„Rok 2025 byl pro naši nadaci z pohledu výše podpory projektů na ochranu přírody rekordní. Díky našim dárcům jsme mohli pomoci přírodě rekordní částkou 3,75 milionu korun a podpořit 59 smysluplných projektů po celé republice,“ říká Ondřej Petrovský, ředitel Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Téměř 60 projektů, desítky tisíc nových stromů
Nadace v roce 2025 podpořila celkem 59 projektů, které vybrala správní rada s důrazem na jejich dlouhodobý přínos a efektivní využití prostředků. Finanční podpora byla poskytována prostřednictvím čtyř grantových programů i formou přímé podpory prioritních projektů. Významnou oblastí zůstává obnova lesů, na které spolupracuje s odborným lesním hospodářem Janem Dudou.

Jen v letošním roce bylo vysazeno 46 790 stromů, převážně buků, dubů a jedlí. Za posledních jedenáct let
tak nadace vysadila 482 783 nových stromků. „Sázíme druhově i věkově pestré lesy, které jsou
odolnější vůči kůrovci i klimatickým extrémům. Nejde nám o rychlá řešení, ale o lesy, které tu budou
pro další generace,“ doplňuje Petrovský.

Vzdělávání dětí i ochrana mokřadů
Součástí podpory v roce 2025 byla také ekologická výchova dětí a mládeže. Nadace financovala
23 menších vzdělávacích projektů v Libereckém kraji v celkové výši 280 222 Kč. Díky nim se uskutečnily poznávací pobyty, výzkumné aktivity i přímé zapojení dětí do ochrany přírody.

Dlouhodobou pozornost nadace věnuje také Sedmihorským mokřadům, kde v minulosti podpořila
záměr Vojtěcha Šťastného na jejich rozsáhlou revitalizaci s výrazným dopadem na vodní režim krajiny. V roce 2025 nadace přispěla na údržbu lokality a na přípravu projektu ohrady pro koně, kteří budou
území dlouhodobě spásat. „Sedmihorské mokřady jsou skvělým příkladem toho, že obnova přírody
funguje. Nejen že zadržují vodu v krajině, ale slouží i jako názorná ukázka pro veřejnost, proč má
ochrana mokřadů smysl,“ zmiňuje Petrovský.

Obnova stezek a péče o krajinu
V roce 2025 se nadace spolupodílela také na obnově turistické stezky v přírodní rezervaci Černá
jezírka, včetně výsadby dalších 225 stromů a nahrazení nepůvodní kleče místně původními dřevinami
na ploše přesahující čtyři hektary. Projekt realizoval Jizersko-ještědský horský spolek, se kterým
nadace spolupracuje dlouhodobě. „Kvalitní návštěvnická infrastruktura pomáhá chránit cenná území a
zároveň umožňuje jejich šetrné zpřístupnění veřejnosti. Vážím si všech spolků a dobrovolníků, kteří
se na ochraně přírody podílí,“ říká Petrovský.

Video shrnující celý rok
Průběh roku 2025 zachytila nadace také v krátkém videu, které je dostupné online: https://youtu.be/Sy4esaU4PpE „Transparentnost a otevřenost jsou pro nás zásadní. Chceme lidem ukázat, kam jejich podpora směřuje a jaký má konkrétní dopad,“ dodává ředitel nadace.

Výzva k podpoře
Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody se dlouhodobě zaměřuje na obnovu vodního režimu
krajiny, podporu biodiverzity a výsadbu pestrých lesů. V době klimatické změny považuje tyto aktivity
za klíčové. „Bez našich dárců bychom to nedokázali. Každý dar má smysl a pomáhá konkrétním místům
i projektům. Budeme rádi, pokud se k nám lidé přidají a pomohou nám pokračovat,“ uzavírá Ondřej
Petrovský. Podpořit nadaci je možné zde: https://www.darujme.cz/darovat/1210953

Článek V roce 2025 pomohla Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody částkou 3,75 milionu korun se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Tažné druhy ptáků už dávno dorazily do teplých krajů. V Česku zimují opeřenci, kteří v chladném období často musí měnit potravu – zatímco v létě preferují hmyz, nyní přežívají hlavně na bobulích, semenech a ovoci. „Právě proto jim vhodným krmením můžeme doplnit zásoby tuků a energie. Ideální jsou slunečnicová semínka, výrobky z hovězího loje a vlašské ořechy, které ptáky nasytí a dodají jim sílu přečkat mrazivou noc,“ říká Dita Hořáková z České společnosti ornitologické. Radí také, jak se vyhnout častým prohřeškům, aby člověk ptákům na krmítku neúmyslně ubližoval.

Zbytky patří do koše

Při krmení ptáků je třeba řídit se jednoduchou zásadou: co není v kvalitě, která by vyhovovala lidem, nepatří ani do krmítka. Žluklé ořechy, prošlé potraviny, zbytky z vánočního stolu, to vše by mělo zamířit do odpadkového koše. Ptákům škodí rovněž sůl a koření, a to i v minimálním množství.

Kontrolovat je třeba i samotné krmítko – vysoká koncentrace opeřenců napomáhá šíření vážných chorob. Je proto nutné plochu alespoň jedenkrát za dva týdny vydezinfikovat, opláchnout a vysušit. Ideální materiál je omyvatelný plast, vhodné jsou i různé zásobníky, ze kterých si pták vezme potravu a odletí, takže v krmení nešlape. V případě výskytu nákazy je třeba krmení na několik týdnů přerušit.

