místní komise Rochlice, pod kterou „Broumák“ spadá a jejíž členové se ve věci přestavby Korintu angažují a vznáší své připomínky. Za komisi jsme mluvili s …

Andreou Kuňákovou (předsedkyně), Josefem Kotalíkem, Štěpánkou Kašparovou a Marcelou Novákovou z Místní komise Rochlice (MKRO).

Pamatuji si, jak byl původní návrh na přestavbu Korintu odmítnut panem primátorem Jaroslavem Zámečníkem (STAN/SLK) i jeho náměstkem Jiřím Janďourkem (STAN/SLK) pro jeho velkou kapacitu, která by nebyla ku prospěchu Broumovské. O to větší překvapení pak bylo, že nový návrh, se kterým již zmíněné vedení města souhlasí, není o tolik menší… Co na to za místní říkáte?

MKRO: Primátor se i na veřejném projednání zastával obyvatel, tedy jednotný souhlasný názor vedení města na to asi stále není. S výrazným navýšením nad současnou výšku objektu ani my nesouhlasíme. Po téměř 40 letech od otevření budovy by se nyní změnila její výška, přestože v původně koncipovaném sídlišti byla zástavba v horní části Broumovské určená v nižší výškové úrovni.

Docela mne překvapilo, když jsem zjistil, že autorem nového, jen o málo menšího návrhu je předseda liberecké Rady architektů, která původní verzi odmítla. Podle vedení města se ovšem o střet zájmů nejedná, nemyslíte si ale, že tato skutečnost zde hraje roli?

MKRO: Střet zájmů vnímáme. Architekt Smutný se sice vyjádřil, že se při hlasování zdržuje, čímž má být situace z pohledu města vyřešena, ale podle nás je to stále problematické, tím spíš, že se jedná o tak velký projekt na našem sídlišti. Máme informaci, že to jako problematické vidí i Česká komora architektů dle vyjádření paní Rybkové. Ke střetu zájmů docházet nesmí a mělo to být jednoznačně vyřešeno tak, aby ke střetu zájmů nedocházelo.

Podobně velká výstavba bez debat zatíží své okolí. Začněme parkováním, které je problémem a evergreenem nejen na Broumovské. Pamatuji se, jak v původním návrhu investor počítal s tím, že majitelé bytů budou prostě parkovat na městských pozemcích. Jaká je situace dnes a je podle Vás vyřešená?

MKRO: Kapacitně považujeme parkování za nedostatečné. Podle vystoupení investora se počítá s garážemi pro obyvatele a venkovním parkováním pro veřejnost, ale to chce tvořit zčásti na pozemcích města, které nejsou ve vlastnictví investora.  Místa na nich již jsou, nejednalo by se o tvorbu nových. Navíc vjezdy do garáží povedou přes obytnou část sídliště, což ještě zvýší dopravní zátěž. Není jasné, jaká bude finální kapacita a zda vůbec odpovídá reálným potřebám.

Dalším momentem, který se zde řešil je blízkost ZŠ, která je hned naproti, přes malé náměstíčko. Zaznamenal jsem připomínky Vašich členů i na toto téma. Můžete je shrnout?

MKRO: Zvýšený provoz v okolí školy považujeme za bezpečnostní riziko, zejména pro děti. Projekt navíc může ovlivnit světelné podmínky v několika třídách. Doposud také chybí demografická studie, která by ověřila, zda školní kapacity zvládnou nový příliv obyvatel.

Poměrně razantní navýšení Korintu, který byl původně koncipován jako nižší, a to kvůli své lokaci na samém vrchu sídliště, bude mít dopad i co do intenzity slunečního svitu pro ostatní domy. Jak Vám v tomto zástupci investora a radnice argumentují na Vaše výtky?

MKRO: Zástupce investora slibuje vytvořit studii osvětlení jako podklad pro stavební řízení a změnu architektonického návrhu s více odstoupenými patry směrem k domu Sametová 721-724. Od 19. února 2025, kdy proběhlo veřejné projednání a toto zaznělo od p. Kuňákové, nedošlo v této otázce k žádnému posunu s architektem a projektantem v jedné osobě.

Na Broumovské chybí větší obchod s potravinami. Nicméně obávají se místní, kteří bydlí v těsném sousedství Korintu i zvýšeného provozu, hluku a světelného znečištění v noci?

MKRO: Ano, neboť zásobování prodejny řetězcemAlbert má být v místě bývalé pošty, tzn. v těsné blízkosti domu Sametová 721-724, oproti původní variantě, kde je prodejna potravin u zastávky MHD.

Sám jsem byl poměrně překvapen, nakolik na Broumovské funguje ochrana a rozmístění útočišť pro netopýry, rorýsy i další dravé ptáky. Někteří z Vás se obávají, že výstavba bytového komplexu bude mít negativní dopad i na toto. Řešili jste to?

MKRO: Ano, řešili. Ve vzdálenosti 24 metrů od Korintu, ve zdi domu Sametová 721, hnízdí zvláště chránění rorýsi obecní (Apus apus), kteří potřebují prostor a termiku pro vzlet, což by při zvýšení Korintu zmizelo. Investor o nich nevěděl, slíbil prověření, ale není známo, jak to řeší. Risk jsou i prosklené plochy (viz standard AOPK), podle našich informací projekt nemá opatření proti nárazům ptáků. Je potřeba posudek a udělat taková opatření, která z něj vyplynou.

Jsou zde nějaké další body, které Vás ohledně přestavby Korintu znepokojují?

– Projekt má po získání povolení převzít firma Trastevere s.r.o., spadající pod nemovitostní fond ČSNF SICAV, kde byl jako projektový manažer uveden Martin Klusáček. Fond uvádí Korint mezi svými třemi nejvýnosnějšími projekty v ČR. To vyvolává otázky, zda se investor řídí nejen výnosností, ale i potřebami lokality a obyvatel sídliště. Znepokojuje nás také, že za investora nevystupuje vlastník ani zástupci fondu, jen architekt Smutný.

– Na jednání Rady architektů č. 71 zaznělo od zúčastněného radního, že projekt je v souladu s územním plánem. Přitom takový závěr může vydat pouze stavební úřad. Minulý návrh s podobnými parametry byl v roce 2023 zamítnut, což vyvolává obavu, že takový souhlas vzbuzuje falešný dojem jistoty. I nyní může dojít k zamítnutí. Rada a na to navazující orgány se možná spoléhají na tvrzení někoho, kdo nemá oprávnění vydávat schvalující razítko.

– Není zajištěn vznik služeb, které by sídliště potřebovalo, např. ordinace lékařů. Prostory ve 2. NP jsou sice v návrhu, ale je otázka, zda je developer vůbec vybuduje, když při projednání zaznělo, že zájem lékařů není (přitom neoslovili např.MUDr. Wiedenovou, která původně měla v Korintu ordinaci a nyní postrádá bezbariérové působiště).Pokud se prostory nepronajmou, mohou být využity komerčně, jinak, nebo zůstat prázdné a služby pro obyvatele tam nebudou.

– Mluví se sice o zeleni a udržitelnosti ve veřejném prostoru, ale zatím není jasné, jestli se to opravdu promítne i do samotného domu – například do využití střech, orientace bytů nebo zachytávání dešťové vody. Investor by měl dodržet platné standardy.

– Prezentovaný návrh veřejného prostranství kolem Korintu počítá s novou zelení včetně výsadby vysokých stromů a navržených clonících stěn z habrů. Než budou plně vzrostlé, může v praxi trvat mnoho let. V městském prostředí je riziko, že se stromy neujmou nebo nebudou růst optimálně. Otázkou je také kdy budou ve skutečnosti vysazené stromy clonit od osvětlení aut dům Sametová 721.

– Obyvatelé vchodu Sametová 721 zcela ztratí soukromí, neboť vzdálenost Korintu dle projektu bude pouhých 23,6 metru (měřeno laserem) a na tuto stranu jsou plánovány okna v nových bytech. Ani zde nemáme od investora odpověď, jak toto chce řešit a zda se to obyvatelům ze Sametové 721 bude nějak kompenzovat či navrhne projektant optimální řešení? A to ještě nezmiňujeme, že jejich byty kvůli tomu pravděpodobně ztratí na ceně.

– Máme také obavu, že projekt vůbec nemusí být realizován, protože bylo naznačováno, že se budova může nechat schválně chátrat. Investor navíc mlží ohledně toho, za jakých podmínek bude projekt ziskový a dění okolo investičního fondu v pozadí také vzbuzuje otazníky.

A co komunikace ze strany investora a města. Jste s její kvalitou spokojeni?

MKRO: Ze strany investora je komunikace dlouhodobě nedostatečná. Město se s námi snaží otevřeně komunikovat. Bohužel se nám zatím nepodařilo získat odpovědi na naše dotazy ke Korintu, ani za více než 60 dní, což nás mrzí. Ostatně jak řekl pan primátor i na veřejném projednání, investor bez města nepostaví ani lešení. Město má tedy klíčové nástroje v ruce a nemělo by se tvářit, že „na investora nemá páky“.

Děkuji za rozhovor.

foto: Facebook

Článek Lidé z Broumovské: město by se nemělo tvářit, že nemá na investora páky se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Poslední dubnový den Vám policie přišla sdělit obvinění ze zločinu přijetí úplatku a přečinu a zneužití pravomoci úřední osoby. Čekal jste to nebo to bylo překvapení?

Upřímně nevím, jak odpovědět. Čekal i nečekal. Jsem v Zastupitelstvu města již prakticky 20let, viděl jsem mnohé a když před rokem policisté zadrželi bývalého kolegu Petra Židka, byli i na prohlídce u mě doma. Říkali, že hledají nějaké materiály spojené s ním, vzali mi telefon, nahráli si počítač…

Nicméně tehdy jsem je nezajímal a tak trochu jsem doufal, že to už je za mnou. Když jsem zjistil, že byl Petr Židek roky odposloucháván a to včetně mojí kanceláře, tak jsem si samozřejmě začal promítat, co jsme spolu všechno řešili, čemu se smáli a zdali něco prostě obyčejně neplácali, co by mohlo být vyloženo jinak, přepis odposlechu nezná ironii. Ale vzhledem k tomu, že se rok, vlastně 13 měsíců již nic nedělo, myslel jsem, že je to pryč. Takže ano, překvapení to bylo.

Jaký to byl pocit?

No samozřejmě to bylo a pořád je velice nepříjemné, to asi nemusím zdůrazňovat. A ještě bude, vzhledem k tomu, že se to možná potáhne roky. Ale víte, co mi na tom vadí nejvíc? Jsem přesvědčený, že mi ze strany policie bylo upřeno právo, na prosté podání vysvětlení. Přece každý, i poslední zloděj, kdo je z něčeho podezřelý, že něco provede, by měl být vyzván k tomu, aby podal vysvětlení. A to se v mém případě nestalo, přestože to mají postavené na tom co kdo říkal, ne na přímých důkazech a navíc ve složitých politických věcech. Normálně pálí ostrými bez varování.

Mně by nevadilo kdyby řekli „pane máme zato, že jste lump, protože ……“ a podle toho zdali bych jim to vysvětlil a nebo ne, by mne buď obvinili a nebo ne. To je přeci normální. Takhle mne po roce mlčení rovnou obvinili, aniž mi dali možnost, abych jim poskytl svůj pohled na věc a ukázal jim, jak to je doopravdy. A to si myslím, není správné.

Nenastaly tam za ten rok od zásahu na liberecké radnici (proběhl na začátku dubna 2024 – pozn.red.) nějaké nové okolnosti?

Právě že ne. Všechno se to týká věcí, které se udály, respektive podle policie se měly udát, před tím, než přišli na radnici cca rok 2021 a dřív. Prvně nechápu, proč přichází až po roce a za druhé proč si ty staré věci nenechají vyložit, stejně se zpětně nic měnit nedá . A opakuju: policie mi nedala sebemenší šanci, abych jim něco vysvětlil, a to jsem byl vždy k policii vstřícný a pomáhal jsem jí, jak to jen šlo. A to i v jiných věcech.

Podle Vašeho mediálního vyjádření jste proti tomu obvinění podal stížnost ke státnímu zástupci…

Ano, a to je další věc. Na tu stížnost máte tři dny a policie za mnou přišla 30. dubna, tedy den před státním svátkem, na Čarodějnice, kdy jsem si chtěl v pátek (jako skoro každý jiný) vzít volno a jet s dětmi pryč. Takže jsem horko těžko sháněl na poslední chvíli advokáta, což se mi nakonec povedlo a jsem vděčný paní advokátce z Karlových Varů, že to přes ten prodloužený víkend stihla podat. Tento postup policie je pro mě také minimálně zarážející.

Myslíte si, že se svou stížností uspějete?

To samozřejmě nemůžu vědět. Nicméně jeden můj známý mě varoval, že státní zástupce často stížnost zamítne, protože je to pro něj jednodušší, než by musel psát zdlouhavé vyjádření k postupu policie. Ale opravdu nevím, ale na stranu druhou pořád věřím ve spravedlnost a nezávislou kontrolu práce policie. Stížnost je podaná, tak uvidíme, jak se k tomu státní zástupce postaví.

Pojďme k jádru věci. Jádrem Vašeho obvinění je Váš vztah k Vašemu bývalému zastupiteli, společnosti Liberecký investiční fond (LIF) a jejímu majiteli, Miroslavu Kučerovi. Podle toho, co jsem zjistil, policie tvrdí, že Vás měl Miroslav Kučera uplácet dvojím způsobem – skrze sponzorský příspěvek pro hnutí ANO před volbami v roce 2022 ve výši 200 000 Kč a skrze údajně výhodný úvěr, kdy jste si od něj půjčil peníze.

Já jsem pro LIF pracoval v době, kdy jsem nebyl na radnici. Nikdy jsem se tím netajil a za svou prací si stojím. S kolegy jsme pracovali na mém nápadu,  projektu Nového Perštýna a jsem na to právem hrdý. Místo ostudné jámy uprostřed Liberce dnes vzniká celá nová čtvrť a věřím, že si to Liberec zaslouží. S kolegy jsme vypracovali, ještě před mým nástupem na radnici,  územní studii, potom projektovou dokumentaci k územnímu rozhodnutí, to jsme v roce 2018 obdrželi a pak už vše bylo v rukou státní správy, respektive stavebního úřadu, který z pozice města ani ovlivnit nemohl.

A k tomu údajnému uplácení – je pravda, že jsem se s panem Kučerou bavil o sponzorském příspěvku na volby 2022, ale ten on dává třem stranám, tedy nejen ANO, ale i ODS a Starostům už asi deset let. Byl to klasický sponzorský dar, řádně uvedený na transparentním účtu hnutí. To má být úplatek? Mimochodem: z těch 200 000 šlo i 50 000 Kč pro Jablonec. Tohle opravdu myslí policie vážně?

Co se té půjčky týče, tady nechci být neuctivý, ale nejsem si jistý, že policie pochopila, jak půjčky fungují. Ano, v roce 2021 jsem si od jím doporučeného známého půjčil zhruba tři miliony korun na koupi rodinné nemovitosti a tehdy byly úvěry nízké, nějaká dvě procenta. Bylo to rychlejší než jít do banky. Nicméně je tam i položka plovoucí sazby 3M PRIBOR, která se zvedá či klesá, takže dnes splácím šest procent. Na nemovitosti je zástava, prostě klasická půjčka jako hypotéka v bance, běžné tržní podmínky. Jsem opravdu zvědavý, jak bude policie dokládat údajnou úplatkářskou výhodnost této půjčky….

Policie Vám ale vyčítá asi pět kroků, kdy jste měl, dle jejího názoru nezákonně, na radnici pracovat pro Kučerův LIF, ale i SYNER group, například na stavbě Nové Kunratické…

Tak to je další nesmysl. Mám být „vinen“ z toho, že jsem byl proti tomu, aby poblíž toho vznikajícího sídliště zřídila firma Marius Pedersen, která má v sousedním Jablonci n.N. na starosti svoz odpadů, překladiště odpadu.

Tady je to zcela principiální, nevím, proč by jablonecká firma měla mít překladiště odpadů v Liberci. Navíc je to firma, která je ve velkém konkurenčním boji s naší FCC, která sváží odpady v Liberci a kde má město 30 procent podílu. Takže, když jsem hájil zájmy města, tak za to mám být vinný? A je mi jedno zdali by tam stavěl Petr a nebo Pavel a nebo třeba také nikdo, my si také překladiště odpadů v Jablonci nestavíme.

Pak mi tam například vyčítají, že jsem stáhl materiál do rady města, který měl být vstřícný vůči LIF. Ale to bylo proto, že ten den holt na radě bylo málo lidí, kteří se k tomu chtěli vyjádřit, to se běžně dělá jak na radě, tak na zastupitelstvu. To je procesní věc, které, chápu, běžný policista nemůže rozumět, o to víc je dobré se ptát. Tady jsem fakt naštvaný, policie absolutně nedala šanci jim něco vysvětlit, arogance moci jako vyšitá.

Nejen opoziční strany, ale i Vaši kolegové z ANO trvají na tom, abyste odstoupil ze své funkce. Vy jste to odmítl. Myslíte, že budete odvolán?

Nevím, poctivě to všem vysvětlím, za plentou je každý sám za sebe, navíc se takováto policejní konstrukce může stát opravdu každému a věřím, že ti zastupitelé budou hlasovat i trochu tak, jak by chtěli aby se příště zachovali ostatní k nim. Já jsem přesvědčený, že jsem nic špatného, protistátního, protiměstského neudělal a budu se za to bít. Žádný úplatek jsem nevzal a policie o tom nemá důkazy, sama to v tom sdělení uvádí „nebylo zjištěno“, jsou to jen domněnky a hypotézy z rozhovorů třetích lidí o mne. Ty jednotlivé body toho obvinění plynou jen z nepochopení toho, jak radnice funguje.

Ale pokud budu odvolán, tak budu. Je to možná můj konec v politice, byť si teda myslím, že zatraceně nespravedlivý.

Podle mých informací z magistrátu to mělo být prostředí kolem pana primátora, které pro média ochotně sdělilo věc s Vaším obviněním. Ostatně ani současný požadavek na mimořádné zastupitelstvo, které se má zabývat Vaším dovoláním, nemá být z hlavy SPD, která s tím přišla. Co to vypovídá o situaci v koalici?

Já se k tomu nebudu vyjadřovat. Některé kroky mých kolegů mi přijdou osobní až dětinsky trapné, fakt není kam spěchat, řádné zastupitelstvo je už koncem května, proč pár dní hraje roli? Ať si obrázek udělá každý sám. Navíc budou tito lidé svolávat mimořádné zastupitelstvo, až mne státní zástupce očistí? Těžko.

Když se podíváte zpětně, litujete některých svých kroků?