Vodní ptáci mají stejné zlozvyky jako děti

Mnoho rodin má jako tradici krmení kachen, pro které poctivě střádají a suší pečivo. „Vodní ptáci rohlíky a piškoty milují, podobně jako malé děti neodolají čokoládě. Sladkosti jsou ovšem nutričně chudé a stejně tak ani pečivo nepředstavuje kvalitní výživu, která dá labutím a kachnám živiny potřebné pro přežití. Pták se jimi nasytí, ale nepřijme dostatek energie. Daleko víc ptákům pomůže, když jim koupíme a necháme rozmrazit obyčejný hrášek, kukuřici, nasypeme slupky od zeleniny nebo pořídíme a nasekáme salát. Rádi si dají obiloviny a prodávají se i speciální granule přímo pro vodní ptáky,“ radí Hořáková. Neublíží ani nesolené vařené brambory.

Pozor na síťky i provázky

Ptáci v zimě preferují potravu, která je bohatá na tuky a bílkoviny, proto s oblibou hodují na lojových koulích. Ty se ovšem často prodávají v plastových síťkách, které představují problém. Ptačí pařátek se do nich snadno zaplete a opeřenec se vážně zraní. Lidé v dobré víře věší lojové koule v obalech i při výletech do lesa, aniž by řešili, že se pak prázdná síťka stává odpadem i hrozbou. Ve snaze o nazdobení stromků pro zvířata používají i provázky a dráty, které také mohou způsobit potíže. „Platí pravidlo, že by po naší návštěvě nemělo v přírodě zůstat nic umělého – a to se vztahuje i na krmení ptáků. Rizikové jsou i provázky, které může sežrat zvěř, nebo si je na jaře opeřenci přinesou do hnízda, kde nitě často zaškrtí nohy vylíhlých mláďat,“ upozorňuje Hořáková. Dobroty pro ptáky proto doporučuje na větve napichovat či umístit na zem, strávníci si je snadno najdou.

V lednu odstartuje další Ptačí hodinka

Už tradiční sčítání ptáků začne v pátek 9. ledna a skončí 11. ledna, svá pozorování mohou lidé posílat do následující neděle. Cílem Ptačí hodinky je mapování trendů. Zapojení do akce je jednoduché, stačí navštívit web www.ptacihodinka.cz a rozkliknout si online formulář. Je třeba zapisovat nejvyšší počet ptáků daného druhu, který člověk vidí v jeden okamžik – pokud ve 12:03 spatří pět vrabců, ve 12:30 deset vrabců a ve 12:44 osm vrabců, ve formuláři u daného druhu vyplní desítku. Není nutné zapisovat pouze na krmítkách a v zahradách. Pozorovatelé mohou vyrazit i do volné přírody, jen je třeba 60 minut stát na jednom místě, při procházce se nesčítá. Pokud se zapojí celá rodina nebo škola, za celou skupinu odesílá pouze jeden formulář, aby nedošlo ke zkreslení výsledků.

Článek Blíží se Ptačí hodinka. Jak ptákům při krmení neublížit? se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Dvacet let je jen začátek

Projekt Nový prales začal v roce 2004, kdy Čmelák vykoupil prvních sedm hektarů lesa. Většina pozemků byla původně smrkovými monokulturami, které jsou náchylné ke kalamitám. Ekologové je postupně mění na pestré, přírodě blízké lesy, které vrátí zpět přírodě.

„Na části nového pozemku proběhla nedávno těžba, což nás mrzí, ale zároveň to otevírá prostor pro výsadbu druhově bohatého lesa,“ říká Jiří Antl, odborný garant projektu. „Vysadíme zde jedle, buky, javory, jasany, ale i vzácnější jilmy, třešně ptáčnice či tisy. Část území ponecháme přirozené obnově – stromy vyrostou ze semínek, které sem přinese vítr a ptáci.“

Lesy, které vydrží staletí

„Naším cílem je, aby zde v budoucnu rostly i 200–300 let staré stromy, které dnes v běžných lesích téměř nenajdete,“ dodává Jan Korytář ze spolku Čmelák. „Na novém pozemku už dnes stojí 130 let starý les, který zůstane zachován. Stromy zde tak budou moci dorůst do maximální velikosti.“

Jak pomoci?

Podpořit výkup pozemku můžete prostřednictvím certifikátu Patron Nového pralesa na webu www.novyprales.cz. Cílem je vybrat 1 milion korun na rozšíření pralesa o dalších 4,5 hektaru. Každý dárce si bude moci přijet vysadit vlastní strom – to je ideální vánoční dárek pro lidi i pro přírodu.

TZ Čmelák-SPP

Článek Čmelák rozšíří Nový prales o další 4,5 hektaru  se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Odporné, krvavé útoky Hamásu ze 7. října 2023 dosáhly nepřijatelným způsobem svého bezprostředního cíle, a to přerušení procesu „normalizace“ vztahů mezi Izraelem a poslušnými arabskými zeměmi, známého jako Abrahamovy dohody.

Hamás se ale přepočítal v důsledcích této akce. Nevynutil si tím na Izraeli příznivější dohodu o příměří, ta totiž od začátku nebyla předmětem jednání, ale ultimátem ke kapitulaci palestinského vedení. Taktéž se nenaplnila hypotéza, že Írán zareaguje na brutální odpověď Izraele silou. Ukázalo se, že režim mulláhů hájí pouze své vlastní kapitalistické a kastovní zájmy.

To v konečném důsledku vedlo ke genocidě, zničení a okupaci Gazy a k dohodě plné ústupků připomínající dohodu podepsanou Arafatem v Oslu před více než 30 lety.