Ne. Pokud mi kladou za vinu to, že jsem pracoval pro LIF a přišel jsem s projektem Nového Perštýna, tak na to jsem hrdý a hrdý budu. K té lokalitě mám i osobní vztah a myslím si, že to bude ozdoba města, kvalitní a moderní rozšíření jeho centra. Ani nevím, nemohu vědět – nikdo se mnou nemluví, jaké všechny důkazy policie má, jestli jsem já a nebo někdo třetí velkohubě něco nekecal v odposleších …. člověk má někdy tendenci přehánět, chlubit se, ale nic tak zásadního si nevybavuju. Jestli tam někdo druhý a třetí říká něco o mě, to nevím a ani jsem nikdy neměl šanci to ovlivnit. Možná lituji toho, že jsem si nenašel čas a nevzal hypotéku v bance, tenkrát bylo toto pro mne rychlejší, ale to je tak celé.

Spíš mě mrzí, že se to může potáhnout roky a bude to nepříjemné nejen pro mě, ale pro mou rodinu, mé blízké a hlavně mé děti. Odkaz všeho bude smazán touto politickou kauzou. Podle mě to celé stojí na vodě a opravdu jsem přesvědčen, že se očistím. Buď státním zástupcem nyní, protože mi bylo upřeno právo vše policii vysvětlit a nebo u soudu, ale to až za pár let.

Jenže do toho přijdou další komunální volby, já s tímto cejchem už těžko mohu kandidovat, takže za pět let coby nikoho nezajímající soukromá osoba něco vyhraji, možná o tom napíšete zde, ale to bude celé. Takových kauz je plná republika a už to nikoho nepřekvapuje.

Možná si na to vzpomeňme, až si zase někde přečteme, že se nikomu kvalitnímu do veřejné sféry, komunální politiky nechce, odpověď je výše a lze ji rozumět. 

Děkuji za rozhovor

Článek Jiří Šolc: Policie mě nenechala nic vysvětlit se nejdříve objevil na Náš Liberec.

„Skutečnost, že byl hejtman Půta nepravomocně odsouzen nemá z právního hlediska přímý vliv na jeho výkon funkce člena zastupitele kraje, ani jeho roli hejtmana. Zákon totiž zánik mandátu spojuje pouze s případem, kdy dojde k nepodmíněnému odsouzení člena zastupitelstva k trestu odnětí svobody. K tomu v případě hejtmana Půty nedošlo, a rozsudek nadto ani není pravomocný.

To však neznamená, že se nejedná o zásadní problém z hlediska politické kultury a integrity. Vzhledem k tomu, že sám hejtman důvod pro rezignaci nevidí, tak bude na zastupitelstvu samotném, aby zhodnotilo, zdali je pro něj Půtovo setrvání v čele kraje přípustné, či nikoliv.

Celá kauza je přitom velmi problematická zejména z pohledu jejího mimořádně dlouhého trvání. Po více než deseti letech totiž máme k dispozici opět pouze nepravomocný prvostupňový rozsudek, dílem vlivem obhajoby, dílem naprosto absurdním, nelogickým a vadným postupem prvostupňového soudu v prvních letech řízení, jak ostatně uvedl následně i Vrchní soud v Praze, když rozhodoval o odvolání státního zástupce.

Taková časová prodleva je mimořádně nešťastná a nežádoucí, neboť všechny aktéry řízení neúměrně zatěžuje, a činí požadavek na jejich odstoupení z funkce obtížně realizovatelným. Pokud je totiž jakýkoliv politik, byť jen obviněný, neřkuli obžalovaný z trestného činu, je nanejvýš vhodné, aby ze své funkce alespoň dočasně odstoupil.

To platí o to více, souvisí-li vyšetřování přímo s výkonem jeho funkce. Jen obtížně však po něm můžeme vyžadovat, aby funkci nevykonával po dobu vyšších jednotek let, či dokonce po dobu přesahující let deset. V zájmu všech zúčastněných, a především i veřejnosti, by tak mělo být, aby podobné soudy trvaly co možná nejkratší dobu. Rozsudek vyřčený po celé řadě let od doby, kdy se skutek stal, totiž ztrácí svůj společenský a výchovný význam.

Skutečností je, že medián trvání trestního řízení od zahájení trestního stíhání do vydání pravomocného rozsudku je v Česku 105 dní. V případě korupčních trestných činů se však jedná o dní přibližně 1200. To lze zčásti přičítat složitosti případů, zčásti se však jedná i o procesní postup obžalovaných, či o přílišnou opatrnost orgánů činných v trestním řízení. Výsledek však není dobrý pro nikoho, pro veřejnost zejména.“

Transparency International – Česká republika, o.p.s.  je česká kancelář mezinárodní protikorupční nevládní organizace Transparency International, působící v České republice od roku 1998, jejímž posláním je mapovat stav korupce a svou činností přispívat k jejímu omezování.

Článek Transparency International: Půtova kauza je zásadní problém politické kultury a integrity se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Váš projekt má za sebou první rok, můžete ho stručně představit a vyzdvihnout to nejdůležitější?

Cílem Garantovaného bydlení je podpořit domácnosti, které poptávají bydlení v soukromých bytech, ale z různých důvodů zatím neuspěly. Zároveň nabízíme nadstandardní garance pro majitele bytů, které chceme namotivovat k tomu, aby své byty k takovémuto bydlení nabídli. Na tom všem se podílí tým deseti pracovníků rozdělený na podpůrnou a kontrolní část. Máme například vlastního právníka nebo údržbáře, takže kvalita smluv nebo péče o byt je zajištěna po všech stránkách.

To nejdůležitější je především to, že se nám podařilo zabydlet 7 domácností a všechny si svůj byt udržely, řádně o něj pečují a samozřejmě platí nájem.

Jeden z klientů pár měsíců po nastěhování bohužel zemřel, ale takový je život. Majitel bytu s námi spolupracuje dál. Pomohli jsme tedy s řešením celé záležitosti a byt připravili pro nového nájemníka, kterého jsme nedávno nastěhovali. Zároveň jsme uhradili dluh na nájemném, který v mezidobí vznikl. I toto je benefit, který umíme majitelům bytů nabídnout.

Co se Vám povedlo?

Povedlo se nastavit celý systém smluv, spolupráce s majiteli i podpory zabydlených domácností. Je to velký kus práce, který půjde v budoucnu využívat i systémově, například v rámci zákona o Podpoře v bydlení. Podařilo se nám také ukázat majitelům, že naše garance opravdu platí. Ve všech bytech se náš údržbář postaral o drobné opravy nebo úpravy, pokryli jsme výpadek v nájmu, který vznikl nedopatřením České pošty, a majitele jsme zastoupili i při řešení sousedských vztahů. Vlastníci bytů tak ušetřili svůj čas i peníze. Dobře fungující projekt potvrdila i dotační kontrola.

Je něco co se Vám naopak nepovedlo?

I to se samozřejmě najde. Stále se nám nepodařilo celou myšlenku představit dostatečnému počtu přímých majitelů bytů, proniknout k nim přes realitní kanceláře není jednoduché. Přitom myslíme, že jim máme co nabídnout. Setkali jsme se i s kritikou, že zabydlujeme v bytech uprchlíky, přitom náš projekt podporuje lidi s dlouhodobou vazbou na Liberec.

V Liberci začala fungovat i Liberecká nájemní agentura v čem se vlastně lišíte?

Liberecká nájemní agentura je projekt města Liberec a pojímají zabydlování trochu odlišně – majitelé musí byt svěřit do majetku města, za nájemné o 20% nižší oproti tomu tržnímu a smlouvu s nájemníkem uzavírá přímo město nikoliv majitel. My stavíme na standardních nájemních smlouvách za běžné nájemné stanovené majitelem a majitel je i ten, kdo má poslední slovo ve výběru nájemníka. Bonusy mají oba projekty podobné: garance včas zaplaceného nájmu, péče o byt, podpora nájemníků, aby vše kolem bydlení řádně zvládli.

Jaké jsou vaše další cíle a plány?

Především dál zabydlovat a ukázat, že podpora tohoto druhu má smysl pro nájemníky i majitele. Také bychom rádi odbourali některé předsudky s bydlením spojené. Například lidé, kteří pomocí insolvence řeší svoji finanční situaci, často naráží na nesmyslný přístup, který je z běžného bydlení předem vylučuje. Přitom domácnost, která je v insolvenci, může byt normálním nájemníkem, který je schopen plnit svoje závazky.

A náš cíl je jasný, zabydlet do konce projektu 20 domácností, žádostí máme v tuto chvíli 80. Zároveň chceme nabídnout majitelům bytů pohodlný a bezpečný způsob pronajímání vlastních bytů.

Tisková zpráva Návrat o.p.s.

Článek Bydlíme dál – všechny domácnosti v rámci Garantovaného bydlení Liberec bydlí se nejdříve objevil na Náš Liberec.

V našem městě před pár týdny začala fungovat nová organizace: Garantované bydlení Liberec. Jde o tým převážně mladých lidí, kteří pomáhají těm, kteří podobný problém mají, dostat se zpátky k normálnímu životu, k normálnímu bydlení. Cesta, kterou k tomu zvolili, ale může být zajímavá i pro ty, kteří své nemovitosti chtějí ostatním pronajmout.

O tom, jak celý projekt funguje a co může nabídnout lidem v nouzi i pronajímatelům bytů, jsme si povídali s Robertem Pradem, libereckým zastupitelem za Starosty a zároveň ředitelem obecně prospěšné společnosti Návrat, která Garantované bydlení Liberec zastřešuje.

Garantované bydlení Liberec – zaznamenal jsem existenci této organizace letos na jaře. Podílíte se na ní spolu s týmem převážně mladých lidí. Čeho se týká a pro koho je určena?