Masivní mobilizace a posun většiny světového veřejného mínění ve prospěch Palestiny urychlily snahy amerického a evropského imperialismu o dosažení nového ale nejistého příměří. Jeho cílem je rozložit mezinárodní mobilizace a umožnit Izraeli pokračovat v postupu jinými prostředky postavenými na kontrarevoluční dohodě s palestinským vedením.

Tato dohoda Hamásu s Izraelem byla vyjednána za podmínek stanovených Spojenými státy. Navrhuje přijetí imperialistické politiky pro tento region a legitimizaci sionistické okupace. Vymezuje přeměnu Gazy na protektorát USA pod vedením loutkové vlády Donalda Trumpa a válečného zločince z období války v Iráku Tony Blaira.

Dohoda nezahrnuje úplné stažení izraelských vojsk z Gazy ani ukončení koloniální expanze na Západním břehu Jordánu. Požaduje odzbrojení všech sil odporu a to, aby nebránily vzniku nové vlády „apolitických“ palestinských technokratů a „mezinárodních expertů“, ani nevzdorovaly převzetí kontroly nad Gazou zahraničními vojenskými silami, tedy další okupaci.

Není náhodou, že pod tlakem výše zmíněných mobilizací několik zemí, jako je Španělsko a Velká Británie, oživilo fantazii o dvou státech, která však není v dohodě ani zmíněna jako cíl.

Žádný palestinský stát není možný, dokud na jeho historických územích existuje koloniální, expanzivní a genocidní stát, jehož strategickým projektem je úplné etnické vyčištění Palestiny a vybudování „Velkého Izraele“ dobýváním dalších a dalších území.

O co se zasazovat v Gaze/Palestině:

Zastavení veškerých dodávek zbraní, obchodu a finanční transakcí a přerušení všech vztahů s genocidním státem

Okamžité a úplné ukončení bombardování Gazy izraelskou armádou

Úplné otevření pozemních hraničních přechodů, námořních přístavů a letišť v Gaze pro potravinovou a lékařskou pomoc bez izraelských kontrol

Ukončení blokády teritoriálních vod Gazy

Úplné stažení Izraelských obranných sil za hranice Gazy a ukončení všech přeletů válečných letadel a dronů

Otevření spojení s Jeruzalémem a Západním břehem

Ukončení vraždění Palestinců a rozšiřování osad v této oblasti

Naléhavá obnova bydlení pro ty, kteří byli Izraelskými obrannými silami zbaveni domova

Svobodnou Gazu – Svobodnou Palestinu – Pryč s rasistickým koloniálním státem! Za právo na návrat!

Za sjednocenou, demokratickou, socialistickou Palestinu s rovností pro všechny jako součást socialistické federace Blízkého východu!

TZ kolektivu Libereds

Článek Válka v Gaze jako globální událost se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Sběrná místa v Libereckém kraji

V Libereckém kraji se počet sběrných míst rozšířil na 12. Od 24. listopadu mohou lidé darovat krabice v Liberci, Turnově, Jablonci nad Nisou, České Lípě, Novém Městě pod Smrkem, Jilemnici, Dubé, Frýdlantu a Novém Boru. Přesné adresy sběrných míst a možnost rezervovat konkrétní termín předání jsou k dispozici na webových stránkách od 18. listopadu.

Základní informace

• Rezervace dárků odstartuje v úterý 18. 11. 2025 na novém webu krabiceodbot.cz.
• Dárky bude přijímat 286 sběrných míst od pondělí 24. 11. do pondělí 8. 12. 2025.
• Svátečně zabalené krabice od bot plné dárků bude od úterý 9. 12. rozvážet tisícovka dobrovolníků a stovky organizací, které se věnují pomoci rodinám v těžké sociální situaci.
• Celoročně Diakonie ČCE přijímá dary do finanční sbírky na dlouhodobou pomoc dětem ohroženým chudobou.

„Sbírka Krabice od bot letos slaví patnácté narozeniny. A my jsme jí k tomuto výročí také připravili dárek – nový web a novou grafickou podobu. Věřím, že i díky hravému formátu a přehledným informacím se nám podaří oslovit další laskavé dárce, kteří se do sbírky zapojí. Letošní cíl totiž není malý, rádi bychom rozzářili Vánoce 65 tisícům dětí po celém Česku,“ říká za organizátora, Diakonii ČCE, manažerka sbírky Denisa Ratajová.

Děti trpí špatnou finanční situací rodiny zvláště o Vánocích

Chudoba jako celospolečenský problém se silně dotýká i dětí. Podle statistik EU trpí v Česku materiální deprivací nebo je materiálně znevýhodněna přibližně desetina dětí do 16 let. Rodiny těchto dětí si často nemohou dovolit čerstvou zeleninu, odpovídající obuv, účast na školních či volnočasových aktivitách, vytopený domov nebo oslavu narozenin. A během Vánoc jejich strasti vystupují ještě více do popředí. Mnohé z dětí prožívají o Vánocích místo čisté radosti spíše stud, smutek či úzkost. Chybí jim dárky i tradice a se svými vrstevníky nemohou sdílet společné zážitky.

„Šedesát pět tisíc chudých dětí během letošních Vánoc dostane dárek ze sbírky Krabice od bot. Chudoba je ale hlubší problém, který zahrnuje uspokojení základních potřeb, možnost účastnit se běžných aktivit se svými vrstevníky nebo dostupnost kvalitního vzdělání i domácího zázemí. Krabice od bot se proto snaží přinášet nejen radost z dárků, ale díky přidružené finanční sbírce také další podporu dětem a jejich rodinám,“ vysvětluje Dalibor Hála, mluvčí Diakonie ČCE.