Obecně podporujeme lidi v bytové nouzi v Liberci při získání nájmu bytu v soukromých komerčních bytech. Doplňujeme už fungující projekt Centrum bydlení Liberec II, který se ale zaměřuje na náročnější klienty a zabydluje je v městských bytech. Ve zkratce se dá říci, že naši klienti jsou „méně nároční a více kompetentní“, ale stále jsou to lidé vyžadující jistou míru podpory, kteří by svoji situaci v oblasti bydlení neuměli vyřešit sami.

Garantované bydlení funguje, pokud se nepletu, v rámci o.p.s. Návrat, která v Liberci provozuje Azylový dům Speramus a Bydlení pro matky s dětmi v Ruprechticích. Pochopil jsem tedy dobře, že cílem Garantovaného bydlení je pomoci shánět „normální bydlení“ lidem v bytové nouzi, například tedy i těm, kteří musí žít v azylovém domu?

Ano, projekt je realizován v rámci Návratu, ale není určen jen pro klienty azylových domů. Obecně jsou naší cílovou skupinou klienti spolupracující s různými sociálními službami v Liberci, především s preventivními. Spolupracujeme rovněž s různými organizacemi, například Nadějí, Advaitou, Mostem k naději, Člověkem v tísni, Aminou, Fokusem…

Jak konkrétně pomoc, kterou Garantované bydlení nabízí lidem s podobným problémem, vypadá?

V rámci projektu působí jakési dvě sekce: podpůrně-sociální zaměřená na klienty a bytově-kontrolní zaměřená na byty.

V té sociální se zjišťuje situace klienta a jeho reálná možnost si udržet běžné komerční bydlení. Je s ním vypracován vstupní dotazník, uzavřena dohoda o spolupráci a vytvořen individuální plán, který řeší jeho situaci.

V té bytové oblasti máme sociálního realitního makléře (skutečného „realiťáka“) a bytovou specialistku, kteří shání byty a komunikují s jejich majiteli.

Celý tým pak páruje klienty na vhodné byty. Sluší se ovšem říct, že jsme stále na začátku a skutečné stěhování do prvních bytů plánujeme na srpen.

Na Vašich stránkách jsem se dočetl, že garantujete například i finanční pomoc s nájmem, respektive záruku do určité výše nebo například složení kauce, což je v současné době pro řadu lidí stále větším problémem. Jak to probíhá konkrétně?

Nabízíme každému majiteli bytu, který se rozhodne v rámci projektu spolupracovat, tzv. Garanční smlouvu, ve které specifikujeme, co vše v oblasti plateb, údržby bytu, podpory klientů, sousedských vztahů garantujeme.

Smlouva je sice rozsáhlá, ale dali jsme si s ní hodně práce a mnoho opakovaných konzultací s právníkem. Na druhou stranu nabízí majitelům bytů mnohem víc než dnes běžně poskytovaná kauce a z hlediska majitele bytu pro něj vše děláme zadarmo, potřebujeme jen součinnost a komunikaci. Z tohoto důvodu si opravdu myslím, že jsme „ideální nájemník“.

A je o to mezi majiteli bytů zájem?

No, není vůbec snadné se k nim dostat, ale pokud si někdo najde čas, je z toho většinou příjemně překvapen (doufám, že i článek na NL nám udělá trochu reklamu ). Drtivou většinu nájmů dnes řeší běžné realitky, zatím tedy oslovujeme i je. Ale naším cílem je dostat se přímo k majitelům. Navíc spoléháme i na nějakou pozitivní zpětnou vazbu, až obsadíme první byty.

Od svých přátel, kteří pracují ve Vámi zmíněných organizacích, vím, že už Vašich služeb využili. Kolik ale dnes máte klientů, kteří hledají být, a kolika lidem se ho povedlo sehnat?

Máme 10 klientů v tzv. aktivní fázi, tedy intenzivně s nimi spolupracujeme. Realizační tým je celkem malý, na práci s klienty máme 3,5 úvazku, víc klientů v aktivní fázi si nemůžeme dovolit. Další nabereme, až nějaká první zabydlíme. Co se zájmu týče, kontaktovalo nás zatím asi 35 klientů.

Jak jsem zmínil, jsme na úplném začátku, tak zatím ještě nikdo nebydlí, ale máme již 3-4 byty těsně před obsazením.

Svůj bytový fond má i město Liberec. Dnes například bude přebírat městské byty v Rochlicích… Spolupracujete i s městem?

Přímo ne, jsme ale v kontaktu s Centrem bydlení Liberec (projekt, který funguje v rámci libereckého magistrátu – pozn. red.). Víme o svých klientech, oni k nám doporučují ty kompetentnější, kteří by na městský byt dosáhli jen těžko. My jim zase doporučujeme náročnější klienty, kteří potřebují komplexní podporu.

Máte, závěrem, nějaký postřeh? Třeba výzvu pro majitele bytů, proč zrovna Vy jste ten dobrý partner pro ně?

Podívám-li se na trh s byty očima majitele bytu, jsme pro něj opravdu ideální partner. On chce dobrou péči o svůj byt, bezproblémového nájemníka a peníze za nájem. To všechno umíme zadarmo nabídnout. Plus vědomí, že dotyčný majitel svým bytem pomohl dobré věci. Protože je známé, že kdo má jistotu v bydlení, dokáže si spoustu svých starostí vyřešit samostatně.

Tedy garantovanebydleniliberec.cz je tu pro jak pro klienty, tak především pro majitele bytů.

Díky za rozhovor a hodně sil do Vaší práce.

Článek Robert Prade z Garantovaného bydlení Liberec: pro majitele bytů jsme ideální nájemník se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Vaše organizace se ochraně whistleblowerů i vysvětlováním potřebnosti takového počínání věnuje dlouhodobě. Jenže spousta lidí bude pořád trochu tápat. Co je tedy whistleblowing?

V obecné rovině znamená whistleblowing ochranu lidí, kteří v práci upozorní na protiprávní nebo neetické jednání.
Whistleblowing se tedy netýká sousedských či rodinných vztahů, nebo náhodného jednání na ulici. Důležitou součástí je závislé postavení oznamovatele – za oznámení je možné ho nějakým způsobem „potrestat“. Jazykem zákona jde o odvetné opatření za oznámení a může nabývat různých forem – snížení odměny, přeřazení na jiné místo, zrušení smlouvy, šikanu na pracovišti, výpověď z práce atd.
Smyslem ochrany oznamovatelů je, aby lidé neměli problémy z toho, že upozorní na porušování pravidel v práci. A tím se snaží podpořit samotnou ochotu lidí porušování pravidel nahlašovat.

V rámci této obecné definice pak zákon a evropská směrnice vymezují konkrétně, na koho se ochrana vztahuje a jakou má podobu.

Často lze slyšet hlasy, že se jedná o „udavačství“, „práskačství“ a podobně. Co na to odpovídáte?

Názory o udavačství jsou většinou vyřčeny na základě emocí a bez znalosti skutečných případů whistleblowingu. Když pro nás v roce 2020 Behavio zpracovalo první průzkum o tom, co si lidé myslí o whistleblowerech, ukázalo se, že nejvíce lidí použije negativní nálepku v případě obecného dotazu. Když se ale zeptáte na hodnocení konkrétního příběhu, tak se situace výrazně promění a lidé spíš pozitivně hodnotí odvahu se ozvat. Nejvýrazněji se to týká třeba případů ze zdravotnictví nebo ochrany životního prostředí – pozitivní hodnocení je napojené na porozumění, jaký negativní dopad s sebou protiprávní jednání nese.

Proti nálepce o udavačích jde i zákon. Jedním z hlavních principů whistleblowingu je zachovávání důvěrnosti informací – nejen o oznamovateli, ale i o oznamovaném.

Není ale dobré úplně emoce ignorovat. Spíš je škoda, že jsou to jen výkřiky, bez snahy debatovat o hranicích, které nemusejí být zcela ostré. Když člověk ohlásí požár, nikdo nebude říkat, že je udavač, stejně tak trestní zákoník počítá přímo s oznamovací povinností u nejtěžších zločinů, jako je vražda, a nikdo to nerozporuje. Ovšem nahlásit kolegu řidiče, že v práci pije, už není tak jednoznačné a jednoduché, přestože dopad jeho jednání může být také fatální.

Vaše organizace před rokem a půl pořádala velkou konferenci na téma whistleblowingu. Letos v dubnu byl Sněmovnou také schválen vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů, a to na základě Směrnice Evropského parlamentu. Vnímáte to jako posun?

Zákon nyní čeká na podpis prezidenta. Posun přinesl, do jeho schválení se v případném sporu neměl oznamovatel o co opřít. Zároveň ale jde o nevyužitou šanci, politický odpor byl silný a promítlo se to do oslabování principů ochrany – zákon například přímo nechrání anonymní oznámení, naopak požaduje ztotožnění oznamovatele, což pro něj znamená přímé ohrožení. Velké diskuse se vedly o tzv. věcné působnosti – které oznámené jednání je chráněno. Mnoho zemí EU šlo cestou definování oblastí veřejného zájmu. To znamená vyjasnění si, co považuje společnost za problematické a mělo by se řešit – a tam umožňují chránit oznamovatele jakéhokoliv porušení, nezávisle na právní klasifikaci. U nás bohužel tento způsob debaty vůbec neproběhl a řešila se formální hranice. Stanovila se na pokutě za přestupky v horní hranici vyšší než 100 tisíc korun a všechny vážnější přestupky a trestné činy.

Myslíte si, že se nyní situace oznamovatelů zlepší? A pokud ano, jak?