Podpořte sbírku věcným darem či finančním příspěvkem

V případech, kde samotné dárky nestačí, pomáhá finanční sbírka, která umožňuje dlouhodobou podporu rodinám v nouzi i mimo vánoční období. V letošním roce si Diakonie ČCE přeje vybrat 6,5 milionu korun, které budou využity tam, kde je to nejvíce potřeba.

Nový web pro Krabici od bot

Kompletní informace o sbírce jsou dostupné na webových stránkách www.krabiceodbot.cz. Pořadatelé sbírky připravili tipy na vhodné dárky podle věkových kategorií a desatero dobrého dárku, příběhy dětí z minulých let i etické zásady pro všechny, kteří se do sbírky zapojují.

Na webu je i seznam sběrných míst, kde si mohou dárci online zarezervovat, pro koho svoji krabici od bot naplní dárky (dárce vybírá: věková kategorie, dívka nebo chlapec). Mohou si také vybrat termín, kdy doručí krabici (označenou věkovou kategorií) do sběrného místa.

V loňském roce obdrželo dárky ze sbírky Krabice od bot přes 61 000 dětí a na účet sbírky dárci poslali 5,5 milionu korun. Do akce se zapojilo více než 800 dobrovolníků a přes 900 organizací, které pomáhají rodinám po celé zemi. V letošním roce má sbírka ambice ještě vyšší.

Vysokou důvěryhodnost a prestiž sbírky potvrzují i její partneři: T-Mobile, Brown-Forman, Electrolux, Nadace DRFG a šedesát pět dalších firem včetně dlouhodobého mediálního partnera sbírky TV Nova.

Diakonie ČCE: Pomoc má mnoho tváří

Diakonie ČCE je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v České republice. Služby sociálně-zdravotní, vzdělávací a pastorační nabízí ve více než 279 zařízeních (střediska a speciální školy) po celém Česku. Dále zajišťuje komplexní podporu neformálně pečujícím prostřednictvím programu Opora Diakonie a v zahraničí poskytuje humanitární pomoc a zabývá se rozvojovou spoluprací.

Diakonii tvoří přes 2400 zaměstnanců a více než 1000 dobrovolníků. V přímé péči denně pomáhají tisícům klientů v nepříznivých životních situacích: od rané péče, pomoci rodinám s dětmi s postižením přes provoz nízkoprahových klubů, azylových domů, domů na půl cesty, chráněných dílen a pracovních míst, občanských poraden apod. až po seniorská zařízení či hospic pro umírající. Náklady na provoz
a rozvoj celkem 217 registrovaných sociálních služeb přesahují dvě miliardy korun ročně.

TZ Diakonie ČCE

Článek Vánoční sbírka Krabice od bot: Diakonie ČCE otevírá online registrace dárků pro 65 000 dětí se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Bohumil Nuska se narodil 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích. Vystudoval místní gymnázium a v roce 1957 úspěšně dokončil studium na filozoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor dějiny umění. V témže roce začal pracovat v Uměleckohistorickém oddělení Severočeského muzea v Liberci, se kterým spojil své osudy na třicet čtyři let.

Věnoval se výzkumu české a evropské knižní kultury, zakládal sbírku bohemikálních starých tisků a zpracoval významný Soupis českých renesančních knižních vazeb. Založil a redigoval sborník Historická knižní vazba a publikoval řadu odborných studií. Jeho práce Typologie českých renesančních knižních vazeb z roku 1965 se stala dodnes používanou metodologickou příručkou.

Stejně intenzivně také působil v rámci osvěty a dohledu v oblasti restaurování a konzervace knižního a archivního materiálu i ochraně a evidenci exemplářů určených k vývozu do zahraničí.

Roku 1991 se stal zakladatelem katedry filosofie Vysoké školy strojní a textilní (dnešní Technické univerzity v Liberci). Profesor Nuska katedru filosofie až do roku 2003 vedl. I pak se zásadním způsobem podílel na výuce a výzkumu v oblastech estetiky, kulturní antropologie, dějin umění a filosofie. Jeho pedagogická činnost měla zásadní vliv na řadu generací studentů v Libereckém kraji i v celé ČR. Životní příběh profesora Nusky nesl rysy pevného intelektuálního založení, ale také občanské angažovanosti a osobní integrity.

Dne 1. 12. 2022 byl na vědecké radě Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL vyznamenán zlatou pamětní medailí FP TUL za významnou a záslužnou činnost především na katedře filosofie.

»Rytmus je základem všeho«

Bohumil Nuska desítky let studoval rytmus, reflexi rytmu a jeho odvozeniny, jako například cyklus, kontrast, symetrii nebo dualitu. „Rytmus, který může být akustický i optický, je základem všeho. Hmota je uspořádána rytmicky. Rytmicky je stvořen i vesmír. Proto s námi rytmus tak hýbe. Když kuřatům v líhni zhasnete světlo, ztratí svůj rytmus a umřou. Bez jídla i bez vody člověk pár dní vydrží. Nejdřív umře tehdy, kdy mu něco naruší jeho rytmus. Pokud za rytmus považujeme opakující se stejně vzdálené kvality, pak stačí, že člověk ztratí práci a to může s jeho rytmem tak otřást, že onemocní rakovinou,“ vysvětloval Bohumil Nuska.

Svůj odborný zájem věnoval také oblasti divadla – profesor Nuska řadu let působil jako odborný poradce Studia Ypsilon a po přestěhování této scény do Prahy také Divadla F.X. Šaldy. Mezi jeho divadelní přátele patřil proslulý český filmový a divadelní režisér Evald Schorm.