Zákon přináší mírné zlepšení, protože před ním nebylo nic. Jasně říká, kde a jak je možné oznamovat a vznikly také procesy, díky kterým by mělo vždy dojít k prošetření informací. Tzv vnitřní oznamovací kanály musí zřídit veřejný i soukromý sektor, přesněji firmy s více než 50 zaměstnanci, města nad 10 tisíc obyvatel a všechny veřejné instituce.

Každá organizace také jmenuje osoby, které se oznámením musí zabývat. Na Ministerstvu spravedlnosti pak vznikl externí kanál, oznámit můžete i příslušným úřadům.  Praxe bude ze začátku určitě pokulhávat. Ale už fakt, že existuje definice oznamovatele, organizace musí oznámení projít a oznamovatele zpravit o tom, jak chtějí situaci napravit/řešit, to vše bude vytvářet tlak na zlepšování ochrany oznamovatelů.

Druhým zlepšením jsou procesní pravidla, která v případném sporu pomohou oznamovateli bránit se. Jde zejména o obrácené důkazní břemeno. Pokud by došlo na jakékoliv odvetné opatření, například na výpověď, je na zaměstnavateli, aby dokázal, že k ní došlo z jiných důvodů než v souvislosti s oznámením.

Český zákon ale bude prospěšný zejména pro lidi, kteří jsou dobře situovaní a mají kontakty – veškerá ochrana se řeší u soudu – potřebujete tedy právníky a dost peněz, abyste si to celé mohli dovolit. Oproti jiným státům zákon nenabídl nezávislý úřad, který by měl pravomoci pomáhat oznamovateli v celém procesu, ani nijak neřeší nedostupnost právní pomoci v ČR.

Otázkou zůstává společenské naladění – když ani politici nechtějí, aby se protiprávní jednání řešilo, těžko to budou dělat oznamovatelé.

Nebojíte se, že se objeví hlasy, v České republice tak běžné, že jde o „diktát z Bruselu“?

Politická debata už je u konce a sám ministr spravedlnosti, předkladatel zákona, řekl, že bez tlaku EU by aktuální sněmovnou zákon neprošel. Česká republika byla s transpozicí směrnice pozadu a již běží řízení o pokutě za nesplnění povinností. Jako u spousty jiných témat chyběla debata o tom, co zákon řeší za problém, jaké benefity přináší, jaké jsou příběhy oznamovatelů u nás a namísto toho se vymýšlely obskurní historky o uklízečce, která na toaletách uslyší, že ředitel někoho zabil, a jestli tedy pak bude mít ochranu… Proč ke všemu takto přistupujeme, netuším.

Máte nějaké signály, že se situace mění? Ať z veřejné správy nebo ze soukromého sektoru…

I u nás již existují organizace, které vnímají benefity zavádění ochrany oznamovatelů – rozumějí tomu, že získat včas informace o problémech ve firmě/úřadu je pro ně výhodné. A pokud je chtějí vědět, musí nabídnout pracovníkům důvěryhodnou možnost jim o problémech říct. Patří sem i některé úřady – například Česká pošta nebo Generální finanční ředitelství, soukromý sektor je obecně vstřícnější. Jsou to ale spíš vlaštovky, většina českých firem a úřadů nemá s ochranou oznamovatelů žádné zkušenosti a podle toho také vypadá naladění na zavádění opatření podle zákona.

Setká-li se tedy člověk na pracovišti, ale i jinde, s korupcí, jak se dnes může zachovat? Jaký mu poradíte postup?

Whistleblowing se netýká jen korupce, oznámit můžete i porušování pravidel v oblasti ochrany životního prostředí, týrání zvířat, nakládání s odpady, zdravotnické péče, dopravy a dalších oblastech.

A doporučený postup? Nechoďte do oznámení po hlavě, zjistěte si nejdříve dostatek informací – jestli informace, které chcete oznámit spadají pod zákon, jestli vás není více, abyste nebyli jediným oznamovatelem, kde všude můžete dané informace oznámit, jak u vás v organizaci funguje vnitřní oznamovací systém atd. Obrátit se můžete i na naše Whistleblowing centrum, platformu pro oznamovatele, kterou jsme založili pro komplexní poradenství a pomoc oznamovatelům.

Před samotným oznámením si také ujasněte, jaké informace máte – co lze dokázat a máte k tomu podklady a co jsou jen domněnky nebo tušení. Protože prošetřit oznámení je většinou možné jen na konkrétních podkladech.

Při samotném oznámení dbejte na bezpečnost. Pokud víte, že ve vaší organizaci vedení příliš ochraně oznamovatelů nakloněné není, neoznamujte tam a hledejte jiné cesty.

Poznámka vydavatele:

Nahlásit podnět můžete i na webu Náš Liberec v menu „Více“ (https://www.nasliberec.cz/?korupce=t).

Článek Šárka Zvěřina Trunkátová: Schválení zákona o whistleblowingu je významný posun se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody slaví v těchto dnech 30. výročí od svého založení. Od té doby rozdělila na pomoc životnímu prostředí přes 32 milionů korun na stovky menších i větších projektů. Postupně se posouvalo její hlavní poslání od regionální záchrany ekologickou katastrofou zničených lesů Jizerských hor po dnešní stav, kdy podporuje projekty po celé republice s přesahem do zahraničí.

Na začátku pomohly nadaci významné osobnosti a díky její činnosti se podařilo přinést do Jizerských hor první velké peníze na jejich záchranu. Dodnes podporuje projekty na zvyšování biodiverzity lesa, nápravu vodního režimu krajiny přírodě blízkým způsobem a další výzkumné, ochranářské i publikační projekty. Při této příležitosti Vám přinášíme rozhovor s jedním ze zakladatelů a dosavadním předsedou správní rady Františkem Pelcem, který říká: „Přírodu chráníme a obnovujeme proto, že je krásná a že život bez ní není možný, byť se nám to někteří někdy pokouší namluvit.“

Nadace slaví významné výročí, co vedlo k jejímu založení?

Nadace vznikla v roce 1993 jako nadační fond, který se později transformoval na Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Jak sám název naznačuje, jejím hlavním posláním bylo přispět k ochraně a hlavně obnově krajiny Jizerských hor. Tu zdevastovala extrémně vysoká imisní zátěž z energetických zdrojů tzv. černého trojúhelníku (Sasko, Polsko, severní Čechy) a nešetrné a ekologicky nevhodné lesní hospodaření. Když jsem začátkem 90. let minulého století přišel pracovat do chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, byl to stav opravdu tristní. Imisemi, kůrovcem a lesní těžbou zdevastované lesy na více než 100 km² – především na náhorní plošině nad 800 m n. m. Velkoplošné odtěžení zaměřené pouze na vyvezení dřeva, a nikoliv na záchranu a obnovu lesa ohrozilo samotnou integritu lesa jako vegetačního útvaru.

Byl názor na nápravu v té době jednotný?

Vztahy mezi lesníky i ochranáři přírody nebyly dobré. Zoufalý stav lesů byl dokonce někdy iracionálně dáván za vinu tehdy početně a mocensky nicotným profesionálním ochranářům přírody.

A jaký plán na záchranu místních lesů jste měli?

V té době jsme hledali strategii záchrany a obnovy ekologicky stabilnějších lesů přírodě bližšího charakteru z hlediska druhové, genetické a prostorové skladby. Nebylo to snadné. A hlavně nám pro přesvědčování o potřebě změny chyběly praktické příklady a jakékoliv peníze. Pamatuji si, že nám při přípravě lesních hospodářských plánů bylo vytýkáno, že chceme realizovat možná hezké, ale vzdušné zámky.

Co to znamenalo v praxi?

Na začátku 90. let jsme měli pro celou CHKO Jizerské hory k dispozici na praktickou ochranu přírody 10 000 Kč. Přestože jsme se pohybovali v jiném ekonomickém kontextu, bylo to zoufale málo a tyto peníze samozřejmě nestačily ani na obnovu hraničních cedulí. Připravili jsme strategický projekt záchrany a reprodukce původního genofondu lesních dřevin a jeho využití při obnově lesa. Ale na jeho nastartování jsme potřebovali stovky tisíc či spíše miliony tehdejších korun. Právě v tom nám založení nadace mělo pomoci. Přes všechny peripetie to nakonec byl a je úspěšný záměr. Do karet nám samozřejmě hrála určitá porevoluční euforie, a dokonce se nám podařilo uzavřít nezbytnou dohodu o spolupráci s tehdejšími státními lesy.

Kdo se založením nadace pomáhal?

Z osobností, které nadační projekt pomohly zásadním způsobem katalyzovat a rozvinout, vzpomenu alespoň tři klíčová jména. Libuše Moníková (německo-česká spisovatelka, zesnulá v roce 1998) nám v roce 1991 věnovala celou spisovatelskou cenu Adelberta von Chamissa, což bylo přes 23 000 tehdejších marek. Holandský univerzitní profesor českého původu Josef Fanta pomohl prosadit náš, na svou dobu (možná nekriticky vyjádřeno) revoluční projekt v holandské Nadaci prince Bernarda, od které jsme obdrželi v přepočtu více než 2 miliony Kč, tehdy skoro neuvěřitelné peníze. A od té doby jsme měli solidní pozici pro realizaci našich cílů. V dalším zcela klíčovém kroku nám pomohl Ivan Dejmal, bohužel již zesnulý porevoluční ministr životního prostředí, který nás povzbuzoval k účasti v soutěži o získání rozdělovaných výnosů malé kuponové privatizace určených k podpoře neziskového sektoru.

Co se Vám za těch 30 let povedlo?

Díky úspěšnému prezentování naší práce jsme nakonec postupně získali základní jmění okolo 45 milionů Kč, které vytvořilo pro naši činnost hierarchicky zcela jiné podmínky. Od té doby jsme rozdělili na ochranu přírody a projekty s ní související přes 32 milionů Kč. Protože jsme se podíleli na realizaci větších projektů, kde by žadatelé neměli na kofinancování, bylo množství peněz, které díky nám proudily na ochranu přírody, ještě větší. Přestože se naše nadace prioritně zaměřuje a zaměřovat bude na Jizerské hory, vyšli jsme z hranic tohoto regionu a podporujeme obnovu mokřadů, lesy a biodiverzitu i mimo toto pohoří. A nejen v České republice. V posledních letech pomáháme i dvěma národním parkům v Zambii, zemi, která má ještě velké části pokryté krásnou a divokou přírodou a má zájem na její ochraně, ale zoufale se jí nedostává peněz. Hle, jaká analogie se začátky naší práce!

Co byste vzkázal závěrem?

Na závěr mi ale dovolte poděkovat úplně všem, kdo za třicet let podpořili jakýmkoliv způsobem naší nadaci. Darem, slovem i další podporou. Vážíme si toho. Bez toho bychom ostatně ani nemohli psát naši veskrze úspěšnou historii. Moc díky! Přírodu chráníme a obnovujeme proto, že je krásná a že život bez ní není možný, byť se nám to někteří někdy pokouší namluvit.

To zní dobře, mohou Vaší činnosti lidé nějak pomoci?

Projekty na ochranu přírody a krajiny mohou lidé podpořit libovolným darem na náš bankovní účet 346 35 88/0300. Nebo můžou jít na náš web www.nadaceivanadejmala.cz a vybrat si konkrétní projekt, na jehož financování přispějí. Případně si v našem e-shopu mohou koupit některý z benefičních produktů, které jsme nově vydali. Startujeme tak kampaň „Za lesy! Za vodu! Za přírodu!“ a nákupem trika z organické a tedy udržitelné bavlny mohou lidé podpořit konkrétní oblast, na kterou výtěžek věnujeme.

RNDr. František Pelc (*1962)

Rodák z Turnova vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990-1995 vedoucí Správy CHKO Jizerské hory, poté ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR. V letech 2002-2006 poslanec Parlamentu ČR, v letech 2007-2010 náměstek ministra životního prostředí. Dnes ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Spoluzakladatel a předseda správní rady Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Článek Nadace Ivana Dejmala pomáhá ochraně přírody již 30 let se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Stanul jste v čele skupiny senátorů, která napadla červnovou valorizaci důchodů. Poměrně nečekaně jste ale svou stížnost za pár dní vzali zpět. Vysvětlíte nám důvody, které Vás ke stížnosti samé i k jejímu stažení vedly?

Senát sice jako celek podpořil před 2 měsíci novelu zákona o valorizaci důchodů. V diskusi se však objevovala řada názorů (včetně mého, který je na této adrese ), že se jedná o dvojnásobné porušení ústavnosti (legislativní stav nouze a retroaktivita). A tak 12 senátorů hlasovalo proti, 12 se zdrželo a několik vytáhlo hlasovací karty. A dokonce i řada těch, kteří hlasovali pro schválení, uvádělo, že o ústavnosti má rozhodnout Ústavní soud.

Jenže, to někdo musí na Ústavní soud podat podnět. Pan prezident to nechal na poslancích ANO (řekl, že má pochyby o ústavnosti a podnět podá, pokud ho nepodá ANO). Předmětná skupina senátorů však nepovažuje ústavní podání na zrušení zákona ze strany výlučně poslanců ze strany hnutí ANO za příliš vhodné, protože se do něho kromě ústavních aspektů nutně promítá politický boj opozice s koalicí a nález ÚS tak bude nepochybně veřejností takto chápán. V případě zamítnutí podání bude obviňován pozměněný ÚS, že jen slouží vládě 5K, v případě zrušení zákona jako fatální vítězství opozice nad 5K.

Naopak ústavní podání ze strany skupiny senátorů signatáři považují za velmi vhodné, neboť Senát je ústavní pojistkou demokracie. Ať by již byl nález ÚS jakýkoli, byl by chápán i ze strany veřejnosti jako autoratitivní rozseknutí otázky, kde jsou ústavní mantinely.

Z tohoto důvodu, když jsem se ale ve čtvrtek 4. května dozvěděl, že poslanci hnutí ANO určitě podají podnět v pátek 5. května, rozhodl jsem se ho podat prostřednictvím právní kanceláře ještě týž den 4. května. Je totiž strašně důležité, kdo podá podnět první. Podnět toho druhého se formálně zamítne a jen se přiřadí jako vedlejší účastník k tomu prvnímu. Sice se přihlíží i k jeho argumentům (ty ústavní v tomto případě by byly ale stejné, legislativní nouze a retroaktivita), nicméně jednalo by se o návrh toho prvního.

Podaný návrh však nemohl obsahovat podpisovou listinu s podpisy nejméně 17 senátorů, neboť ze středy 3. května, kdy probíhala jednání některých výborů a já se nemohl potkat zdaleka se všemi kolegy, jsem jich měl 10 a tudíž měla být podpisová listina doplněna na Ústavní soud později, až během jednání pléna v dalším týdnu. Jelikož však, s odůvodněním, že když to podali poslanci hnutí ANO, tak již to nemá cenu, někteří další kolegové, od podpisu ustoupili, a počet podporujících senátorů tak klesl pod potřebných 17 (na 16), byl návrh u Ústavního soudu vzat zpět.

O které senátory, kromě Vás, se ještě jedná?
Kdyby byla podpisová listina se jmény nejméně 17 senátorů odeslána na Ústavní soud, poslal bych Vám ji též. Jelikož však k tomu nedošlo, neučiním tak. Ti z kolegů, kteří budou i přes zpětvzetí návrhu chtít svoji podporu zveřejnit, učiní tak sami.

Stížnost k Ústavnímu soudu podali rovněž zástupci ANO. Liší se nějak v něčem od té Vaší?
Hlavní argumenty, co bylo na novele neústavní, ty byly bezpochyby stejné – neústavní použití legislativní nouze a ústavně nepřípustná retroaktivita. U té naší byl navíc použit argument o porušení nutné obecnosti zákona.

Novelu jste napadli u Ústavního soudu, nicméně přece jen jste senátorem hnutí, které je účastno vlády. Nebylo na místě si vyříkat Vaše námitky v rámci politického jednání?
Senát je pojistkou ústavnosti. Dodržování zákonů a Ústavy je součástí mého senátorského slibu. Pokud dospěji k názoru, že je nějaký schválený zákon v rozporu s ústavností, je mojí povinností proti tomu vystoupit. Mohu se pochopitelně mýlit, ale to si lze „vyříkat“ pouze u Ústavního soudu. Jistě, v tomto případě se šlo spolehnout na podání poslanců opozičního klubu ANO. Ale mě to připadá nedůstojné, spoléhat se na to, že argumenty, co je ve věci neústavní, budou místo mě překládat poslanci opozičního klubu. Nakonec se tak skutečně děje, protože nás senátorů nebylo 17, ale jsem rád, že jsem se o podání alespoň pokusil.

Neobáváte se role „kverulanta“, respektive kritiky z vlastních řad?
Ne, za co? Za to, že se snažím jednat podle svého senátorského slibu?

Pokud Vaši stížnost Ústavní soud shledá jako opodstatněnou a vyhoví ji, jaký bude další osud zmíněné novely? Pokud například lidé dostanou nižší důchody (novela má začít platit od června) a soud Vám dá zapravdu, bude se jim valorizace vyplácet zpětně?
Náš návrh byl vzat zpět, takže zodpovím, co když tak učiní Ústavní soud u návrhu poslanců ANO. Takže, ano, je to možné, ale Ústavní soud může rozhodnout i jinak, např. tak, že návrh na zrušení zákona pro jeho neústavnost byl sice opodstatněný, ale to narušení nebylo natolik silné, aby se zákon i s ohledem na ekonomickou situaci rušil. Ale to již není otázka na mě, ale na Ústavní soud.

Článek Michael Canov: snažím se jednat jen dle svého senátorského slibu se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Jak dlouho se projekt digitální mapy připravoval?

Od roku 2019.

Není to jen komplementace veřejně přístupných dat? Co bude v digitální mapě nového?

Budovaný informační systém Digitální mapy Libereckého kraje (DTM LK) je po federalizaci s ostatními systémy DTM krajů primárně určen pro podporu digitalizace stavebního řízení. S tím souvisí potřeba pořízení nové datové sady tzv. „Základní prostorové situace“. Tato sada nahrazuje dřívější vrstvu polohopisu DTM obcí a má pro celé území ČR unifikovaný obsah v souladu s Vyhláškou č. 393/2020 Sb. (Vyhláška o digitální technické mapě kraje).

Novou významnou komponentou DTM je evidence prostorových dat o dopravní a technické infrastruktuře, poskytované a aktualizované editory, tzn. vlastníky a správci v jednotném výměnném formátu JVF.

Projekt má začít fungovat 30. června. Stihne se termín? A jak dlouho již na něm práce běží?

Dodavatelské práce běží dle harmonogramu od 05/2022.

Informační systém má být zprovozněn do 30. 6. 2023. Poté bude zahájeno testování, poloprovoz a nakonec v 07/2024 ostrý provoz při plné integraci IS DTM LK se systémem Digitální mapa veřejné správy IS DMVS (ČÚZK).