Pestré literární dílo

Bohumil Nuska debutoval v roce 1965 prózami Příboj klidu, Kráska a textem Rytíř a smrt. Po zákazu časopisu Tvář publikoval své beletristické texty v dalších omezených periodikách a v roce 1967 vydal soubor Hledání uzlu. Ve stejném roce upozornil na inspirativní zdroj Kafkova románu Proces v kulturně-historické revue Dějiny a současnost, později vyšla monografie Švihova aféra a Kafkův proces. V knize Švihova aféra a Kafkův proces profesor Nuska objevil, že Franz Kafka vycházel ve své novele ze skutečnosti – z aféry tajného agenta Šviha. Švihův skutečný proces proběhl v roce 1914. „Jméno tohoto muže pak v češtině zdomácnělo. Používáme je denně, když mluvíme o průšvihu, o něčem, co jsme prošvihli,“ objasňoval Bohumil Nuska.

Během normalizace se mohl Bohumil Nuska věnovat především odborným pracím z dějin umění a knižní kultury, a teprve po pádu komunistického režimu vyšly jeho rozsáhlé prozaické texty provázené samokresbami, například Padraikův zánik, Okamžiky, Tanec smrti, Ptačí údolí aneb Idylka nebo Kosmická událost.

Od sedmdesátých let se Bohumil Nuska soustředil na symboloniku, interdisciplinární obor propojující estetiku, kulturní historii a antropologii, s důrazem na rytmus a jeho vliv na lidskou kreativitu a aktivitu. Jeho symbolonická studia vyšla v odborných i populárně-vědeckých textech a vrcholí monografickou trilogií Rytmus, tvorba, divadlo (2013–2019). Poslední léta se věnoval i reflexi politické nesvobody a společenských jevů 20. století, s díly jako Advent 1978, Granátový náhrdelník a souborem samokreseb Pod čarou, přičemž část těchto děl byla připravována k vydání až v roce 2022.

Inspirativní krédo profesora Nusky velebilo práci a činorodost jako nejlepší lék na chmury: „Práce zahání démony. Když je člověku zle, musí začít něco dělat a ne ležet v mrtvolném rozkladu. Pak příšery, démoni, čiliže deprese, s křikem utečou.“

Bohumil Nuska v rozhovorech Paměti národa

TZ TUL

Článek Zemřel zakladatel katedry filosofie profesor Bohumil Nuska se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Právní zástupci jednali o možnosti smírného řešení i po vydání druhostupňového rozhodnutí koncem roku 2024, které pravomocně potvrdilo neplatnost výpovědi. Během těchto jednání divadlo DFXŠ podalo prostřednictvím tehdejší právní zástupkyně dovolání k Nejvyššímu soudu, a proto jsem pokračování jednání za takových okolností ukončil. Nejvyšší soud s konečnou platností rozhodl o neplatnosti výpovědi dne 10. 9. 2025.     

Naposledy  jsem byl divadlem dne 23. 10. 2025 vyzván k mimosoudnímu jednání probíhajících pracovněprávních sporů, a to s ohledem na narušené vztahy mezi mnou a vedením DFXŠ formou mediace za účasti profesionálního mediátora. Tento návrh jsem 27. 10. 2025 akceptoval s tím, že by bylo vhodné, aby se jednání účastnil i zástupce zřizovatele DFXŠ. Předběžně jsem oslovil i  mediátorku, která by byla schopna a ochotna mediaci vést, samozřejmě po souhlasu druhé strany.  Svoji ochotu řešit spory mediací jsem ztratil po emotivním vystoupení ředitelky DFXŠ na jednání zastupitelstva města Liberec dne 30. 10. obsahující zjevné nesmysly, fabulace a osobní útoky. Toto jsem prostřednictvím právního zástupce divadlu oznámil. Účel a smysl vystoupení ředitelky divadla, které mi ve stejnou dobu nabízí smírné jednání, jsem dodnes nepochopil.

Paní ředitelka svým manažerským pochybením, což bezpochyby prohraný soudní spor je, poškodila zejména zaměstnance divadla, neboť zbytečně vynaložené náklady, které jsou faktické, a nikoliv vytržené z kontextu, jak tvrdí paní ředitelka, pocítí jedině a pouze zaměstnanci divadla ve svých snížených odměnách. Neberu členům vedení divadla názor na slušnost a morální kredit paní Hejlové, nicméně věta, kterou pronesla na schůzce v květnu 2022: „Já jsem se o tom radila s právníkem, a ten mi řekl, že existuje možnost tvou funkci přejmenovat, a ty přijdeš o práci,“ mi nepřijde jako čistá noblesa. Je zcela jiná věc, že si shodně s šéfem opery na toto vyjádření ve své svědecké výpovědi u soudu nevzpomněli.

Zcela určitě si také přeji, aby se zachovala umělecká kvalita předchozích desetiletí, kterou jsem měl možnost úspěšně spoluvytvářet.

Za sebe mohu konstatovat, že pokud jsem nabízel mimosoudní jednání, pak jsem ho nabízel v dobré víře a s jasnou vůlí jednat. Obdobný přístup jsem ovšem opakovaně nevnímal ze strany divadla DFXŠ. Nadále mám o jednání zájem, nemám však odpovídajícího partnera na druhé straně.      

Martin Doubravský

Článek Vyjádření Martina Doubravského se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Vážený pane hejtmane, pane Martine Půto, vážený pane primátore, pane Jaroslave Zámečníku, vážená paní náměstkyně, paní Květo Vinklátová, vážený pane náměstku, pane Ivane Langre,

Před několika málo hodinami jsme se dozvěděli o rezignaci ředitelky Divadla F. X. Šaldy Liberec paní Lindy Hejlové Keprtové. Divadla, jehož jsme součástí, a které hluboce milujeme. Dopřejte nám, prosím, několik chvil Vašeho času, abychom se jako zástupci vedení divadla vyjádřili k nastalé situaci.