Laika může zarazit nákladnost projektu. Pokud se nepletu, je to zhruba 175 milionů korun. Co je na digitální mapě tak drahého?

Jedná se o pořízení významného agendového informačního systému veřejné správy v rámci projektu Digitální technická mapa Libereckého kraje. Pro informační systém musí být zkapacitněno běhové prostředí technologického centra Libereckého kraje a související bezpečností a komunikační parametry. Přesto hlavní část nákladů tvoří přepracování a aktualizace dat základní prostorové situace na celém území Libereckého kraje a vytvoření podmínek pro zapojování obcí při plnění funkci editora dopravní a technické infrastruktury.

Řečí čísel výkonů dodavatele se jedná o dodávku dat v rozsahu (vybrané ukazatele projektu):

• Letecké měřické snímkování, zpracování snímků letecké fotogrammetrie – 3163 km²
• Zpracování ortofotomapy Libereckého kraje – 3163 km²
• Přepracování účelové mapy povrchové situace ÚMPS na základní prostorovou situaci ZPS včetně aktualizace a nového domapování – 293 km²
• Mobilní laserové skenování pozemních komunikací v majetku kraje – 2080 km
• Mobilní laserové skenování vybraných pozemních komunikací obcí – 1900 km
• Vyhodnocení povrchových znaků technické infrastruktury v dopravních koridorech pozemních komunikací – 3980 km
• Zpracování dopravního grafu pozemních komunikací včetně obvodu pozemní komunikace pro dílčí úseky grafu – 7 500 km

Některé velké IT projekty v ČR skončily katastrofálně (vzpomeňme na Ministerstvo financí a IBM). Nehrozí tady rovněž závislost na jednom dodavateli?

Projekty DTM krajů včetně projektu centrálního systému IS DMVS (ČÚZK) mají kvalitní projektové řízení. Tato skutečnost významně eliminuje rizika takto velkého projektu včetně zmiňované závislosti na jednom dodavateli.

Jak je v případě Digitální mapy Libereckého kraje ošetřeno například nastavení procesů na zajištění udržitelnosti? Respektive, je zajištěno používání otevřených technologií, předávání know how a licencí, důraz na dokumentaci, aby bylo možné digitální mapu případně provozovat s podporou někoho jiného?

Datový fond DTM lze sdílet dle rolí jednotlivých aktérů jako otevřená data. Udržitelnost projektu ve vztahu k dotačním prostředkům EU je 5 let.  Pro koncové klienty je dle rolí možno využívat free SW QGIS. Samotný informační systém bude v roce 2028 významně modifikován dle nových potřeb eGOV a požadavků na propojený datový fond veřejné správy a s ním související datový kmen veřejného datového fondu pro výkon veřejné správy.

IS DTM by se měl významně propojit (integrovat) se související infrastrukturou připravovaného „Portálu stavebníka“ pro digitalizaci stavebního řízení DSŘ.

Článek Zbyněk Miklík: v případě digitální mapy kraj závislý na jednom dodavateli nebude se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Vařil BusLine vybudoval a řídil, ale ve společnosti několik posledních let oficiálně nepůsobil. Společnost dnes jeho vlastnictví popírá a tvrdí, že její majitelkou je nezletilá dcera a dědička Jakuba Vyskočila, který si loni na jaře vzal život.

Po Vyskočilově tragické smrti se spory mezi Jiřím Vařilem a BusLine vyhrotily ještě více a letos v lednu podal Vařil na BusLine žalobu, které loni předcházelo i trestní oznámení. Jaká je tedy situace kolem BusLine nyní a co všechno současnému sporu předcházelo?

První věc, na kterou bych se rád zeptal, se bude týkat Vašeho současného sporu s BusLine. Začnu tedy v našem rozhovoru odzadu. Vím, že v současnosti jsou v této věci podány dvě žaloby z Vaší strany, jednu ale policie odložila v souvislosti s tragickým úmrtím Jakuba Vyskočila z května 2022. Vím, že jste podával i trestní oznámení. V jaké fázi je tedy Váš spor nyní?

Ten spor se týká takzvaného širšího holdingu, společnosti AIRMEDIA a.s. a skupiny BusLine. Co se týká společnosti AIRMEDIA, tak já jsem podal k soudu žalobu, aby určil, že jsem 90procentním vlastníkem akcií a dluhopisů této společnosti, a co se týče BusLine, tak jsem nyní v lednu podal k soudu žalobu, aby určil, že jsem 90procentním vlastníkem BusLine holding včetně jeho dceřiných společností.

Co se týče trestních oznámení, je mi líto, že to musím říct, ale podával jsem trestní oznámení v dubnu 2022. A to poté, co jsem zjistil, že ta skupina, u které jsem se tehdy domníval, že ji řídí Jakub Vyskočil, ale nyní se ukazuje z policejního vyšetřování, že ji řídí právník Mgr. Jan Seidel, že mi tato skupina můj majetek nehodlá vrátit. Toto trestní oznámení směřovalo tehdy pouze na Jakuba Vyskočila a bylo v souvislosti s jeho úmrtím odloženo.

Druhé trestní oznámení směřuje na skupinu, kterou podle mého přesvědčení řídí právě Jan Seidel a jejímiž dalšími hlavními aktéry jsou Michal Hanč a Pavel Tomšů, současné vedení BusLine. Toto trestní oznámení směřuje k tomu, že oni se podílí na zpronevěře a odcizení mého majetku.

Jakým způsobem to podle Vás chtějí udělat?

Aktuálně je situace taková, že právě Mgr. Seidel velmi tlačí na to, aby bylo skončeno dědické řízení po Jakubu Vyskočilovi, protože on je v rámci dědického řízení zásadně limitován co do rozprodeje a vyvádění majetku ze společností kolem BusLine a AIRMEDIA.

Po skončení dědického řízení, podle mě, nastane situace, že všechno bude podepisovat maminka dědičky a já mám silnou obavu, hraničící s přesvědčením, že to je vlastně strategie této skupiny Seidel, Hanč, Tomšů. Oni se vlastně snaží z té nezletilé dědičky a její maminky udělat nové bílé koně, jejichž prostřednictvím budou BusLine a AIRMEDIA ovládat a tahat z těchto firem peníze. Protože, co já mám informace z dobrého zdroje, tak to probíhá tak, že tato skupina něco po mamince dědičky chce, ta se poradí s advokátem Seidelem, ten jí řekne, že je to v pořádku, a ona to podepíše.

Takže ta situace je taková, že žaloba ohledně BusLine byla podána teď v lednu, kdy předpokládám, že příslušné orgány učiní kroky k zajištění majetku, protože tam je důvodné podezření, že skupina kolem Seidela, Hanče, Tomšů chce majetek ze společností skupiny BusLine a Airmedia vyvést prostřednictvím maminky (zákonné zástupkyně dědičky), a vlastně tím zmařit soudní řízení, které nyní běží včetně toho, že uvedené osoby se pokoušejí zmařit i uspokojení subjektů poškozených v těch trestních věcech kolem BusLine.

Ve svém trestním oznámení mluvíte ve vztahu k Seidelovi, Hančovi a Tomšů otevřeně o „zločinecké skupině“. Máte proto nějaké důkazy?

Já jsem tohle označení ve svém trestním oznámení použil zcela vědomě a dokazuji jeho podstatu v několika běžících řízeních. Pro mě je spíše šokující, že takovéto praktiky jsou možné ve třetí dekádě 21. století. Tím myslím, že vysokoškolsky vzdělaní lidé za důkazní situace, která tu je, se pokusí o zpronevěru tohoto rozsahu. To je podvod jak z devadesátých let, to nemůže nikomu vyjít a mě šokuje, že si to dnes ještě někdo dovolí.

Přitom celá ta skupina ví, že nás policie od roku 2015 sledovala, že nás nahrávala, že nám sebrali notebooky, mají mailovou komunikaci… Prostě ta situace kolem majetkových poměrů je tam zcela jasná a pro mě je nepochopitelné, když Seidel, Hanč a Tomšů cynicky předstírají, že to nevědí.

Vy tedy jste přesvědčen, že tito lidé chtějí vyvést majetek z BusLine. A myslíte si, že nemají zájem, aby BusLine fungovala dál, jako významná dopravní firma?

Ta situace je sice morálně zvrácená, ale z jejich hlediska logická. Oni mají dnes v moci BusLine, který se nachází v trestně právních i provozních problémech. A oni ve chvíli, kdy si nechají BusLine holding, kde bude všechna rozhodnutí podepisovat maminka dědičky a dceřiné společnosti BusLine holdingu, rozprodají všem možným ostatním dopravcům, tak se zbaví trestního problému, protože jsou stíhané pouze dceřinky BusLine a ne holding. Holding si ponechají. No, a do holdingu jim přijdou nemalé peníze, které do plnoletosti dědičky a možná i potom budou dál spravovat způsobem, jakým budou chtít.

Přitom neponesou žádnou odpovědnost, protože to bude podepisovat všechno matka dědičky. A to je modus operandi, který já tam vidím a domnívám se o něm, že je to pravděpodobný scénář, ale zároveň s podobnými úvahami operuje i policie. Já samozřejmě tento jejich záměr nyní nemohu dokázat, ale tu zpronevěru, kdy se mě snaží připravit o můj majetek, to jim dokázat mohu.

Co mi tam ale vadí lidsky, je skutečnost, že skupina Seidel, Hanč a Tomšů poté, co se stala ta tragédie Jakubovi, se snaží do toho zatáhnout i nezletilou dědičku, malou holčičku a její matku, která se v tom byznysu, při vší úctě, vůbec neorientuje. To je prostě pro mě naprosto šokující. Oni se z nich obou nahrubo snaží udělat bílé koně, opravdu jako v těch devadesátých letech.

Dobře, ale tady musím zmínit i to, že Vy sám jste se přece s Jakubem Vyskočilem, se kterým jste byli dlouhé roky přáteli, taky rozešel ve zlém. Ostatně i v dopise, který zanechal na rozloučenou, Vás označuje za hlavního viníka svých problémů. Jeho otec, herec Ivan Vyskočil, o Vás mluví jako o člověku, který je za jeho smrt odpovědný… Jak se Váš vztah s Jakubem Vyskočilem vlastně vyvíjel?

My jsme s Jakubem byli nejbližší přátelé. Já cítím lidskou vinu na tom, že on se kvůli nezákonné činnosti, na které se podílel se mnou, kvůli které jsem já stíhaný, dostal do hledáčku policie, a to pravděpodobně způsobilo, že začal mít psychické problémy.

Jakub dlouho, od začátku devadesátých let působil jako důvěrník velkých podnikatelů. Schválně říkám „důvěrník“, a ne „bílý kůň“, to bych mu nerad křivdil. Nicméně nikdy nepodnikal, nikdy nic nedanil, to je dohledatelné a ostatně to dnes vidí i policie.

No, a na začátku milénia působil jako důvěrník podnikatele Víta Zaorálka a přišel tehdy za mnou, že bych mohl výhodně investovat do některých firem a získat je. A tak tedy přešel ke mně i s těmi původně Zaorálkovými firmami. Já jsem oceňoval jeho schopnosti, uměl to s lidmi a byl velmi pracovitý. To bylo kolem roku 2004, 2005.

V BusLine se Jakub objevil až v roce 2011, poté, co jsme vstoupili do MHD v Liberci. Tam existovala dohoda, že do libereckého dopravního podniku vstoupí jako ředitel Luboš Wejnar z Jablonce nad Nisou. Jenže Wejnar působil i v představenstvu BusLine a média, včetně Vašeho, se nás na to začala nepříjemně ptát. Proto jsem na místo Luboše Wejnara dosadil Jakuba Vyskočila.

Říkáte, že jste byli nejbližší přátelé, ale to tak minimálně dva roky nepůsobí…

Zlom přišel v roce 2020. Jak víte, já jsem byl spolu s Lubošem Wejnarem i dalšími lidmi na jaře 2018 obviněn policií z korupce a ovlivňování veřejných zakázek. Tehdy jsme měli jako právní zástupce prestižní advokátní kancelář, kde působil i zmíněný Mgr. Seidel. Ta nám slíbila, že nás z toho „vyseká“.

Ti advokáti přišli s takzvanou „velkokapacitní obhajobou“. Tedy rozsáhlým systémem napadání jednotlivých důkazů a bodů obvinění, s celou sérií „alternativních příběhů“. Mimochodem, alternativní příběh je vznosně řečeno „výmysl“ (směje se). Tahle „velkokapacitní obhajoba“ se budovala zhruba rok a půl.

Jenomže víte, někdy v půlce roku 2020 mi došlo, že tohle nemůžeme ustát. Trestně právní soudy fungují na principu spravedlnosti a ta strategie pokoušet se těch více než 200 důkazů zpochybnit jeden po druhém, to bylo nejen špatně, ale de facto i neproveditelné.

V červnu 2020 jsem se proto s Jakubem sešel a přišel jsem s novou strategií, plánem. Řekl jsem prostě: „Mě je čtyřicet let, já nechci osm let chodit po soudech a pak jít do vězení na dalších osm. Prostě je potřeba přijmout trest, pokusit se ho třeba minimalizovat, ale postavit se k tomu čelem. Ale prostě tu kapitolu v životě chci uzavřít a po trestu žít dál plnohodnotný život.“

Jenomže to on odmítl. A to byl začátek konce našeho přátelství. Jakubova vize byla prostě taková, že bude tvrdit: já jsem vše vlastnil a ovládal, ale ty špatné věci dělal jen ten zlý Vařil, mě se to netýká. Což je samozřejmě nesmysl a dokládá to mimo jiné důkazní materiál, který policie má v obrovském rozsahu.

Tohle je ale v rozporu s tím, co jste říkal pro MF Dnes v září 2020. Tehdy jste tvrdil, že je to obvinění policie k smíchu, že máte proti němu dostatečně nabito…

Ano, to máte pravdu. To bylo ještě vedeno v rámci té původní strategie „velkokapacitní obhajoby“, o které jsem mluvil. Ale už tehdy jsem tomu nevěřil. Navíc naši právní zástupci byli přesvědčeni, že za naším policejním obviněním stojí politická objednávka ze strany hejtmana Martina Půty, a že ho podobný příběh do médií může oslabit. To byl ale nesmysl. Jak Půtova objednávka, tak celá tahle strategie „velkokapacitní obhajoby“.

Dovolte mi se vrátit ještě k tomu dopisu Jakuba Vyskočila, který zanechal na rozloučenou, kde Vás viní z jeho smrti…

Není to pro mě jednoduché, ale já rozhodně na Jakubově smrti neměl zájem ani lidský ani věcný. Naopak – pro mne by bylo jednodušší, kdyby on sám musel dokazovat, že byl skutečným vlastníkem všech firem, jak nepravdivě tvrdil.

Já chápu, že moje jméno skrze ovlivňování politiků začalo být pro BusLine toxické a chtěli se mě zbavit, nechat si majetek, firmu a abych si vše „odseděl“ já. Taky mám pocit, že právní poradci BusLine a Jakuba Vyskočila ho dlouhodobě zpracovávali a začali mu vštěpovat myšlenku, že tohle řešení je reálné.

Zkrátka poté, co jsme se v tom červnu 2020 rozešli v tom pohledu na řešení problémů BusLine spojených s tím policejním zásahem, tak ho začali přesvědčovat: „Podívej se, Jakube, ty jsi vlastník, ty jsi řádně zapsaný v obchodním rejstříku, Vařila se můžeš zbavit.“ Tak prostě do něj ryli tak dlouho, že ho v tom utvrdili a zároveň ho utvrdili i v té původní verzi obhajoby. To ale naráží na to, co všechno má policie v ruce.

Svou roli hráli asi i bezpečnostní poradci, které si Jakub najal a kteří ho zásobovali informacemi, které u něj mohly vzbuzovat paranoiu. Zároveň jsem přesvědčen, že z tohoto prostředí po Jakubově smrti přicházejí absurdní příběhy o mém podílu na jeho skonu.

Ale Vy sám jste z BusLine oficiálně vystoupil už v roce 2012.

To byl následek toho, že jsem BusLine začal budovat jako celorepublikovou firmu, která byla úspěšná při získávání dopravních zakázek. Tehdy jsem se stal, přes přímluvu místního šéfa ČSSD Roberta Duška (bývalý krajský předseda ČSSD – pozn. red.), poradcem pro dopravu Michala Haška, předsedy Asociace krajů a jihomoravského hejtmana.

Nebylo ale samozřejmě možné, abych dál figuroval v BusLine, která od krajů čerpala veřejnou podporu a dotace. Na Asociaci krajů jsem nastoupil v roce 2013. Ale samozřejmě se to řešilo měsíce předtím.

Musím se zeptat na závěr otevřeně na jednu věc. Nemáte strach z toho, že soud v případě Vašeho sporu s BusLine uzná, že jste společnost ovládal, ale nepatřila Vám? Že Vám tedy všechno doznání viny a spolupráce s policií nepomůže?

Tak o to strach skutečně nemám. Ta firma byla vždy moje a svoje akcie BusLine jsem Jakubu Vyskočilovi svěřil, z výše popsaných důvodů, pouze do opatrování. On jejich majitelem nikdy nebyl, mimochodem nikdy za ně nezaplatil ani korunu.

Jakub Vyskočil přebíral akcie BusLine do opatrování pro mne, jak ostatně stanoví komisionářská smlouva z roku 2013 a další rozsáhlá právní dokumentace. Pokud se někdo tuto nevyvratitelnou skutečnost snaží zpochybnit, tak tak činí buď z neznalosti, nebo ze zlého úmyslu připravit mne o můj majetek.

K prokázání svého vlastnictví ke společnostem BusLine holding a AIRMEDIA disponuji veškerou právní dokumentací, kterou jsem popsal a přiložil k podaným žalobám. Pravost podpisů Jakuba Vyskočila na této dokumentaci je ověřena znaleckými posudky. Policie při domovních prohlídkách u Jakuba Vyskočila před jeho smrtí v dubnu 2022 zajistila nezvratné důkazy o mém vlastnictví BusLine.

Naopak chci zopakovat, že nechápu, jak skupina kolem Seidela, Hanče a Tomšů si může myslet, že by jim takový pokus o zcizení mého majetku vůbec mohl projít. Ostatně tento pokus je aktuálně prověřován orgány činnými v trestním řízení.

Poznámka vydavatele:

Zaujal Vás tento rozhovor? Pak budeme rádi, když naši regionálně zaměřenou investigativní žurnalistiku podpoříte příspěvkem do veřejné sbírky na podporu nezávislosti Našeho Liberce na účet č. 2602291086/2010, v ideálním případě nejlépe trvalou měsíční platbou ve výší např. 100, 200 nebo 300 Kč. Jména dárců nezveřejňujeme. V případě zájmu Vám vystavíme potvrzení o daru pro daňové účely.

Předem děkujeme za Vaši podporu.

Článek Jiří Vařil: pokouší se mi zcizit majetek pomocí praktik jako z devadesátek se nejdříve objevil na Náš Liberec.