Jako důvod svého odchodu nám uvedla paní ředitelka dlouhodobý a vyčerpávající spor s jedním jediným zaměstnancem – bývalým šéfdirigentem Martinem Doubravským. Na posledním zasedání zastupitelstva zaznělo, že skutečnost, že se paní ředitelka „nedokázala zbavit jednoho zaměstnance“, lze označit za manažerské selhání a plýtvání veřejnými prostředky. Z určitého úhlu pohledu je to pochopitelný závěr. My, kteří situaci žijeme zevnitř, ji ale vidíme jinak a potřebujeme to říct.

Odchodem pana Doubravského se celému domu ulevilo, mnoho našich kolegů si hluboce vydýchlo. Přesto jsme poslední tři roky většinu našich rozhodnutí promýšleli s obavou, jak na ně bude reagovat. Tento tlak se stal každodenní součástí naší práce. Paní ředitelka se přesto rozhodla veškerou tíhu a odpovědnost nést sama a vytvořila štít, aby se konflikt nedotýkal umělecké práce a abychom se mohli věnovat tvorbě, která naplňuje naše hlediště a přináší Liberci uznání. Činila tak s tichou noblesou a vědomím, že každé její rozhodnutí bude okamžitě podrobeno přísné kontrole a často i dezinterpretaci.

Paní Linda Hejlová Keprtová je člověk zásadový a slušný. A právě tato slušnost – tedy ochota jednat v mezích etiky, s respektem a bez manipulace – se v této situaci paradoxně stala její slabinou. Ocitla se tváří v tvář systému, který upřednostnil literu zákona před jeho duchem, a proti jednání, které sice možná splňuje formální podmínky, ale popírá základní hodnoty lidskosti, férovosti a odpovědnosti.

Paní ředitelka Linda Hejlová Keprtová po svém nástupu vybudovala silné a soudržné společenství lidí, kteří tvoří s odhodláním, vzájemnou úctou a vírou v smysl umění. Pod jejím vedením se DFXŠ stalo místem otevřenosti, odvahy a lidského přístupu. Její rozhodnutí k rezignaci nás proto hluboce zasáhlo. Považujeme za tragické, že k rezignaci byla donucena kvůli jednomu vleklému sporu, který se stal symbolem selhání systému – nikoli jednotlivce. Její rezignace nás zasáhla nejen lidsky, ale i profesně. Současný šéf opery Karol Kevický, pod jehož vedení dotyčný zaměstnanec spadal, cítí za vzniklou situaci spoluodpovědnost a v gestu osobní integrity nabídl svou rezignaci na funkci uměleckého šéfa opery.

Z naší perspektivy zde nejde jen o právní spor, ale o morální otázku. O to, zda jsme jako společnost ještě schopni rozlišovat mezi tím, co je právně možné, a tím, co je lidsky správné. Právo bez morálky se stává pouhou formou – prázdnou skořápkou, která chrání silnější, nikoli spravedlnost. Pokud budeme i ve veřejném prostoru posuzovat vše pouze podle litery zákona, bez ohledu na etiku, empatii a smysl pro spravedlnost, riskujeme, že z našeho života vymizí lidskost a důvěra.

Jsme přesvědčeni, že Divadlo F. X. Šaldy je významnou kulturní institucí nejen pro Liberec, ale i pro celý kraj. Je v zájmu všech občanů, aby se zachovala kontinuita, umělecká kvalita i týmová soudržnost, které paní ředitelka poctivě budovala. Prosíme vás proto o zvážení všech kroků, které by mohly pomoci situaci stabilizovat, o podporu spravedlivého a lidského řešení a o otevřený dialog s těmi, kdo v divadle každodenně tvoří jeho hodnoty.

S úctou a přáním, aby kultura v našem městě zůstala prostorem pro lidskost, spolupráci a inspiraci,

Za vedení Divadla F. X. Šaldy Liberec:

Kateřina Dušková, umělecká šéfka činohry DFXŠ

Karol Kevický, umělecký šéf opery DFXŠ

Marika Mikanová, umělecká šéfka baletu DFXŠ

Lucie Nejedlová, ekonomická náměstkyně DFXŠ

Pavel Hejret, vedoucí uměleckotechnického provozu DFXŠ

Jana Filipová, tajemnice DFXŠ

Eleonora Kočí, vedoucí marketingu DFXŠ

Článek Dopis vedení Divadla F. X. Šaldy Liberec ve věci rezignace ředitelky Lindy Hejlové Keprtové se nejdříve objevil na Náš Liberec.

Naprostá většina dotázaných (více než 90 %) uvádí opakované zkušenosti s manipulativními vizualizacemi a prezentacemi a s dehonestací těch, kdo nesouhlasí. Přes 80 % respondentů a respondentek se také setkalo se situací, kdy veřejné projednávání mělo pouze formální charakter a veřejnost neměla realistickou šanci výsledek ovlivnit, s nezákonným povolováním staveb, postupným obcházením pravidel (tzv. salámovou metodou) nebo se záměrným ponecháváním budov v chátrajícím stavu. Poměrně běžné je také nátlakové jednáním při projednávání (79 %), ovlivňování médií či profesní nátlak. Více než polovina dotázaných dokonce zažila i právní zastrašování.

„Na základě zkušeností z naší poradny jsme chtěli zmapovat, co všechno musí lidé obhajující veřejný zájem při střetu s developery snášet. Ukázalo se, že nejde o jednotlivé excesy, ale o systematické vzorce chování, které se opakují napříč kauzami. Popsáním těchto praktik dáváme občanům, politikům i úředníkům do ruky nástroj, jak je včas rozpoznat a účinněji se jim bránit,“ říká Anna Vinklárková z organizace Arnika.

Dotazníkový průzkum „Nekalé praktiky developerů“ probíhal od srpna do října 2025 a zmapoval zkušenosti celkem 100 respondentů a respondentek z Prahy. Respondenty a respondentky tvořili aktivní občané, lidé ze spolků, politici, architekti i úředníci, tedy lidé, kteří mají přímou zkušenost s developerskými projekty. Cílem bylo identifikovat opakující se způsoby nátlaku a manipulace a zjistit, jak často se s těmito konkrétními praktikami lidé ve své praxi setkávají. Výsledkem je přehled 25 praktik, které se objevují napříč kauzami a oslabují možnost veřejnosti účinně hájit veřejný zájem. Za pomoci advokátky rozdělila Arnika tyto praktiky do tří kategorií: neetické, nezákonné a trestné.

“Závěry průzkumu odpovídají i mé zkušenosti z právní praxe, zejména v kauzách, kde dochází ke střetu veřejného zájmu s developerskými projekty. Opakovaně se setkávám s vizualizacemi záměrně zkreslujícími skutečný rozsah zástavby a s projektovou dokumentací, která vědomě postrádá zákonem vyžadované údaje. Takové postupy vyvolávají mylný dojem zákonnosti a zásadně narušují transparentnost správních procesů,” upozorňuje advokátka Petra Humlíčková.

Spektrum problematických praktik

Neetické praktiky

Jako neetické praktiky označujeme jednání, které je sice formálně legální, avšak eticky hluboce problematické. Cílem těchto postupů je cílená manipulace, klamání veřejnosti či politiků a záměrné zamlčování podstatných informací, aniž by přitom nutně došlo k přímému porušení zákona. Mezi nejčastější neetické praktiky patří:

• Klamavé vizualizace a manipulativní prezentace – zkreslení měřítka, přidávání nereálné zeleně či prezentování pouze pozitivních dopadů projektu.
• Diskreditace a očerňování odpůrců a odpůrkyň – dehonestující nálepky, slovní útoky a zesměšňování v médiích či na veřejných projednáních.
• Záměrné chátrání – účelové výpovědi nájemníkům, ponechání nemovitosti prázdné a bez údržby („necháme to spadnout, ať to můžeme zbourat“). V případě památky může jít o trestný čin.
• Formální nebo zneužitá participace – veřejné projednávání vytváří dojem otevřenosti, ale nemá reálný vliv na rozhodování; často je participace zneužita jako PR nástroj projektu.
• Artwashing a zneužití architektonických soutěží – umělecké dílo, soutěž, studie či slavné jméno slouží jako PR prostředek pro prosazení předimenzovaného projektu.
• Filantropie a sponzoring jako nástroj tlaku – developer pořádá či sponzoruje kulturní nebo sportovní akce nebo nabízí drobné ústupky, aby oslabil odpor.

Nezákonné praktiky

Do této kategorie spadá jednání, které již přímo porušuje platnou legislativu, nejčastěji stavební zákon nebo správní řád. Ačkoliv tyto postupy nemusí nutně naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, typicky zahrnují zneužívání úředních procesů nebo záměrné obcházení stanovených pravidel. Mezi nejčastější patří:

• Obcházení pravidel a nezákonné schválení stavby – povolení stavby v rozporu s územním plánem, kolaudace bytů jako ateliérů, či změny stavby před dokončením navyšující kapacitu nebo výšku nad povolenou.
• „Salámová metoda“ – účelové dělení projektu, často proto, aby se obešla EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) či se realizoval projekt nad povolenou kapacitu.
• Zneužívání (zákonných) mezer k omezení účasti veřejnosti – například projednávání během prázdnin nebo svátků (neetické), utajování projektu stavebním úřadem či vylučování účastníků řízení (nezákonné).
• Nátlakové projednávání a kultura strachu – developer prosazuje projekt agresivním vyjednáváním a hrozbami (např. „ušlým ziskem“) a tlačí úředníky ke schválení i přes možné porušení pravidel.

Trestné činy

Do této kategorie spadají nejzávažnější praktiky, které svým charakterem explicitně naplňují skutkovou podstatu konkrétního trestného činu definovaného v trestním zákoníku. Na rozdíl od předchozích kategorií se zde již nejedná „pouze“ o etické selhání nebo správní delikt, ale o společensky vysoce nebezpečné jednání, které podléhá trestněprávní odpovědnosti a nejtvrdším postihům. Patří sem zejména:

• Korupce – manipulace s výběrovými řízeními, zadáváním veřejných zakázek či poskytování úplatků.
• Sledování, vydírání, výhrůžky a násilí – fyzický či psychický nátlak na odpůrce projektů, jejich rodiny či spolupracovníky.

Seznam 25 praktik vychází z průzkumu mezi stovkou aktivních občanů, spolků, úředníků/ic i architektů/ek v Praze v roce 2025. Cílem bylo pojmenovat opakující se „triky“ developerů a zjistit, jak často se objevují. Ukazuje se, že nejde o výjimky, ale o systémové vzorce chování. Jejich znalost může aktivním občanům a dalším aktérům pomoci lépe takovým praktikám čelit. Kategorizace je orientační – jednotlivé praktiky se mohou pohybovat na hranici více úrovní podle konkrétních okolností.

Zkušenosti účastníků a účastnic výzkumu

“Jako příklad nátlakového jednání mohu uvést svou zkušenost z Městské části Praha 12, kde jsem působila jako místostarostka. Developerská společnost Trigema Marcela Sourala (respektive její dceřiná společnost Projekt Omega) zbourala na Praze 12 funkční obchodní centrum, na jehož místě chce postavit megalomanskou stavbu tzv. Dvě věže na Kamýku. Developer navíc podal žalobu na Radu MČ Praha 12 za to, že se v usnesení k tomuto záměru vyjádřila negativně, a požadoval po městské části 160 mil. Kč za údajně způsobenou újmu. Nové vedení radnice pak pod tlakem uzavřelo s firmou podle mého názoru nevýhodnou smlouvu výměnou za stažení žaloby,” vysvětluje Eva Tylová, zastupitelka hl. m. Prahy a MČ Praha 12.

„V pražských Holešovičkách se rozmáhá nová forma nátlaku developerů. Založí účelovou firmu, koupí prvorepublikovou vilu, nasadí do ní problémové obyvatele jako “správce” a nechají ji zchátrat či shořet, aby zastrašili sousedy. To vše dělají proto, aby mohli namísto vily postavit nový bytový dům. Vše probíhá za tichého přihlížení úřadů,“ upozorňuje Michal Trník ze spolku Holešovičky pro lidi.

Dalším příkladem hned několika nekalých developerských praktik je kauza obchodních center Včel na sídlišti Ďáblice. “Po jejich nepřátelském převzetí společností CPI miliardáře Radovana Vítka začalo postupné chátrání, které skvěle slouží jako argument pro demolici. Na jejich místě se mají postavit věžáky s téměř maximální možnou vytěžitelností pozemků, navíc zcela nerespektující urbanistickou koncepci sídliště. Proti tomuto představenému záměru se jeho obyvatelé v roce 2017 vzbouřili. Společnost CPI od té doby postupuje netransparentně – bez pravidelného informování veřejnosti a vlastníků sousedních bytových domů. Odmítá také respektovat negativní stanoviska k projektům na úrovni Městské části Praha 8 i Zastupitelstva hlavního města Prahy,“ říká Jan Vocel ze spolku Krásné Kobylisy.

„V případě kauzy plánované stavby hotelu pod Vyšehradem čelili úředníci i sousedé zastrašování a výhružkám žalobami. Přitom se snažili bránit kulturní a přírodní dědictví před necitlivou stavbou. Vzhledem k povaze problému zde vidím prostor pro silnější roli České komory architektů. V jejich etickém kodexu je jasně řečeno, že by architekt neměl přijmout zakázku, jejíž povaha je ve zjevném rozporu s veřejným zájmem nebo která významně ohrožuje kulturní nebo přírodní hodnoty,“ shrnuje své zkušenosti obyvatelka Prahy 2.

„Na Praze 11 jsme zažili nekalé praktiky developerů snad všechny. Vizualizace často klamaly – výškové stavby vypadaly jako parky s malými domky. Investor například vydával projekt komerčních bytů za ubytovnu pro zdravotní sestry a bratry z IKEMu, o čemž samotný IKEM nic nevěděl. Opakovaně jsme se setkali s nezákonným povolováním staveb či jejich změn před dokončením. Developeři se naše zástupce snaží diskreditovat už přes 15 let – očerňování je běžné, objevují se předžalobní výzvy, výhružné dopisy občanům nebo pomlouvačné dopisy zaměstnavatelům zastupitelů. Došlo i k několika extrémním situacím: poškozenému autu v předvečer veřejného setkání, fyzickému napadení kolegy či sledování bezpečnostní agenturou,“ uzavírá Šárka Zdeňková, Hnutí pro Prahu 11.

TZ Arnika

Článek Průzkum Arniky: Jak developeři umlčují veřejnost se nejdříve objevil na Náš Liberec.

„Spisovatel školu navštěvoval a vyučovali zde i jeho rodiče,“ vysvětluje Petra Laurin, předsedkyně Spolku Němců v severních Čechách, který vznik pamětního místa inicioval. Velký mluvící klobouk má být inspirací pro žáky školy. Jim i široké veřejnosti nabídne možnost zaposlouchat se do krátkých ukázek z kouzelných příběhů Otfrieda Preußlera. „Stačí zatáhnout za šňůrku a slova se rozezní,“ popisuje Richard Loskot.

Otfried Preußler se narodil v Liberci roku 1923 a v mnoha svých dílech se odkazuje na své rodné město a jizerskohorské reálie. Jeho rodina byla po válce z Liberce odsunuta a nový domov našla poblíž bavorského Rosenheimu. Preußler se s ní setkal až v roce 1949, poté co se dostal z ruského zajetí.

V letech 1956 až 2014 mu vyšlo celkem 32 knih, které byly přeloženy do 55 světových jazyků. Největší popularity u nás dosáhla díla Čarodějův učeň a Malá čarodějnice. V květnu 2024 udělilo město spisovateli in memoriam Medaili města Liberce za přínos v oblasti kultury.

„Na Preusslerových příbězích je úžasné především to, že nikdy nezestárnou. Předávají se z generaci na generaci a vždycky mají svým čtenářům co říci. V tom se nezpochybnitelně promítá autorova velikost. I důvod, proč bychom na něj měli být jako na svého rodáka hrdí,“ uvádí náměstek primátora města pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr.

Spolek Němců v severních Čechách usiluje od svého založení v roce 1990 o zachování kulturního dědictví původního německého obyvatelstva města Liberec (Reichenberg), jeho tradic a dialektu.

TZ SML

Článek Čarodějnický klobouk na ZŠ 5. května připomíná slavného rodáka se nejdříve objevil na Náš Liberec.